Divadlo Polárka, brněnská scéna pro děti a mládež, uvedla dramatizaci románu francouzského klasika Julese Verna Zmatek nad zmatek. A to ne adaptaci ledajakou: je pod ní podepsán levicový dramatik, aktivista a kritik Roman Sikora. I tak jde ale o zábavnou podívanou.
Vernův román v sobě jako obvykle má fascinaci nad světem techniky a individuální podnikavostí a vynalézavostí lidí s notnými dávkami humoru. Zmatek nad zmatek (Sans dessus dessous, 1889) o pokusu smělých mužů z Gun Clubu vychýlit za obchodními účely zemskou osu výstřelem z obřího děla patří k těm nejzábavnějším. Navíc završuje trilogii se stejnými postavami, navazuje na romány Ze země na měsíc a Okolo měsíce.
Roman Sikora pojal – zcela v intencích své ostatní tvorby – příběh jako grotesku o nenasytných korporacích, hamižných spekulantech úplatných novinářích a zamíchal do toho i globální oteplování. S jeho názory nemusíme souhlasit nebo nad nimi můžeme kroutit hlavou; polopatičnost a didaktičnost, s níž je do svého díla vtěluje, je až dojemná. V tomto případě si však porozuměl s humorným duchem předlohy a vcelku netradičně oživil Vernův svět pro dnešní jevištní použití (na inscenaci v Polárce, již režíroval Jakub Maceček, dohlížel i jako dramaturg).
Sledujeme grotesku, která se trochu infantilnímu světu Vernových románů vysmívá, na druhou stranu na něj (v kostýmech i celkovém vizuálu, ale i koneckonců i jistou starosvětskou patinou vyprávění) nostalgicky navazuje: jde o takové posunuté retro.
Po Zpovědi masochisty jde už o druhou Sikorovu hru v krátké době, v níž se zabývá také tématem sadismu a masochismu: vdova Scorbitteová (vynikající Tereza Richtrová) zahoří láskou k prezidentovi Gun Clubu J.T. Mastonovi (Václav Vítek), protože se k ní chová jako k onuci, zatímco ostatní muži se před ní jen plazili: jeho pak opustí pro ještě drsnějšího afrického náčelníka (mimochodem, ironizování vztahu Afriky a Západu včetně vydržovaných diktátorů s prestižními evropskými školami patří k nejlepším pasážím Sikorovy hry). K ostatním mužům, podřízeným v Gun Clubu, se však chová Scorbitteová sadisticky (za použití bičíku). I další postavy pak v nejrůznějších situacích dávají najevo rozkoš z té či oné pozice na sado-masochistické ose.
Celé to má takový operetní ráz: démonická scénografie (Miloslav Fekar) s hypnotickými kružnicemi, výtečná živá hudba (jejíž autor Mario Buzzi dává průchod své zálibě v nejlepším nástroji na světě , tj. tubě) a i lehkost některých popěvků a sloganů ("Naše ideje vítězně kráčejí světem, zbudou tu po nás ještě vašim dětem") svádí k myšlence, že kdyby se to celé zpívalo, byla by to opravdu trefa do černého. Inscenace zcela jistě není pro děti (které by ji nepochopily) ani pro teenagery (kteří se na ní budou nudit), ale pro dospělé diváky – tedy pro ty, kteří se nestydí za svou infantilitu.
Divadlo Polárka Brno: Jules Verne / Roman Sikora: Zmatek nad zmatek. Režie Jakub Maceček. Premiéra 24. září 2011, psáno z reprízy 5. listopadu.
