Špičková polská inscenace Mezi námi v pohodě, úvodní performance se zavařeninami a předávání výročních slovenských divadelních cen DOSKY odstartovaly v pátek 23. září jubilejní dvacátý ročník festivalu Divadelní Nitra.
Cesta do malebného města pod horou Zobor nebyla bez komplikací (zpoždění samozřejmě "vzniklo" na území České republiky) a také na místě našince potkávají nejroztodivnější bizarnosti – nestabilním internetem a slovenskou klávesnicí počínaje (laskavý čtenář má pestré možnosti se kochat, jakými všemi metodami se v následujících dnech budu vyhýbat užití slov, kde by hrozilo u s kroužkem) přes starodávný dřevěný výtah s hororově blikajícím světlem v hotelu se stejným jménem jako zmíněná hora až po stěží uvěřitelný labyrint chodeb v obří budově Divadla Andreje Bagara.
První, co reportér spatřil ve slunečném pátečním odpoledni na Svätoplukově náměstí, kde už to žilo festivalovým duchem a Allstar Refjúdží band vyhrával jako o život, byl maďarský teoretik Attila Szabó, který dorazil na kole – cesta mu trvala poctivých deset hodin.
Každý festival zahajují více či méně otravné úvodní proslovy. Performance, která za užití dvaceti dětí od jednoho roku do dvaceti let věku svižně a vtipně rekapitulovala historii festivalu, jejímuž vizuálu dominují zavařovací sklenice, diváky vcelku obrnila před dalšími, relativně střízlivými projevy. Ředitelka festivalu Darina Kárová pak za potlesku stojícího sálu obdržela cenu primátora města.
Zahajovacím představením Nitry byla inscenace polského divadla TR Warszawa Mezi námi v pohodě. Hru Doroty Maslowské režíroval Grzegorz Jarzyna. Maslowská je u nás známá hlavně díky svému prvnímu románu Červená a bílá. Její hru Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky uvedlo Divadlo Na zábradlí, v Meetfactory zdramatizovali její prózu Královnina šavle. Ovšem Mezi námi v pohodě je úplně jiná káva.
Mimořádně vtipná hra, která před jazykolamy dává přednost slovním hříčkám s logikou, se na pozadí vztahu dospívající dívky a její babičky, pamětnice druhé světové války, zabývá nejen rodinnými vztahy, lamentováním nad současným světem a současnou generací, polskou národní identitou a resentimenty, ale především marnými a nikdy neuskutečněnými sny. Dialogy o tom, jak jsme nebyli ve Francii, co jsme tam nezažili a jak jsme tam nebyli nespokojení, případně vyprávění obsahu festivalového filmu Kôň, který běžel koňmo (jinak to nešlo), či teorie o tom, jak Angličané mluví anglicky, Francouzi francouzsky, ale jenom ti zatracení Poláci musejí mluvit zrovna polsky, jsem si okamžitě zařadil mezi oblíbené. Text invenčně pracuje s populárními firemními značkami, spotřebitelskými návyky a relaxovaná sousedka řečená Tlustá svině nadšeně vykládá recepty z nejlevnějších surovin (z masa stačí oškrábat plíseň).
Režie Grzegroze Jarzyny byla zdánlivě jednoduchá: soustředila se na rafinovanou práci s hudbou, prosvícenými plátny a barvou; dávala vyniknout famózním textu. Uznání si zaslouží i neobvykle ukázněnými a přesnými hereckým výkony. Jestliže jsem sem jel mimo jiné porovnávat plzeňský a nitranský festival, už teď Nitra vede. Takhle skvělé divadlo jsem dlouho neviděl – a v Česku teprve ne.
K prvnímu dnu Divadelní Nitry patří i předávání výročních cen slovenské divadelní kritiky, které se nazývají DOSKY a mají skutečně podobu dřevěné desky. Ceremoniál, moderovaným Martinem Kubovčíkem, byl, jak už to bývá, místy vtipný, jindy slabší (narážky na situaci Slovenského národního divadla sklidily oprávněný potlesk; vrcholem pak bylo vystoupení herce jménem Ďuri Ďuriš, který zdařile parodoval nepřítomného herce Roberta Rotha, který si jako vícenásobný vítěz nikdy pro cenu nepřišel). Jak ceny dopadly? Objevem roku se stal herec Tomáš Mischura a s výjimkou hudby (Peter Groll za hudbu k baletu 4MEN) posbírala každá z vítězných inscenací po dvou: Kuchyně domovského Divadla Andreje Bagara v Nitře (bude uvedena i na festivalu) získala cenu jak za kostýmy, tak za scénu (v obou případech Péter Polgár; tento moment byl při ceremoniálu rovněž vtipný, neb bylo vyhlášení obou kategorií pojato do puntíku totožně). Herecké ceny získalo Divadlo Astorka Korzo 90´ Bratislava za Gazdovu krv (Miroslav Noga ze mužský, Szidi Tobias za ženský herecký výkon). Obě hlavní ceny, za režii a za inscenaci roku, si odneslo Slovenské národní divadlo za Shakespearova Coriolana v režii slovinského umělce Diega de Brey.
Vydařené zahájení festivalu korunoval výtečný večírek, jehož pointou byl pozdní noční příjezd hereckého ansámblu pražského Divadla Komedie. A zbytek odvála ranní mlha nad Zoborem.
