Odpudivou frašku francouzského autora Georgese Feydeaua Dámský krejčí, která stejně jako jiné nechutné hry téhož autora (příkladně Brouk v hlavě) k radosti przničů dobrého vkusu stále brázdí repertoáry všech českých divadel, uvedlo Městské divadlo Kladno ve velmi invenční režii Jana Friče. Tak se z ulepené měšťanské lascivity stává výsměch řadě tradicí a skvělá zábava. Premiéru měla inscenace již téměř před rokem, v prosinci se představila pražskému publiku v rámci přehlídky české divadlo. Nejbližší příležitost ji vidět mají zájemci na silvestra přímo na Kladně.
Feydeau napsal řadu obdobných situačních komedií: kde se zakrývají nevěry, pletou postavy a vchází se pokaždé špatnými dveřmi. Nic v nich není elegantní a máloco vtipné, pročež se takové tituly drží českých dramaturgů jako exkrement košile. Dlouho jsem čekal, až se některých z těch našich vyhlášených avantgardních režisérů, kteří se tak chytře a invenčně vypořádávají s různými klasickými texty od antiky přes Shakespeara po Čechova, rozhodnou poprat s nějakým tím Neilem Simonem nebo právě Feydeauem. Vzal to Jan Frič, tvůrce velmi respektovatelný za řadu svých předchozích počinů a na Kladně inscenoval Dámského krejčího.
Již na výtvarném řešení (scéna Nikola Tempír, kostýmy Anna Forstová) je znát neodekadentní potěšení z přehánění a tím demaskování všech těch tradic údajné elegance pařížských salonů z přelomu století (které ovšem známe z umolousané interpretace nastavené českou (post)normalizací). Nechybí, jak je u Friče a Tempíra zvykem, samozřejmě křiklavé barvy nebo různé extravagantní chlupy. Hezky se na to dívá a co je důležitější: Frič se vysmívá Feydeauovi i českému divákovi.
Pokračujme: herci pojímají své party značně naddimenzovaně. To nicméně neznamená žádné trapné pomrkávání ve stylu "hele, my to nemyslíme tak úplně vážně". Právě seriózně a s plným nasazením odehrané absurdní kreace říkají "my to myslíme naprosto vážně" . Tím je inscenace nekompromisní. Vždy zábavné kladenské komedianty Zdeňka Velena a Tomáše Peříka v tomto skvěle doplňuje jindy méně výrazný Petr Pěknic v hlavní roli. Je vidět, že stačí příležitost a tento představitel v poslední době spíše menších a vážných rolí suverénně utáhne komplikovanou hru na komedii.
Stranou nezůstaly ani ženské představitelky - u Aleny Štréblové to každý čeká, potěší i Lenka Zahradnická a Šárka Opršálová. Znamenitá byla Zuzana Mixová v roli ordinérní tchyně.
Absolutně největším trufmem Fričovy inscenace je výběr živých písní - jakýchsi kabaretních forbín v době přestavby jeviště. Pejskové se koušou, známý insitní hit internetu, odkazuje Feydeaua i celé české měšťanské divadlo přesně tam, kam patří - do říše Babiců, Marií Pojkarových a levného piva z Tesca. Ještě lepší ale bylo zařazení písně Šaty dělaj člověka, kterou nám inscenace nenápadně vzkazuje nepříjemné, ale trefné poznání: Voskovec a Werich byli takoví Eva a Vašek první republiky. K dokonalosti tomu chyběla snad jenom píseň Stanislava Hložka Krejčí.
