V Paříži právě probíhá čtvrtý ročník festivalu českých a slovenských filmů Czech-In. Zahájil ho snímek Bohdana Slámy Bába z ledu. Do pátku 16. června budou moci diváci zhlédnout dalších 14 titulů včetně dokumentu Takový normální autistický film či snímku Nikdy nejsme sami. Přehlídku v pátek přijede slavnostně uzavřít Jan Hřebejk s filmem Učitelka. TÝDEN v Paříži mluvil s ředitelkou festivalu Markétou Hodouškovou.
Co znají francouzští diváci z české a slovenské filmové produkce?
Nebylo by správné si nalhávat, že běžný francouzský divák zná českou kinematografii, často toho o střední a východní Evropě ví jen málo. Existuje zde kategorie diváků, která zná ještě Formana, Menzela a Chytilovou. Jedná se většinou o starší generaci či filmově vzdělané lidi, ale bohužel mladší generaci už ani tito klasici nic neříkají. A z té současné generace českých režisérů znají zasvěcení diváci nejspíš jen Bohdana Slámu, který ve Francii získal několik cen: jeho filmy vznikají ve francouzské koprodukci a jsou zde distribuovány.
A co animovaný film? Byla jsem překvapená, jak tu znají Krtka a další pohádky od Zdeňka Milera, nebo Pata a Mata.
Česká animace je ve Francii pojem. Kromě těch zmiňovaných tu také znají tvorbu Karla Zemana, Jana Švankmajera a Hermíny Týrlové. V šíření povědomí o české animované tvorbě pomáhá společnost Malavida, která vydává tuto klasiku na DVD.
V rámci Czech-In uvedete mimo jiné Ferdu Mravence Hermíny Týrlové. Kdo tvoří cílové publikum festivalu?
Samozřejmě chceme oslovit co nejširší publikum. Není však realistické uspět v konkurenci ostatních filmů, které mají daleko větší rozpočty na propagaci. Pracujeme tedy s různými cílovými skupinami. Za poslední roky se kolem festivalu a našeho partnerského projektu Kino Visegrad utvořila specifická skupina lidí, kteří mají z různých důvodů zájem o střední Evropu. Jednak to jsou samozřejmě krajané, dále studenti, kteří se zajímají o kvalitní nemainstreamovou kinematografii - studenti FEMIS (pařížská filmová škola - pozn. red.), umění, bohemistiky nebo mezinárodních vztahů. A také publikum kolem Českého centra a běžní diváci nezávislého kina l'Entrepot, ve kterém festival probíhá.
Jaký je zájem o filmy z české nebo obecněji středoevropské produkce? A daří se je dostat do francouzské distribuce?
Francouzské publikum je zvídavé, zajímají ho tituly, které běžně nejsou k vidění. Stává se, že na festival dorazí i lidé, kteří nevědí, jaký přesně film poběží, ale oslovilo je zaměření festivalu. Francouzský trh je ovšem naprosto saturovaný, ročně do kin putuje přibližně 650 filmů, z toho 300 francouzských. Na distribuci filmů z malých zemí zbývá málo místa. České tituly často zapadnou, nemají peníze na propagaci, a tak se nepřehoupnou přes hranici pár tisíc návštěvníků. A je běžné, že pokud titul nemá za první víkend dostatečně dobré výsledky v návštěvnosti, kino ho stáhne, protože na uvedení čeká řada dalších. Proto teď některé tituly dáme na VOD platformu, kde zůstanou tři roky, aby si zájemci mohli za poplatek filmy legálně pustit.
Stojíte v čele asociace Kino Visegrad. Jak se v zahraničí daří českým filmům v porovnání s filmovou produkcí ostatních zemí střední Evropy?
Co se týče počtu filmů v distribuci, jsou na tom všechny země zhruba stejně a těch filmů je relativně málo. Maďarsko a Polsko ale s některými filmy slavily velké, doslova světové úspěchy. Třeba film Ida získal Oscara, stejně jako Saulův syn, který má navíc Velkou cenu poroty z Cannes. Na festivalech se výrazně daří Maďarsku, které se ukazuje jako jedna z nejkreativnějších filmových zemí s výraznými režisérskými talenty. V Cannes uvádějí filmy skoro každý rok. Polské úspěchy jsou zase více vidět na Berlinale. České filmy se sice občas ve francouzské distribuci objeví, ale výrazné úspěchy z mezinárodních festivalů jim chybějí, a proto se o nich méně mluví.
Nedávno skončil festival v Cannes, kam pravidelně jezdíte. Co byste doporučila českým divákům z filmů, které jste tam viděla, nebo z francouzské produkce?
Cannes je pro mě festivalem pracovních jednání a mezinárodních konferencí. Na filmy se dostanu jen výjimečně. Osobně mě na francouzské produkci zajímají především koprodukce, které Francie financuje pro talentované nefrancouzské režiséry. Určitě bude zajímavý americko-francouzský film Smrtihlav / HHhH podle románu Laurenta Bineta, který zpracovává téma atentátu na Reinharda Heydricha.
