Chcete se stát aspoň na chvíli hercem, aniž máte vystudovanou DAMU? Možností v tuzemsku příliš není. Pražské divadlo ABC to nedávno zkusilo poprvé - připravilo herecký kurz pro neherce. Vede jej lektor Petr Hašek (32), mladý režisér a dramaturg. Jaké je jeho pojetí divadla? A jaké jsou jeho tipy na zajímavá představení?
Může podle vás hrát divadlo opravdu každý?
Každý, ale musí si chtít hrát. Vedu profesionální soubor Geisslers Hofcomedianten. A nesnesl bych, kdyby do divadla chodili jako do fabriky. Když někomu z týmu nějaká inscenace nesedne, raději ho přeobsadím. Pro mě je důležité, aby to všichni hráli rádi, protože jinak to z toho hrozně leze. Divadlo jsou pro mě živí, bavící se herci.
Po absolvování pětihodinového kurzu se z účastníků samozřejmě herci nestanou. Co je cílem?
Ukázat zájemcům, co herectví obnáší. Je to pohled z druhé strany než z hlediště. A únorová premiéra se podle mě povedla. Mezi deseti účastníky, což je kapacita kurzu, se objevil osmnáctiletý kluk i dvaaosmdesátiletý pán, kterému bych ta léta teda nehádal. Potěšilo mě, jak spolu různé generace lidí dokáží spolupracovat a hrát si.
Součástí kurzu jsou různá cvičení - komunikační, pantomimické, ale i pohybové. Odkud je máte, nebo je na to nějaká příručka?
Různě je sbírám. Absolvoval jsem několik hereckých kurzů. Existuje literatura, kde jsou návrhy cvičení k dramatické výchově, ale upravuju si je, jak se mi hodí. A něco mám ze školy. Na DAMU jsem vystudoval katedru alternativního a loutkového divadla. A některá cvičení jsem si sám vymyslel.
A jak jste se dostal k hereckým kurzům pro neherce?
V Divadle ABC, kde s Geisslers zkoušíme a hrajeme, věděli, že dělám i různé divadelní dílny pro amatérské soubory nebo studenty, a protože chtěli divadlo ještě víc otevřít lidem, nabídli mi to. Ty divadelní workshopy dělám už třetím rokem. Přitom jsem nikdy učit nechtěl. Připadal jsem si bez zkušeností a příliš mladý na to, abych někomu něco předával. Ale mělo to úspěch, a tak jich dělám tak deset do roka. Třeba již pravidelně na studentském festivalu Prima sezona v Náchodě. Snažím se dělat úplné základy divadla. Soustředím se na dramatickou situaci a hravost, aby spolu herci komunikovali - pomocí praktických cvičení. Už jsem si to vyzkoušel i v Německu nebo Americe.
A tam jste se ocitl jak?
Byli jsme tam na třítýdenním turné Geisslers po západním a východním pobřeží. Hráli jsme na čtyřech univerzitách. Měli zájem, abychom jim ukázali naše vidění divadla, které je od toho jejich dost odlišné. Tam je spíš realistický přístup k divadlu, kdežto my jsme přijeli se stylizovanou věcí. Zajímal je způsob práce. Pro studenty divadelních škol jsme udělali osm workshopů.
Byli v něčem jiní než čeští studenti?
Byla tam jazyková bariéra - déle mně trvá, než se v angličtině vyjádřím. Ale když jsme se "napojili", volně jsem přešel do češtiny a stejně jsme si nějak rozuměli. Začátek byl trochu pomalejší. Přišli jako na přednášku, měli sešity a tužky a chtěli spíš poslouchat. Překvapil jsem je, že to všechno chci dělat prakticky. Nejdřív byli zděšení, ale pak si to užili.
Jsou hravější a spontánnější než Češi?
To platí spíš o publiku. Když se jim něco líbí, dají to najevo v průběhu představení, smějí se, tleskají, někdy to i komentují. Češi reagují spíše až při děkovačce. Taky mají chuť se mnohem víc setkávat s herci, chtějí si s nimi povídat. Zkusili jsme to i u nás - po kurzu pro neherce je debata s nějakou hvězdou ze souboru ABC.
A Němci?
Nejdou na postavu zevnitř jako například ruská škola založená na Stanislavském. Ta hlásá absolutní oddání se postavě. Naopak německé herectví si od postavy drží distanc. Na jevišti jsem jako ona, ale je tam ten racionální odstup, umím se na ni podívat shora, jakoby nezúčastněně. České herectví se blíží spíš tomu druhému. Ale nejsme tak chladní, vážní a zarytí, myslím, že jsme hravější.
Uživí vás jen divadlo?
Musí. (usmívá se) Se souborem Geisslers jsme za jedenáct sezon nazkoušeli šestnáct představení, osm z nich máme na repertoáru. Ale každý děláme ještě něco jiného, nebo hrajeme někde jinde. Rok jsem dělal třeba pro televizní pořad Prostřeno, psal jsem scénáře a vybíral jsem účastníky. To skončilo. Byl to slušný přivýdělek, ale už jsem to nemohl dělat.
Proč?
Přestal jsem na to mít žaludek. Pohořel jsem. Na place jsem vytvářel harmonické prostředí, ale oni to potřebovali vyhrotit, aby tam byly konflikty, což jsem neuměl, a tak jsme se rozloučili. V současnosti mě živí jenom divadlo. Pracuji jako kmenový režisér malé scény Jihočeského divadla, kde budu dělat dvě inscenace do sezony. Nedávno jsme měli premiéru pohádky Popelka z krejčovského salonu. V hradeckém divadle Drak běží představení Děvčátko se sirkami, které jsme napsali a nazkoušeli spolu se slovinským loutkářem Matijou Solcem. A v produkci Divadla Letí jsem režíroval hru Po Fredrikovi, kde exceluje mladý herec Ivan Lupták. Je to monodrama o klukovi, co se nakazil virem HIV. Hostujeme s tím ve Švandově divadle. S Fredrikem jezdíme i po středních školách a šíříme osvětu.
Co ještě byste divákům doporučil?
Baví mě opera, což je pro mě vrcholná forma divadla. V ní dochází k syntéze divadla, výtvarného umění, tance a hudby. Kdybych byl nadaný, jsem muzikant. A konkrétní doporučení? V Národním divadle mám rád třeba Glorianu Benjamina Brittena nebo Zítra se bude... s excelentní Soňou Červenou.
A ještě pár činoherních tipů?
Mám rád režie Jana Mikuláška, například v Divadle v Dlouhé nazkoušel Macbetha nebo Láska a peníze. Pro brněnskou Redutu připravil Nenápadný půvab buržoazie nebo již legendární Korespondenci V+W, s čímž hostují i ve Švandově divadle. Snažím se sledovat Dejvické divadlo, skoro každá jejich inscenace je výborná. V Činoherním klubu mám zase oblíbené představení Osiřelý západ v režii Ondřeje Sokola. U toho se směju a zároveň mi běhá mráz po zádech, mám hrozně rád tu tragikomiku. Obdivuji práci nezávislých divadel jako je Farma v jeskyni nebo Boca Loca Lab.
Máte nějaké představení, na kterém jste byl více než třikrát?
Strýčka Váňu jsem v Divadle Na Zábradlí viděl sedmkrát. Režisér Petr Lébl pro mě byl divadelním guru - jeho Čechovovy inscenace byly úžasné (režisér spáchal v roce 1999 sebevraždu, hru v divadle už nehrají - pozn. red.). Tenhle soubor mě taky baví, protože programově dělá i současné české angažované divadlo. Zajímavá je například Česká válka.
