Za zvuků pozounu a konzumace bejlíku se festival pomalu chýlí do finále. Mikuláškova vize Višňového sadu, sehraná souborem brněnské Husy na provázku, patří k diskutovaným hitům přehlídky, obě představení byla beznadějně plná. Trudné pohledy na manželství jako hrobku citů představili J. A. Pitínský se Slováckým divadlem (Kalibův zločin) a Jan Nebeský s Divadlem v Dlouhé (Eyolfek). A to nebylo všechno.
Návštěvou z jiného vesmíru byl maďarský performer Imre Vass, který přivezl sofistikovaně úchylnou úvahu o igelitu, mimoplatenárních cestách a komunikaci s lidmi pod názvem Gap. Někteří jedinci se bavili, jiní zůstali zkoprnělí úžasem. A jiní přes igelitovou polopropustnou oponu neprohlédli.
Višňový sad je na festivalu podruhé: zahajovacím představením totiž bylo provedení zdejšího Moravského divadla. Jan Mikulášek nastudoval Čechovovu hru v razantně zkráceném provedení v Huse na provázku: jeho inscenace patří k vrcholům sezony.
V komprimované podobě předvedl neodolatelně vtipný přehled zoufaleckých lásek a marných snah, od dojemně nešťastných po hnusně pragmatické. Valná většina dění se obejde beze slov: Čechovův text je převáděn do formy když ne němé, tak skoupé na slovo. A vychází to skvěle. Herci byli ve výtečné formě: skvostný buran Lopachin s úlisným úsměvem (Robert Mikluš), eroticky výbojná a rozmarně nechápající Raněvská (Petra Bučková), tragikomicky nešťastní Simeonov-Piščik (Vladimír Hauser), Charlotta (Ivana Hloužková), Duňaša (Gabriela Štefanová) a Jepichodov (Ondřej Jiráček) - a jako jejich protipól arogantní sobci Jaša (Martin Donutil) a Trofimov (Milan Holenda). Výborný byl i Jan Kolařík coby opilec Gajev. K tomu spousta cynických vtípků a dobré muziky. Pro sentiment nebylo místo. Drsné, trefné, pravdivé a chytré. O lásce a životních ztroskotáních...
Pitínského adaptace naturalistického románu K. V. Raise Kalibův zločin vznikla ve
Slováckém divadle v Uherském Hradišti a dívá se na odvrácené stránky lidských vztahů. Nesmělý čtyřicátník Vojta Kaliba se nechá vemluvit do sňatku s mladou Karličkou, s níž mu do života vstoupí i její matka. Pitínského opulentní inscenace pracuje s parodickými prvky, hyperrealistickým herectvím a stylizovanými gesty. Divák se baví a současně je vyděšený, krutost je zde téměř hmatatelná. Znamenití jsou Irena Vacková jako paňmáma a Kamil Pulec jako ničeho se neštítící dohazovač či Jitka Josková jako Kalibova nevěsta. Vtipný, groteskní horor.
Divadlo v Dlouhé po letech pozvalo Jana Nebeského, který v něm režíroval svého oblíbeného Ibsena: vybral si pozapomenté drama Eyolfek. Text o manželské krizi se odehrává v plexisklovém akváriu s automatickou pračkou a dalšími funkčními spotřebiči. Kuchyňské drama, jak má být. Přehnaná exprese v hereckém projevu, ironický odstup od řečeného a další parodické prvky - včetně dadaistických vsuvek s krysařkou hrající na saxofon a živým psem, bizarních projekcí či zdůrazňovaného opakování některých slovních spojení - z toho dělají klasickou Nebeského ujetou estrádu, byť na jeho poměry velmi umírněno a vlastně i divácky vstřícnou. Je mimořádným potěšením sledovat Lucii Trmíkovou a Jana Vondráčka v hlavních rolích. V konfrontaci s Mikuláškovým Višňovým sadem se nicméně chce dodat, že další škrty v textu by určitě neškodily, Ibsen byl poměrně hovorný autor.
Celkově to vypadá, jako by jedním z hlavních témat letošní Flory, jakkoli se vzhledem k číslu ročníku v propagaci prezentuje tajemně rozvernou sedmnáctkou, bylo manželství.
Přidruženou zábavu obstaral i letos Theatermatch, soutěž na principu Videostopu, v níž se ovšem hádají ukázky z divadelních představení. Soubor poradců ve složení Jan Plíhal, Pavla Bergmannová a Martin Macháček si ve vtipnosti nezadal s tím loňským a své udělal i výběr ukázek a snimi souvisejících zapeklitých soutěžních úkolů, jenž se točil tentokrát hlavně kolem Komedie a inscenace Spílání publiku 2010. A někteří, divadelně nepříliš zkušení soutěžící i diváci, byli celkem v šoku, co všechno je možné. Dobrá zpráva: divadlo stále umí překvapovat.
