Bez pohádek z padesátých let si neumíme představit Vánoce. Milované snímky Pyšná princezna či Císařův pekař - Pekařův císař jsou přitom mazanou propagandou komunismu. A protirežimní narážky v těchto filmech nebyly trpěny. Proč je máme rádi? A kdy přestanou být součástí svátků?
Prý patří do zlatého fondu národní kinematografie. Řeč je o pohádkách natočených v politicky temných padesátých letech, mezi něž patří dosud kultovní snímky Císařův pekař - Pekařův císař (1951), Pyšná princezna (1952), Byl jednou jeden král (1954), Obušku, z pytle ven! (1955), Hrátky s čertem (1956) či Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959). Jsou ale tyto pohádky opravdu poklady československého filmu? Nebo jde jen o politické agitky v romanticko-komediálním balení a s luxusní mašlí v podobě skvostných hereckých výkonů či nákladných exteriérových scén?
Na Vánoce se asi opět nostalgicky zaposloucháme do písničky zpívané Janem Werichem: "A budem společně svět a mír milovat, a budem společně pro ten svět pracovat, když všichni všechněm všechno dáme, tak budem všichni všechno mít dohromady." Tahle závěrečná sloka častušky Ten dělá to a ten zas tohle z filmové pohádky Císařův pekař - Pekařův císař je přitom oslavou znárodnění. Psal se rok 1951 a jinak si tento text vyložit nelze, jen si 65 let poté nechceme přiznat, že vtíravá Werichova píseň by v praxi krutě otřásla našimi životy. Pokud by se totiž měla slova písně znova realizovat, milion současných českých živnostníků by přišlo o firmy a největší kverulanti mezi námi by skončili v base.
Ideologické prvky v pohádkách z dob dělnických prezidentů dnes analyzují mnohé odborné studie. Zkusme však téma pootočit a zeptat se, zda filmoví umělci prostřednictvím pohádek zároveň nějak bojovali s režimem? Třeba dvojfilm Císařův pekař - Pekařův císař uvedený do kin 2. ledna 1952 byl obsazen předválečnými hvězdami a scénář psal Martin Frič s Janem Werichem. Autorem Golema byl zase sochař Jaroslav Horejc, jenž pracoval pro Baťu a v roce 1930 vytvořil klenoty pro pražskou zednářskou lóži. Dokázali se tito slavní tvůrci demokratické první republiky postavit komunismu alespoň nějakou drobnou filmovou hláškou či jinotajem? "Dělat z tehdejších tvůrců něco jako posthumní hrdiny nedoporučuji. Mnozí se sice v klidnějších časech hlásili k určitým poťouchlostem, které někdy vydávali div ne za protistátní činnost, ale představa, že by to v době natáčení mysleli protirežimně, je lichá," přemítá ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant a vypráví o všemocné cenzurní, a tedy i autocenzurní praxi. Prostě se držela huba i krok.
Dnes si je to skoro nemožné představit, ale zkuste se odvážit posmívat režimu uprostřed popraviště. Zrovna v létě roku 1951, kdy se Císařův pekař natáčel, totiž StB rozpoutala hrozivý teror pod záminkou vyšetřování střelby na komunistické funkcionáře v Babicích. Režim tehdy v drtivé většině trestal nevinné sedláky odmítající kolektivizaci a nepoddajné katolické duchovní, přičemž celý "případ Babice" skončil 15 vykonstruovanými monstrprocesy, 11 popravami (včetně muže ochrnutého na polovinu těla) a 107 uvězněnými se souhrnným trestem na 1492 let. "V první půli padesátých let by proto pokusy o protirežimní narážky znamenaly velké riziko," myslí si také Ivan Klimeš, filmový historik a docent Katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Diváci v biografech však mezi řádky četli svobodomyslné vzkazy, které tvůrci pohádek nikdy nenapsali a nevyslovili. To se týkalo třeba slavné scény z Pyšné princezny, v níž si švec žijící v Půlnočním království chodí zazpívat do svobodné země krále Miroslava, neboť v jeho vlasti je zpěv zakázán. Mnohý divák však kvůli típnutému zobáku v Půlnočním království napřed ztotožňoval Miroslavovo království se Západem. Teprve v průběhu promítání těm inteligentnějším došlo, že země krále Miroslava je něco jako ideální Sovětský svaz. A když Miroslav Půlnoční království svého tchána obsadil, lid obou sjednocených zemí si společně zazpíval něco mezi Internacionálou a Písní práce: "Skončila se panská pýcha, volně se nám žije, dýchá, s námi zpívá celá zem, s námi zpívá celá zem, že už bude dobře všem." Princ Miroslav a pyšná princezna Krasomila byli vlastně vzorovými komunisty.
* Jak v padesátých letech pracovala filmová cenzura?
* Proč komunisté nenatočili plánovaný film o princezně, která se kouzlem dostane do Československa, kde začne pracovat v továrně?
* Jaký byl rozdíl ve filmové tvorbě za Klementa Gottwalda a za Antonína Zápotockého?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY SI PŘEČTĚTE V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 12. PROSINCE 2016.
