Návrat do dětství aneb chvála infantility; jednou z nejpozoruhodnějších premiér našeho divadelního prostředí je projekt režiséra Jan Friče a dramaturgyně Lucie Ferenzové nazvaný jednoduše Orestek, který se hraje od pátku 11. března v pražském Divadle Na zábradlí.
Zdá se, že antika mladé tvůrce stále provokuje a inspiruje: spolužáci Friče a Ferenzové z DAMU Petr Kolečko a Daniel Špinar ji ohledávají v Kauze Médeia v malostranském Rubínu, další vrstevnice Petra Tejnorová v inscenaci IAS ON ME DE A zas v Alfredu ve dvoře. Jan Frič, žák Jana Nebeského, vyšel z antických materiálů (autorský kredit byl původně přiřčen "kolektivu antických autorů", nyní se uvádí "Euripides a kolektiv", čímž se navazuje na předchozí Fričův počin Na zábradlí: autorem jeho Tartuffe Games je „Pan Molière a kolektiv".
Orestek znamená nejen hlavního hrdinu - kterým je tedy dětský, malý Orestes - ale především retrovizi pro nás všechny, kteří jsme prožívali dětství v osmdesátých a dospívání v devadesátých letech. Ve volbě hudby, v atmosféře, vizuální estetice: taková dětská nafukovací křidélka pro neplavce, ale i barevné plovací kolo jsou vcelku stručným a efektním podobenstvím jak dětství, tak právě doby. Zrovna tak fungují, snad už od časů Rychlých šípů nebo Karla Poláčka, jako synekdochy dětství kraťásky, kšandy a punčocháče. Zde ovšem ze zaručeně pružných umělých materiálů. V devadesátkovém retru má Frič zalíbení - připomeňme jeho discoseriál House of Love v Rubínu.
Antický mýtus je přeložen do srozumitelně současné podoby. Tatínek bojuje v zahraničí ("je na montáži"), maminka si přivede jiného pána, a když se tatínek vítězně vrátí, maminka s novým tatínkem ho zabijí. Helena není spokojená v stereotypním manželství, "hledá něco nového" a mimoděk způsobí krvavou řež. Bydlí se v paneláku, vraždí se v koupelně. Posel je messenger, děti vytvářejí sídlištní partu a pomsta otce je vlastně jedno velké dobrodružství: ti akčnější mají skutečně podobu sídlištních rváčů. Není náhodné převracení mužského a ženského principu, jak je (mylně) vnímáme skrze stereotypy. Razantní jsou dívky, naopak Orestek (Ivan Lupták) je spíše chráněnec, Pyladés (Gabriela Pyšná) a Elektra (Natálie Řehořová) jednoznačně určují běh dění. Ladislav Hampl hraje krásnou Helenu i rovněž neodolatelného svůdce Aigistha. Dvojlomnost postav zdůrazňuje obsazení více rolí i v případě Miloslava Mejzlíka, který je Agamemnonem i Menelaem.
Fričova inscenace je divokým rejem vtipům, odkazů i žertů včetně "televizního" receptu na orestovanou chobotnici, písně Voyage voyage nebo (opět dětských!) her na skákání panáka a gumy s pokřikem "jedna dvě, hybris jde...", v němž se divák může občas ztratit. Ale to není na škodu, nechá-li se unášet a stylem jízda na horské dráze bez brzd se pak probere až na konci.
Divadlo Na zábradlí, Euripides a kol., Orestek (Variace na antické téma). Scénář Lucie Ferenzová a Jan Frič, režie Jan Frič. Premiéra 11. března 2011.
