Souboj s pokrytectvím
"Snad nespíš s kritikem?" Misantrop bude i v Praze

Misantropa, který nesnáší lidi a tepe všeobecné pokrytectví, stvořil kdysi Molière. Lehkonohá komedie s problematickým hrdinou a provokativně nejednoznačným vyzněním brázdí jeviště dodnes; láká ovšem i k novým adaptacím. Jednu autorskou - nepříliš podařenou - stvořil tým brněnského Buranteatru vedený režisérem Zetelem. To činohra Jihočeského divadla v Českých Budějovicích sáhla po brilantní hře současného britského dramatika Martina Crimpa, kterou v české premiéře režíroval umělecký šéf Martin Glaser; autorem výpravy je renomovaný Marek Cpin.

Bizarní budova Jihočeského divadla, zejména její interiér, lákají ke klaustrofobním a hororovým představám; ty jinak barvami hýřící scénograf Cpin využil k šedivým neosobním kvádrům a z bytu mladé herečky se tak stává obskurně chladný palác; moderní (a mondénní) hrdinové, vesměs z prostředí tzv. umělecké smetánky, se v něm pohybují jako ryba ve vodě.

Alcest, titulní Misantrop, je zde dramatikem, chlípný šlechtic kritikem (au!) a zbytek je jasný - sem tam nějací bulvární novináři, agenti s teplou vodu, herečky a tak dále; prostě kontext, v němž se slovo pokrytectví snad ani neumí vyslovovat nahlas. Jenomže klišé stranou, Crimp je mimořádně bystrý a vtipný a utahuje si z lecčeho včetně konvencí soudobého umění a pálí dialog jeden za druhým z rychle se prohánějícího kulometného pásu. A to ještě ve verších (překlad Lukáš Novák)!

Glaserova režie je - kromě zmíněné monstrózní scénografie - neokázalá, což je u slovně vytříbeného textu v pořádku, ale herci by možná potřebovali větší drezúru. Titulní Jan Hušek zápolí se dvěma gesty a jedním výrazem ve tváři, jakkoli je to jinoch jinak sympatický; Teresa Branna jako mladá herečka, Pavel Oubram jako kritik a Daniela Bambasová jako hvězda zašlé slávy zůstávají v konvenčních divadelních šaržích. Nadprůměrní umějí být jenom Jan Dvořák jako žoviální postarší praktik, agent Alexandr, a Tomáš Drápela věčně se potměšile usmívající přítel hlavního hrdiny John.

Misantrop s sebou ovšem nese tradiční dilema: hlavní hrdina se totiž tváří, že tepe pokrytectví a neupřímnost, ale ve skutečnosti především razí vlastní velmi přísné morální zásady (monogamie) a trestá za jejich porušování - ale to je přece jiná debata, než jestli k sobě mají lidé být upřímní. Závěrečné vyhnání kohosi tak nesnesitelného tak připomíná Ibsenova Nepřítele lidu: zlo je na obou stranách.

Jihočeské činohře se povedla solidní inscenace vynikajícího textu a zdařilý dramaturgický tah; výsledek poněkud devalvují herci. A jako jedna z doprovodný skladeb zazněl Tanec sekyr od WWW, za to bod navíc.

Misantrop měl premiéru 10. března a čeká ho snad dlouhý repertoárový život; mimobudějovickým divákům se představí už tento čtvrtek 22. března na Nové scéně Národního divadla v Praze.