Divadelní Flora Olomouc
Jezdci bouře mozků, poker a Racek

Dejvicím, Kladnu a skupině VJ patřila ve středu a ve čtvrtek 18. a 19. května Divadelní Flora. Ve stanu je doplnily improvizace Jiřího Jelínka.

K festivalům patří i nenadálé zážitky a kuriozity. Když loni navštívil Floru režisér Špinar s Vojckem vinohradského divadla, šlo o derniéru. I letošní Špinarova účast na festivalu, Racek divadla kladenského, je deniérou. To ale není všechno: loni musel režisér zaskakovat v jedné z vedlejších rolí za nemocného herce Daniela Bambase. A v Rackovi zas nahradil Jana Potměšila… stává se z toho taková malá roztomilá tradice. To se protlo ještě s jedním podivuhodným detailem. Když před představením vystoupila dramaturgyně inscenace Ilona Smejkalová, aby diváky na změnu v obsazení, jakož i fakt derniéry upozornila, vyvolala v sále autora těchto řádků s poukazem, "že už viděl Racka předtím dvakrát a zájemcům může tedy – třeba později ve foyer - popsat, nakolik hraje roli Sorina Špinar odlišně od Potměšila“. A skutečně se mě pár lidí zeptalo.

Racek je pozoruhodná variace na klasické téma a postavení umělce, groteskně laděná a úchvatně vizuálně ztvárněná úvaha o základních věcech lidského živobytí. I v Olomouci vyšel Racek výborně a  sklidil velký aplaus. Představení vévodily herecké výkony Aleny Štréblové, Tomáše Petříka a Štěpána Benoniho.

To bylo ve středu 18. května. O den později, ve čtvrtek, opanovala jeviště pokerová hra Dejvického divadla: Dealer´s Choice. Vzhledem k renomé divadla i obsazení šlo o nejdříve vyprodanou produkci letošní Flory. Přesazení subtilního hereckého divadla na velkou scénu ne zcela vyšlo, soudním se zejména pro diváky v zadních řadách a vyšších balkonech musel být požitek ze hry podstatně menší než na kterémkoli místě Dejvického divadla. Hra Patricka Marbera je zručně napsaná konverzačka, kterou režisér Pokorný efektně inscenoval; je těch populárních songů možná mohlo být o trochu míň. Šest herců, včetně posily dejvického souboru Hynka Čermáka a v čele s Davidem Novotným, jemuž se úspěšně podařilo nějakou tu dekádu zestárnout, odvedle samozřejmě výtečné herecké výkony: dejvický soubor je mimořádně sehraný, a když nic jiného, i při sebebanálnější situaci (a že jejich Dealer´s Choice pár nabízí) je potěšením tyto hráče sledovat.

Čtvrteční večer pokračoval přímo na průčelí Moravského divadla, kde parta tří VJ pod názvem VJ ROTS (údajně to značí Jezdci bouře mozků) promítali inspirativní performanci Epilog. Od rozsvícení některých prvků budovy Moravského divadla, jíž tímto dávali mnohem slavnostnější a působivější atmosféru, se performeři postupně v měnivých obrazcích dostali až kamsi k bráně zasvěcení. Zlaté trojúhelníky a scenerie příchodu nového světového řádu asociovaly privátní projekci v nějaké zednářské lóži. Pěkný kousek.

ROTS tak doplnili skupinu kolem Pera Nikla, Milana Caise a Petra Nikla, která už ve středu večer  provozovala v Jazz Tibet Clubu Sváteční pop. Večer kombinující živý koncert s promítáním a opět VJ tak představil i pozoruhodnou hudební dramaturgii, kterou jazz Tibet Club oplývá i během celého roku i mimo festival. Obě produkce navíc daly vzpomenout na loňskou Floru – koncert podmanivého rakouského varhaníka Ruperta Hubera, jehož tehdy ROTS doprovázeli promítáním na hradby Konviktu.