Filmové legenda
Belmondo junior pro TÝDEN: Můj otec je pořád Zvíře

V normálním životě se choval stejně jako na place. Prováděl šílené kousky, říká Paul Belmondo o svém slavném otci. Do českých kin právě přichází dokument, který o tátovi natočil. Jmenuje se prostě - Belmondo.

Když se ohlédnete za svým dětstvím, kdy jste si uvědomil, že je váš otec tak slavný a obdivovaný?

Vlastně docela pozdě. Na jeho natáčení jsem chodil odmalička, on hrál a prováděl šílené kousky, kolem se hemžili lidé od filmového štábu, novináři, paparazzi... Bral jsem to jako samozřejmou součást našeho života. Úplně přesně jsem nerozuměl tomu, co otec vlastně dělá, nechápal jsem, že je na place tou nejdůležitější postavou. Až když jsem povyrostl a pobral trochu rozumu, došlo mi, jak velkou roli otec hraje - nejen v jednotlivých filmech, ale v celé francouzské a možná i světové kinematografii. Třeba díky slavnému Godardovu snímku U konce s dechem, který změnil způsob filmového vyprávění. I ve svém vlastním filmu se od otcových kamarádů a kolegů dozvídám, jak zásadní bylo U konce s dechem pro otcovu kariéru a o jak velký zlom v dějinách kinematografie šlo.

Záviděli vám otce kamarádi? Chodili k vám domů, aby se s ním mohli setkat?

Otec se k nám vždycky choval úplně obyčejně. Jasně, měli jsme zaopatřený, o hodně jednodušší život než ostatní, toho jsme si se sourozenci byli vědomi, ale snažili jsme se být normální a žít normálně. Jako každý kluk jsem měl kamarády, ti měli svoje tatínky, kteří pracovali v nějaké profesi. Když jsem za kamarády chodil domů, setkával jsem se i s jejich otci, kamarádi zase chodili za mnou a brali mého otce jako normálního člověka z masa a kostí. Jistě, věděli, kým je, byl samozřejmě známější než jejich tátové, ale blbnout u nás doma bylo úplně stejné jako blbnout u kohokoli z kamarádů. Nepředstavoval jsem jim slavného herce, ale prostě otce.

Natáčení filmu Belmondo trvalo několik měsíců. Jak se během nich měnily nálady vašeho otce? Byl nostalgický, melancholický, nebo si prostě jen užíval vzpomínek?

Abych pravdu řekl, otec z nápadu, že natočíme film o jeho životě a díle, nejdříve nebyl moc nadšený. Ptal se, proč bychom se do toho vůbec měli pouštět. Snažil jsem se mu vysvětlit, že ho spousta lidí po celém světě miluje a obdivuje, že jsou neustále zvědaví na novinky o něm a že budou nadšeni, když dostanou možnost podívat se na to, jak svůj život vidí on sám. O otci už nějaké biografické dokumenty vznikly, ale tenhle je první, na kterém se sám aktivně podílel. Od okamžiku, kdy na ten projekt přistoupil, z něj byl nicméně šťastný, těšil se z jeho vývoje i z toho, že se podíval na místa, která nenavštívil desítky let. Nostalgii nikdy nepropadal, užíval si to. Byla radost ho při tom natáčet.

Kdybychom parafrázovali názvy filmů vašeho otce, je dnes už U konce s dechem, nebo pořád Zvíře?

Určitě Zvíře! (smích) Je úplně v pohodě, užívá si života. Ještě předevčírem byl za mnou na návštěvě tady v Karibiku. (TÝDEN s ním hovořil prostřednictvím Skypu, pozn. red.) Sice mu je už třiaosmdesát a před několika lety utrpěl mrtvici, ale pořád žije neuvěřitelně aktivně. Ostatně celá jeho generace má tolik vnitřní síly a energie, že se to s dnešními mladými vůbec nedá srovnat. Tihle staří chlapi si umějí užívat života, nabírají ho plnými hrstmi.

* Jak reagoval na film samotný Belmondo? A jak kritiky?

* Může Belmonda někdo obstojně nahradit?

* Dívá se Jean Paul Belmondo ve třiaosmdesáti na své filmy?

ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI MŮŽETE PŘEČÍST V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ JIŽ V PONDĚLÍ 9. KVĚTNA 2016.