Švandovo divadlo uvedlo Křišťálovou noc. Padesát let staré drama básníka Františka Hrubína, vzniklé na objednávku Národního divadla, nepatří k nejhranějším titulům, i když je to vlastně s podivem.
Hrubínova hra, odehrávající se v jednom horkém dni (a noci) na českém venkově, tematizuje různé nadčasové otázky, především rozpadající se a vyčerpaná manželství, tvůrčí krizi, vztahy rodičů a dětí (a řadu dalších). Z dnešního hlediska je navíc atraktivní zasazením na konec padesátých let, přičemž do příběhu vstupují – ale nenásilně - různé dobové reálie.
Křišťálovou noc uvedlo chvályhodně Švandovo divadlo na Smíchově, ale bohužel ji svěřilo režiséru Štěpánu Páclovi. Ten se, jako už několikrát předtím, neprojevil jako příliš invenční režisér, ale jako tvůrce, který dává prostor především hereckým exhibicím, aniž si láme hlavu s výkladem textu.
V Křišťálové noci se omezuje na typové zobrazení postav – ordinérní panička z města v blond paruce a slunečních brýlích, laskavý funkcionář v šedavém obleku, bodrý vesničan s kloboučkem a knírkem a jeho žena-semetrika v odpudivé zástěře, urvaný sedlák v pracovním a vesnický frajer v trenýrkách.
Žádná z postav nakonec nemá vlastní charakteristiku ani motivaci. Co hůř, režie mnoho dialogů a vypjatých scén (postupně eskalující hádky manželů Strunových, nejasný vztah obou bratrů k Toničce, krize manželství Olgy a Josefa) zcela zašumluje a nakonec z nich nezbývá nic než udýchané řečnické cvičení. Celá inscenace se omezuje na povrchní nástin scén bez konkrétního výkladu a zdůvodnění, nepřichází ani s žádnou osobitou poetikou. Ani letní atmosféru se navzdory plavkám nepodařilo vykouzlit, o smutku muže, který chtěl celý život k moři, ale zůstal kdesi na české vesnici, nemluvě. O básnických ambicích literáta, který je již jen hlásnou troubou režimu a marně se pokouší udržet alespoň své druhé manželství, rovnou pomlčíme – mlčí totiž o nich i Pácl.
Jevištní dění je tak závislé jen na textu, který je pozoruhodný, ale k divadlu zkrátka potřebuje divadelnost. Tedy režii a herectví. Roli bodrého venkovana pod pantoflem dobře drží Stanislav Šárský, party obou synů solidně naplňují Filip Čapka a Miloslav König a výborná je tradičně Zuzana Onufráková, tentokrát jako nešťastná, ale silná a také svůdná venkovská dívka. Ovšem Emma Černá selhává v roli zlé semetriky, neb se utápí v prázdných gestech a křiku. Role druhých manželů v krizi, básníka Josefa a lékařky Olgy, zůstaly pro Miroslava Hrušku a Janu Pidrmanovou – oba ale, i vinou režie, která jim nedala žádný prostor, hrají své hrdiny do ztracena. A tak je to s celou Křišťálovou nocí, která na Smíchově zůstala příslibem.
Švandovo divadlo na Smíchově – František Hrubín: Křišťálová noc. Režie Štěpán Pácl. Premiéra 21. května 2011, psáno z reprízy 30. května.
