Slavná továrna na výrobu sirek v šumavské Sušici přece jen zcela nezmizí. Ministerstvo kultury prohlásilo část areálu za kulturní památku. I tak některé objekty půjdou k zemi a na jejich místě vznikne nové nákupní centrum.
Spor o využití opuštěné fabriky, kde se vyráběly zápalky od roku 1839 až do přesunutí provozu do Indie na začátku roku 2009, se táhl dlouhé roky. Na jedné straně byla snaha památkářů vyhlásit objekty kulturní památkou, na straně druhé pak byly plány na stavbu nového nákupního centra. Teď spor rozlousklo ministerstvo kultury. I když ne tak docela. Experti ještě posuzují, jestli se vyhlásí za památku ještě jedna část areálu a rovněž tovární komín.
"To, co už bylo pravomocně vyhlášené, je to nejnutnější, to minimum, základ," řekl on-line deníku TÝDEN.CZ Jan Lhoták z Jan Lhoták z Muzea Šumavy Sušice, které požádalo o vyhlášení továrny Solo za kultuní památku. Uspělo jen z části. "Pravomocně byly prohlášené za kulturní památku dvě stavby a jeden pozemek," sdělila mluvčí ministerstva Simona Cigánková.
Dům z počátků sirkárny
Mezi nehodnotnější patří první z domů vznikající sirkařské fabriky, pocházející ze čtyřicátých let 19. století. "Je to patrový dům číslo popisné 166 s klasicistní fasádou, vůbec první účelová budova pro výrobu sirek v Čechách," popsali objekt v publikaci Industriální topografie odborníci z pražského Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT, které podobné památky mapuje.
Ve hře ještě zůstává zmiňovaný tovární komín a zelená plocha na okraji kdysi slavné fabriky. "Já osobně jsem samozřejmě zastánce toho, aby se za kulturní památku prohlásil ještě komín a zahrada, neboť komín doplňuje siluetu o potřebný industriální prvek - zvlášť v situaci, kdy se neprohlásily výrobní budovy," konstatoval Jan Lhoták z Muzea Šumavy.
Dodal, že zelená plocha na okraji továrny dotváří, korunuje celý chráněný prostor (podle neoficiálních informací se o tomto místě zvažuje jako o parkovišti pro supermarket).
Co s komínem
Částečné vyhlášení Solo Sušice kulturní památkou s největší pravděpodobností není překážkou k tomu, aby zde obchodní centrum vyrostlo. "Máme připravené různé varianty," řekl Zdeněk Přichystal ze společnosti Fuertes Development. Na další otázky on-line deníku TÝDEN.CZ neodpověděl, z jeho dřívějších vyjádření je ale patrné, že firma chce vybrané objekty pod ochranou opravit a zbylé zbourat a postavit tam obchody.
Komín by prý raději zbourali, protože údajně není v dobrém stavu. O tomto důvodu ovšem pochybuje Jan Lhoták z Muzea Šumavy. "Relativně nedávno se opravoval," uvedl. Podle něho je komín důležitý jako důkaz toho, že zde skutečně stála továrna.
S rozhodnutím ministerstva kultury vyhlásit z části kulturní památku a zbytek nechat developerovi je spokojené i vedení radnice v Sušici, které dlouhodobě kritizovalo, že opuštěný areál nemá žádné jiné využití.
Průmyslová špionáž
Solo Sušice přitom není jen obyčejný prázdný tovární areál, jakých je po celé zemi spousta. Je to i kus české historie. Má pro spoustu Čechů podobnou váhu jako třeba Škoda, ČKD nebo Becherovka.
Na začátku výroby sirek v Sušici, které se později proslavily klíčem na krabičce, byla láska a průmyslová špionáž. Ve 30. letech 19. století dorazil mladý truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost k vídeňskému lékárníkovi Štěpánu Römerovi, který v laboratoři vyráběl první fosforové zápalky.
Při výrobě sirek pomáhala kromě Scheinosta i dívka Marie Urbancová. Ti dva se do sebe zamilovali a společně pak odešli do Scheinostovy rodné Sušice, kde díky znalosti výroby zápalek založili slavnou a dlouhou tradici.
Výroba zápalek vydržela v Sušici až do konce roku 2008, kdy se přesunula do Asie. Ještě na konci 20. století přitom škrtali sušickou sirkou lidé v Německu, ve Velké Británii, ale i v Austrálii, Spojených arabských emirátech, v Malajsii či na Kanárských ostrovech.
