Obliba nováckého seriálu Okresní přebor si vyžádala celovečerní verzi. Pepíkovská poetika série zůstala zachována, ty vole, ale vyklenout příběh, který by vydal na samostatný film, se nepodařilo. Fanouškům vtipů o píchání psů to vadit asi nebude.
Jak naznačuje podtitul Poslední zápas Pepika Hnátka, film se odehrává ještě před seriálem a objasňuje mnohé ze života trenéra P. H., kterého v "předkračování" hraje Miroslav Krobot. Svůj pověstný herecký minimalismus sice doplnil několika dalšími polohami, ale přesto se mu daří nepřehrávat. Což je v daném obsazení jedna z mála výjimek - a v širším kontextu ukázka toho, jak mohl filmový Okresní přebor vypadat, ale bohužel nevypadá.
Je tam toho všeho moc, nejde to dohromady a to, co funguje, je zabité opakováním a zdůrazňováním. Okresní přebor chce roubit hrubozrnnou lidovou zábavu na víceméně melancholický příběh, mezi jednorozměrné "rázovité" figurky mísí postavy s jemnějšími nuancemi, nenápadné trefné postřehy z venkovského prostředí kazí pomrkáváním na diváka.
A tak je tu třeba primitivní role vlezdoprdelisty Luňáka (přehrávající Ondřej Vetchý) vedle rozsahem stejné, ale daleko nosnější postavy Ády Větvičky (tvárný Leoš Noha): ten první se ocitá ve stále stejných situacích a nefungujících vtipech (jako je ten s nadbíháním trenérovi až k domu), ten druhý v sobě nese nedořečenost, tajemství. Kratičká účast matky mrtvého motocyklisty řekne víc a vzbudí větší emoce než brankář Ženíšek, průběžně se zjevující jen proto, aby v mrtvých okamžicích udělal nějakou čurinu...
Totéž platí v rovině vtipů. Je skoro zázrak, že něžné legrácky typu přetírání plotu se sparťanskými barvami mohou v jednom filmu koexistovat s gymnaziálními hýkanicemi, jako když očkující veterinář pronese "dneska kozy nepíchám, dneska píchám psy". Prvního typu je v Okresním přeboru bohužel menšina, většinou se scenárista a režisér Jan Prušinovský spoléhá na přímočaré vulgarismy a polopatismy.
Jednomu se chce omlouvat ten film hledáním toho dobrého, co v něm bezesporu je, ale hlavní problém přitom leží jinde než v nevyrovnanosti: spočívá v absenci příběhu. Trenér Hnátek má zdravotní a rodinné problémy, týmu Slavoj Houslice se nedaří, ve vsi nedobrovolně zaparkují kolotočáři. Z tohoto základu se má vyklenout děj, ale daří se vykřesat jen jiskřičky scének. A když to celé skončí, všechno zůstává vlastně při starém - se zbožným přáním, že divák pochopí, že pod vším tím "ty vole" některé postavy "jakože" prošly vývojem, ne-li katarzí.
Klíčem k zařazení celovečerního Okresního přeboru může být opakující se komická situace s nefunkčním přejezdem železniční tratě. Zaprvé je dávno provařená a průhledná; oč lepší je daleko méně okázalý opakovaný vtip, v němž si Hnátek na nepřátele a oběti bere hůl. Zadruhé slouží k stejně školácky vystavěné pointě jako v případě nedávných Poupat - byť ta patří do dramatičtější kategorie. A zatřetí připomene rovněž nedávné Muže v říji, jinou vesnickou satiru, ovšem daleko lepší a se spoustou významových rovin navíc.
Okresní přebor je už teď odsouzen k úspěchu, fanoušci seriálu ho nenechají propadnout. A nebude jim vadit, že v mančaftu stojícím za tímhle filmem - stejně jako za spoustou jiných nových českých snímků - chyběl člen z nejdůležitějších: trenér. Tedy dramaturg.
