Měřeno mediálním zájmem to byl vydařený festival. Měřeno uměleckým dojmem, bylo to slabší. Soutěž festivalu měla v poslední době kolísavou úroveň a letos před festivalem se zdálo, že nastane změna.
Byla tu velká jména (Dorris Dörrie, Yohji Yamada, Mike Leigh, Errol Morris) a oceňované filmy: oscarový favorit Až na krev, držitel režijní ceny ze Sundance Ballast. Ukázalo se ale, že oba tyhle snímky jsou kvalitativně tak vysoko, že spíše odkrývají slabiny protivníků, než aby zvyšovaly kredit soutěžního programu. Dramaturgové nedokázali najít odpovídající kvalitu ani v debutech nebo v dílech mladých tvůrců. Výjimkou byla Lake Tahoe Fernanda Eimbckeho (Kachní sezona) a snad i vítězná Elitní jednotka Josého Padilhy.
Přitom ve vedlejších sekcích Panorama a Fórum bylo zajímavých, provokativních a novátorských filmů dost - například argentinská La Rabia (režie Albertina Carri) o zneužívání dětí a drsném venkovském životě vůbec. Anebo i český dokument Občan Havel. Nenabízí sice ožehavou problematiku temných fotografií z Abú Ghraíb jako Morrisův Standard Operating Procedure, ale kdo kdy viděl bližší, intimnější portrét nějakého prezidenta?
| Ceny letošního MFF v Berlíně: Zlatý medvěd pro nejlepší film Stříbrný medvěd - Velká cena poroty Stříbrný medvěd - Nejlepší režie Stříbrný medvěd - Nejlepší herečka Stříbrný medvěd - Nejlepší herec Stříbrný medvěd - vynikající umělecký výkon (hudba) Cena Alfreda Bauera |
I tady začínají vládnout peníze...
Berlín se několik roků snažil postavit na nohy svůj filmový trh, EFM (European Film Market). Ten letos nabral nečekaný dech a v podstatě převálcoval oficiální program Berlinale. Jezdili sem významní tvůrci jako Steven Soderbergh, který tu prezentoval historickou fresku Che s Beniciem Del Torem v roli Ernesta ‚Che‘ Guevary. EFM tak sice šlape na paty největším filmovým trhům světa Cannes a AFM (Americký filmový trh), ale festivalový divák si připadá, že i tady už všemu vládnou peníze. Na rozdíl od Cannes i AFM je však EFM pořád ještě trhem plným evropské produkce s určitými uměleckými ambicemi. Levných horrorů a zoufalých akčních filmů tu pořád najdete minimum.
Co nabídnout náročnému publiku?
Největším úskalím pro evropský film je nyní úbytek artových kin. Pomůže technologický rozvoj mobilů a iPodů? Těžko - v tomto novém segmentu audiovizuálního průmyslu se počítá s originálním obsahem. Určitou náhradou náročnému divákovi je alespoň velký nárůst festivalů, které se stávají svébytným distribučním kanálem. Berlinale těmto snímkům pomáhá ke zviditelnění, tým okolo ředitele Dietera Kosslicka by ovšem měl uvažovat o tom, jak na berlínských plátnech upřednostnit originální tvorbu před usedlostí a tradicí. Jinak příjemný rebelský duch Berlinale brzy vyvane.
Foto: Reuters
