Ve věku 73 let zemřel ve vinohradské nemocnici po dlouhé nemoci první polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Oznámila to jeho žena Jiřina Dienstbierová. Disident a novinář byl nyní jako nestraník za ČSSD senátorem.
"Velmi mne to zasáhlo, osobně jsme se znali. Byl to moudrý a statečný člověk," napsal v SMS zprávě on-line deníku TÝDEN.CZ úřadující předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka.
Náhlá zpráva o úmrtí Jiřího Dienstbiera také velmi zasáhla Pavla Rychetského. "Reakce na tuto zprávu je pro mne velmi obtížná, protože jsem ztratil jednoho z nejbližších přátel a už nás zbývá velmi málo z těch, kteří jsme se po okupaci scházeli a sdíleli jsme jiné postoje," řekl smutným hlasem.
Jako na kolegu z vlády bude Rychetský na Dienstbiera vzpomínat následovně: "Jako první z ministrů zahraničních věcí po listopadu 1989 odvedl ohromný kus práce, protože nejenže otevřel Československo západním demokraciím, ale zejména mezi ně Československo dovedl."
Smutná zpráva pro pražský sněm
Sobotní den patřil sněmu pražské organizace ČSSD, která volila nového předsedu. Právě během něj zastihla nešťastná zpráva o smrti politika sociální demokraty a bohužel nečekaně i jeho syna Jiřího Dienstbiera mladšího. Ten v rámci sněmu kandidoval neúspěšně právě na post šéfa pražské ČSSD.
Podle serveru Aktuálně.cz Dienstbier mladší jednání náhle opustil se slovy, že neodchází kvůli prohře, ale kvůli neodkladné osobní záležitosti, kterou nečekal.
Politik světového formátu
Dienstbier se do dějin zapsal především jako první československý ministr zahraničí po listopadu 1989, za jehož působení se kácela železná opona a zemi opouštěla sovětská vojska. Mezi lety 1990 a 1992 byl místopředsedou federální vlády. Později působil jako osobní zástupce tehdejšího prezidenta Václava Havla na jednáních o OSN a jako zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva v bývalé Jugoslávii. V roce 2008 byl na kandidátce ČSSD zvolen senátorem za volební obvod Kladno.
Ještě jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vstoupil v roce 1958 do Komunistické strany Československa. Působil mimo jiné jako zahraničněpolitický komentátor Československého rozhlasu. V roce 1969 byl ze strany vyloučen, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, byl i jejím mluvčím.
Dienstbier pracoval jako redaktor ilegálního časopisu Čtverec. V procesu se členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) byl v roce 1979 odsouzen pro podvracení republiky na tři roky do vězení. Poté už mohl vykonávat jen podřadné práce, živil se mimo jiné jako topič v Metrostavu.
