Když autosalon válcuje klienty

Pokud člověk zaplatí za nový vůz, může o něj snadno přijít, a to nikoliv krádeží, ale legálně. Navíc se může velmi lehce ocitnout před soudem. Stačí, aby jeden z prodejců autosalonu zpronevěřil částku, kterou klient za auto zaplatil. Tím, kdo bude po kupci vymáhat zpět vůz bez nároku na vrácení peněz, se stane poškozený autosalon.

Učebnicovým příkladem by mohl být příběh pana Jaroslava Kabáta, který si od kladenské firmy Sapro, jejímž dodavatelem byl Emil Frey, koupil nový vůz. Částku včas uhradil, dostal vůz a čekal na technický průkaz, kterého se dosud nedočkal. Majitel Sapra, pan Stanislav Pesl, totiž peníze vybrané od klientů zpronevěřil a následně spáchal sebevraždu.

Pak už následovaly jen komplikace. Mezi Emilem Freyem a prodejcem v Kladně byl smluvní vztah, kdy Sapro získalo vlastnická práva k autům až po zaplacení firmě Emil Frey. Vzhledem k tomu, že peníze už nikdy nikdo neviděl, zůstává podle firmy Emil Frey vůz jejím majetkem. Místo jízdy novým vozem tak čeká na pana Kabáta boj s autosalonem, který po něm začal vymáhat navrácení zaplaceného automobilu.

Občan má smůlu, firma naději

V podobných případech česká legislativa znevýhodňuje soukromé osoby na rozdíl od firem. Pokud by zákazník pořizoval vůz jako fyzická osoba, tedy podle občanského zákoníku, musel by vůz vrátit. Obecně totiž podle JUDr. Tomáše Prokopce platí, že dle ustanovení občanského zákoníku nikdo nemůže prodat něco, co mu nepatří. Stručně řečeno, nikoho nezajímá, že klient zaplatil, ani jestli věděl o smluvních vztazích mezi prodejcem a autosalonem. Auto musí vrátit autosalonu a peníze nedostane.

Jaroslav Kabát však koupil vůz na svou firmu, takže smluvní vztah se řídí obchodním zákoníkem. Ten dává panu Kabátovi do ruky jistou možnost obrany. Toyota Emil Frey mu totiž bude muset u soudu dokázat, že když automobil koupil, věděl už předem, že částka se na její účet nedostane a prodávaný vůz nepatří firmě Sapro.

To však poškozený klient jednoznačně odmítá. „Smlouva byla uzavřena pouze mezi mnou a firmou Sapro. Jako klient jsem nikdy nemohl vidět smlouvy, které mají Sapro a Emil Frey mezi sebou, případně jsou-li tam nějaké problémy. Navíc jsem podepsal se Saprem předávací protokol,“ řekl.

Oslovení právníci se shodují, že pan Kabát rozhodně není bez šance. „Pokud kupní smlouva mezi klientem a kladenským prodejcem říká, že kladenský prodejce je vlastníkem a prodává vozidlo klientovi, pak klient nemohl vědět, že kladenský prodejce není vlastníkem, a nabyl tedy vlastnictví k vozu,“ řekl k tomu Petr Mikysek z advokátní kanceláře Henyš, Mikysek & partneři.

Podobný názor zaujímá i Tomáš Prokopec z advokátní kanceláře SAK. Podle jeho vyjádření by se v případě, že vztah prodejce a kupujícího podléhá obchodnímu zákoníku, mohl kupující dovolávat ustanovení § 446, které, jak tvrdí Tomáš Prokopec, je výjimkou z jinak obecného principu, že nikdo nemůže převést víc práv, než má. Předpokladem by byla i „dobrá víra“, která znamená, že klient neznal smluvní vztahy mezi Saprem a Emilem Freyem, a nemohl tedy vědět, že auto firmě Sapro nepatří.

Boj až do konce

Autosalon Emil Frey však podle jednatele Petra Neumana věří, že u soudu uspěje. „Pan Kabát u nás byl osobně, upozorňovali jsme ho, že kladenský prodejce měl už několikrát problémy, v minulosti zadržoval platby a několikrát jsme přerušili spolupráci,“ řekl Neuman. „Dokonce jsme panu Kabátovi nabízeli, aby si auto zakoupil u nás, ale on to z neznámých důvodů odmítl. Možná mu v Kladně slíbili nějakou slevu,“ dodal.

To ovšem pan Kabát jednoznačně odmítá. „Je to výmysl. O problémech v Kladně mi nikdo neřekl. Byl jsem tam na předváděčce auta a jejich prodejce mi ještě říkal, že když jsem kupoval už dvě auta na Kladně, tak ať tam koupím i další.“

Podle Petra Neumana musel pan Kabát dopředu vědět, že nastanou problémy a rozhodně nejednal v „dobré víře“. Na otázku, proč by si člověk kupoval vůz, pokud by tušil, že přijde jak o auto, tak o peníze, ovšem odpovědět nedokázal.

Ilustrační foto: archiv