V Mahenově činohře Národního divadla Brno se už nějaký čas hraje kus s nadmíru atraktivním tématem: jde o adaptaci klasického drákulovského schématu Nemrtvý aneb Upír z Transylvánie.
Nemrtvý měl jednak potenciál přilákat velké skupiny publika, jednak se do honosné měšťanské budovy Mahenova divadla ten příběh prostě hodí. Že přitom nemusí jít jen o senzační krvelačnou podívanou pro masy, dokázaly už leckteré variace filmové i divadelní.
Nemrtvý je adaptací klasického příběhu o Drákulovi, jak ho koncem 19. století (ve stejné době, kdy bylo postaveno divadlo, v němž se dnes hraje) napsal irský spisovatel Bram Stoker. Látku zdramatizoval a režíroval Roman Groszmann, ne zcela chvalně proslulý mladý režisér, bývalý umělecký šéf činohry Moravského divadla Olomouc, jehož nedobrá pověst se potvrdila i po zhlédnutí Nemrtvého. Na scéně sice defilují všechny známé postavy od hraběte Drákuly přes Mínu, Lucy a Renfielda až po doktora Sewarda (bůhvíproč to v Brně vyslovují jako „Sevard") a nechybí ani hlavní upírobijec Abraham Van Helsing, ale všichni se tam pohybují jaksi mátožně, bez skutečné energie a motivace - jsou zkrátka bezkrevní.
Drákulovské story, krvelačné, senzacechtivé a také vcelku dobově příznačné (těžko skrývat, že za její opatrnou lascivitou a potlačovanými sexuálními choutkami tkví právě viktoriánská doba se svým puritánstvím a pokrytectvím) se Groszmann chopil zcela mechanicky, bez invence a především bez nějaké autorské interpretace. Scény z románu, někdy doslovně převzaté, za sebe nakladl bez větší energie. Nevíme, sledujeme-li horor, který nás neděsí, komedii, jež nás nerozesmívá, nebo milostný příběh, který nás nudí. Intelektuální výklad by pak bylo skutečně marné hledat.
Anachronickou režijní machu doplňuje nepříliš výrazné herectví - od Bedřicha Výtiska, který se v hlavní roli hraběte Drákuly ocitl patrně omylem, po zcela bezbarvého Pavla Doucka, který hraje ústředního romantického hrdinu Jonathana Harkera. Jen Ondřej Mikulášek dokázal dát svému Van Helsingovi trochu toho bláznivého šarmu a komické nadsázky. Nálada vždy trochu pookřeje, když se na scéně objeví Václav Vašák (Seward), jeden z nejlepších herců současného brněnského ansámblu: jeho kreace není ničím zvláštní, ale sálá z něj energie a suverenita, které se zbytku souboru nějak nedostává. Nemrtvý je především mrtvý až mrtvolný. Představuje promarněnou šanci, neuspokojí ani konvenčního, ani jakkoli vyhraněného diváka.
Národní divadlo Brno - Mahenova činohra. Bram Stoker: Nemrtvý aneb Upír z Transylvánie. Scénář a režie Roman Groszmann, premiéra 18. června 2010, psáno z reprízy 16. února 2011.
