Divadelní Flora
Festivalový zápisník Vojtěcha Varyše: Dojímání Karla Rodena
17.05.2013 14:30 Zápisník
V taneční sféře byl tématem lov a simulace, a opět jsme si užili nahých ženských prsů. Kontemplativním protipólem bohyně v kleci pak byl SAM - umělec v kleci. Monodrama s Karlem Rodenem.
Česko-španělská taneční koprodukce Artemis v zrcadle, jíž stvořili performerka Nikola Križková a režisér Amador Artiga, se hrála v podkrovním sále Konviktu. Bohyně lovu, bojující v plexisklové kleci s jeleny i parožím, není nezajímavý námět, tanečnice ovšem poutala především svými fyzickými půvaby. Jen lehce nadhozená úvaha o prvotních instinktech měla zvláště v pohybové invenci na jiné festivalové produkce, třeba Animalinside Jara Viňarského, jež se dotýká obdobných věcí, co dohánět.
Jedna z nejlepších tanečních skupin u nás, VerTeDance, jezdí na Floru pravidelně, v minulosti zde měla i premiéry. V S Cube, panelovém azylu umění uprostřed parku pod hradbami, se letos předvedla s hojně diskutovanou inscenací Simulante Bande, v níž tanečnice doprovázejí hendikepovaní jedinci. I v Olomouci byly ohlasy dvojí: od zcela nadšených po vlažné.
Klíčovou vzpomínkou na Divadlo Komedie bylo uvedení monodramatu SAM. Hru Kathariny Schmitt režírovala Kamila Polívková, titulní postavu hraje Karel Roden. Vtipný, meditativní text o podstatě umělce a mezích lidské samoty je velmi subtilně, nenásilně Polívkovou převeden v tichou, neokázalou manifestaci potřeby být občas sám: Rodenovo herectví a nepochybné charizma zde není oltář, jemuž divadlo slouží, ale prostředek, jak sdělit myšlenku. Sledoval jsem vznik inscenace prakticky od počátku poměrně zblízka a viděl ji opakovaně; platí, že v Olomouci byl Karel Roden v mimořádně formě a byl to velmi silný zážitek. Dojetí, s nímž se v jednu chvíli v SAMovi taky pracuje, dolehlo i na mne, okoralého diváka.
Ve čtvrtek začala ve velkém sále Moravského divadla sekce, jež představuje brněnskou Redutu a zároveň režiséra Mikuláška, který je tradičním hostem festivalu a loni tu měl velkou retrospektivu. Inscenacemi Zlatá šedesátá, Višňový sad a Nenápadný půvab buržoazie ukazuje své práce za poslední rok.
A ve festivalovém klubu mají stále borůvkové pivo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.