Lidská práva
Zmocněnkyně: Na Romy jde spousta peněz, ale nic se nelepší

Nejpalčivější lidskoprávní problém v České republice? Romská otázka, má jasno Monika Šimůnková, nástupkyně Michala Kocába ve funkci vládního zmocněnce pro lidská práva. Situace se podle ní během posledních dvou let zhoršila, přestože do této oblasti každoročně přitéká množství peněz.

Na rozdíl od Michala Kocába není Moniku Šimůnkovou v médiích vidět ani slyšet. A domluvit si s ní rozhovor je záležitost na několik týdnů. "Pan Kocáb měl na administrativu kolegu, já mám neuvěřitelné množství i administrativní práce. Pracuji 14 hodin denně už přes tři měsíce. A na úkor toho se nemám kdy tak zviditelňovat jako zmocněnec,“ vysvětluje v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Šimůnková.

Co je nejpalčivější problém lidských práv v Česku?
Stále a pořád otázka romské menšiny. Nárůst extremismu, sociální vyloučení, přístup většinové české společnosti. Není to problematika řešitelná ze dne na den. Nepodařilo se to vyřešit mým předchůdcům, nepodaří se to asi ani mně. Michala Kocába si sice velice vážím za spoustu věcí, které udělal, ale jak se ty věci, které dělal ohledně Romů, tak moc medializovaly, přineslo to až trochu negativní efekt na společnost, která si začala myslet, že vládní zmocněnec nedělá nic jiného, než že se věnuje Romům, a ostatní zranitelné skupiny jsou zanedbávány. A to ne. Je potřeba jednoznačně říct, že lidská práva a svobody jsou tady pro všechny.

O řešení romské otázky se mluví léta. Lepší se tedy ta situace?
Za poslední dva roky se spíš trochu zhoršila. Romové mají pocit, že jim není věnována dostatečná pozornost, situace v sociálně vyloučených lokalitách se zhoršuje. Na druhou stranu je potřeba říci, že do této oblasti jde spousta finančních prostředků. Je nutno postavit si tyto dva argumenty na misku vah a pravdivě si odpovědět na obou stranách. Jdou do toho peníze jednak např. formou dotací, ale i přes Agenturu pro sociální začleňování jako jediný vládní nástroj pro řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách. Na tu si třeba Romové stěžují, že je nedostatečně zapojuje, že to je něco jako "o nás bez nás" – řešení romské otázky bez Romů. Je nutno Romy více zapojovat a více prezentovat pozitivní výsledky agentury, co se kde povedlo, čehož je poměrně hodně.

Minulý týden jste v Ženevě obhajovala, jak Česká republika plní mezinárodní úmluvu o právech dítěte. Jak obhajoba probíhala?
Nebyla to žádná legrace. Celý den od rána do večera sedíte před 18tičleným výborem, který se skládá ze zástupců z celého světa, a takzvaně vás grilují. Padlo neskutečné množství - několik desítek - otázek, které jsou pokládány celkem nesystematicky, každá míří do jiné oblasti. Ty si zapisujete a teprve poté, co padne všech několik desítek otázek, si je rozdělíte do bloků a ty pak dáte ke zpracování jednotlivým členům delegace.

Co výbor kritizoval?
Především roztříštěnost ochrany dětí mezi několik ministerstev. Sice jsme prezentovali plán na sjednocení, ale výbor to úplně neakceptoval. Také nám vytkli nedostatečnou vůli zajistit finanční prostředky na vzdělávání odborníků pracujících s dětmi, a to i mezi policisty a soudci. Otázky měly skutečně široký záběr, ptali se třeba na kojení, jestli je u nás podporováno a zda máme standardy kvality umělé výživy. Ptali se i na babyboxy, které mylně nazývali inkubátory. A hodně se zajímali o inkluzivní vzdělávání romských dětí, na jejich vyčlenění ze středního vzdělávacího proudu a zařazování do praktických škol.

Proč je Česko podle vás v ochraně dětských práv pozadu? I na Slovensku například transformovali systém péče o ohrožené děti už před pěti lety...
Obecně je problematice dětí v České republice věnována malá pozornost. Dítě je stále chápáno spíše jako objekt práv než subjekt práv. Vidět to bylo i na otázce zákazu tělesných trestů, která tu vyvolala širokou a bouřlivou diskusi. To bylo mimo jiné další z témat na ženevské obhajobě, kde jsme jim vysvětlili, že pokus tu byl, ale narazil na silné přesvědčení české společnosti, že rodiče si o svých dětech budou rozhodovat sami. Takže to musíme dělat jinak, například rodičům ukazovat, jak ty situace řešit jinak než fyzickým trestem, například pohlavkem.

Vznikne za této vlády dětský ombudsman?
To si vůbec netroufám odhadnout. Každopádně to bude jedna z mých priorit a pokusím se pro to udělat maximum.

Ve sněmovně je teď ve druhém čtení novela zákona o rodině, která upravuje střídavou péči o dítě. Souhlasíte s tím, aby soud "střídavku" upřednostňoval?
Z hlediska svých zkušeností s tím návrhem, jak je dnes formulován, nesouhlasím. Je sice pravda, že v 95 procentech případů jsou děti svěřovány do péče matek, a souhlasím, že by střídavá péče měla být využívána častěji. Ale na prvním místě pro mě je to, aby to skutečně bylo v nejlepším zájmu dítěte. A to je podle mě až v okamžiku, kdy jsou rodiče schopni se domluvit, a to takovým způsobem, aby dítě každé dva týdny nemuselo výrazně měnit své prostředí, například chodit do jiné školy.

Sněmovna tento týden také hlasovala o reformních zákonech. Jaké jste k nim měla připomínky?
Upozorňovala jsem na to, že zvýšení poplatku za pobyt v nemocnicích ze 60 na sto korun je pro zdravotně postižené a chronicky nemocné nadměrná zátěž. Navrhovali jsme, jestli by nešel stanovit pro tyto skupiny obyvatel roční limit.

Jako jednu z priorit jste si vytyčila pomoc seniorům. Co konkrétně pro ně chcete udělat?
Konkrétní kroky zatím ještě plánuji. Té práce je totiž tolik… Byla jsem jmenována nejen zmocněnkyní, ale i vrchní ředitelkou sekce. Poprvé v historii došlo ke sloučení těchto dvou funkcí. Takže zatímco pan Kocáb měl na administrativu kolegu, já mám neuvěřitelné množství i administrativní práce. Pracuji 14 hodin denně už přes tři měsíce. A na úkor toho nemám čas se jako zmocněnec tolik mediálně zviditelňovat.

Nicméně zpátky k seniorům. Co pro ně chcete udělat?
Senioři jsou velmi opomíjeni. Přitom se mluví o stárnutí populace, ale pouze z ekonomického hlediska v souvislosti s důchodovou reformou, a vůbec ne v souvislosti s důstojným stářím. Také se o seniorech vůbec nemluví v souvislosti s domácím násilím, přitom na nich se páchá také, nejen na ženách. A senioři se to bojí oznamovat. Ráda bych se podívala do některého zařízení sociálních služeb pro seniory, jestli tam nedochází k nějakému zásadnímu porušování jejich práv. Protože, co si budeme povídat, jsou tam nemohoucí bezbranní lidé na konci života…

Zaznamenala jste od nástupu do funkce zájem politiků o oblast lidských práv?
Ale ano, někteří projevili zájem hned po mém jmenování. Jeden poslanec mne kontaktoval s tím, že má v kraji, kde působí, problém se sociálně vyloučenou lokalitou. Paní poslankyně Langšádlová se zapojila do skupiny inkluzivního vzdělávání Romů. Nějaký zájem tedy je, ale přiznávám, že by mohl být větší.

A co politici z Věcí veřejných, kteří jako středová strana neustále zmiňují lidská práva jako oblast svého zájmu?
Nechci jim uškodit, ale s nikým z nich jsem se neviděla. Jenom s panem Dobešem. Urgovala jsem ho o setkání, když se projednávaly rozporuplné vyhlášky ohledně inkluzivního vzdělávání. Zajímalo mě, jak to vlastně myslí.

A co už jste v úřadu za ty necelé čtyři měsíce stihla?
Musím upřímně přiznat, že jsem toho stihla hodně. Za prvé sloučit ty dvě funkce dohromady, to už je výkon sám o sobě, protože to opravdu není jednoduché. Za druhé… můžu vám to vyjmenovat, zrovna nedávno jsem si to sepsala. Kromě toho, že předsedám jedné radě vlády, budu místopředsedat dalším pěti radám. Byla jsem dvakrát v Letech u Písku, kde je památník romského holocaustu…

Promiňte, ale co jste udělala konkrétního pro lidi, jejichž práva máte ze své funkce hájit?
Dennodenní prací, kdy píšeme připomínky k jednotlivým zákonům z hlediska osob, kterých se týká moje sekce. A to je hrozně důležitá věc. Jednou dvakrát týdně tady s ministerstvy vypořádávám připomínky, za které se skutečně bijeme, aby je potom ty změny zákonů nepoznamenaly na celý život. Podařilo se nám prosadit národní akční plán prevence domácího násilí. Dále připravujeme kampaň Rady Evropy Stop sexuálnímu násilí na dětech. V oblasti boje proti extremismu připravujeme nejen kampaň, ale spolu s ministerstvem vnitra i aktivitu k potlačení extremistického obsahu na internetu. Dále se snažíme  prosadit odškodnění nezákonně sterilizovaných žen, zlepšit kritickou situaci v oblasti vězeňství, řešit otázku kastrací sexuálních delikventů. To jsou přesně věci, které nelze mediálně prezentovat, ale aby to mělo nějaký dopad, tak je kolem toho potřeba udělat spoustu práce, strávila jsem nad tím hodiny. Ono je sice hezké, stoupnout si před média a říct něco úžasně atraktivního, ale pro mě je mnohem důležitější tato postupná mravenčí práce, která přinese plody postupně.