Fotbal, řeznictví a vaření v Terezíně a Osvětimi. O holocaustu na základě autentických výpovědí přeživších si zahráli ve Švandově divadle. Šoa patří do cyklu Hyde park, v němž se představují komorní miniinscenace.
Miloš Gut, později Miloš Dobrý, strávil spolu s celou rodinou několik let v různých koncentračních táborech. Přežil a ve svém vyprávění překvapivě akcentuje především vzpomínky na sportovní klání a vaření. Stav permanentního ohrožení smrtí, jakož i trudné osudy těch méně šťastných ho tak nějak nevzrušují.
To Hana Pravdová, která byla po válce krátce herečkou Švandova divadla, než emigrovala do Anglie, zase v lágrech hrála divadlo. Nebyla tam totiž žádná cenzura, protože Němcům to bylo jedno.
Švandovo divadlo v letošní sezoně rozjelo cyklus Hyde park, v němž každý měsíc uvede ve svém Studiu jeden komorní inscenační náčrt, který se hraje pouze třikrát. Na základě hlasování diváků pak bude z deseti sezonních projektů vybrán jeden, který se rozroste do regulérní inscenace na velkém jevišti. To je výborná cesta, jak repertoár divadla zpestřit a přitom si vyzkoušet různá témata a režiséry na malé ploše.
Šoa režiséra a ředitele divadla Daniela Hrbka je druhým dílem cyklu. Výsledek je poněkud didaktický, herci Miroslav Hruška a Zuzana Onufráková vyprávějí své party, jako by je přednášeli do rozhlasu. Scéna je popisně zahlcena doslovnými detaily (kufry, koleje a rozházené svršky). Když se mluví o vlaku, zazní realistická nahrávka.
Podstatné je ale sdělení. Oba autentičtí hrdinové se totiž v zásadě shodují v tom, že nejhorší to bylo až potom, co se z války vrátili - Dobrému ukradli zlí čeští sousedé majetek a Pravdovou donutili emigrovat. Případný nepoučený divák by si tak z celého představení mohl lehce odnést dojem, že v tom lágru to zdaleka nebylo tak hrozné.
Švandovo divadlo na Smíchově: Šoa. Režie Daniel Hrbek. Premiéra 4. listopadu. Reprízy 5. a 6. listopadu.
