Působivý horor
Démonem posedlí znovu na scéně

Režisér James Wan zapůsobil před několika lety jako zjevení. Stagnujícímu hororovému žánru dodal novou jiskru, ať už nastartováním série Saw, anebo restartem oblíbeného subžánru o strašidelném domě. A i když si občas odskočí jiným směrem (třeba k nepovedené sedmičce zbytečně natahované série Rychle a zběsile), dobře ví, který žánr je mu vlastní a kde se cítí být doma. V hrůzostrašných příbězích.

Na scéně v jeho novém filmu V zajetí démonů 2 se opět objeví Ed a Lorraine Warrenovi (Patrick Wilson a Vera Farmiga), divákům dobře známí z prvního dílu, kteří se věnují dost náročnému povolání - pomáhat lidem, které obtěžují démoni.

Lorraine by si sice chvilku ráda odpočinula, její práce nepatří k psychicky nejpohodovějším, ale její manžel ji přesvědčí, aby se vypravili do severního Londýna, kde rozvedenou Peggy Hodgsonovou se čtyřmi dětmi sužuje neznámé zlo v jejich domě. To se projevuje hlavně skrz dceru Janet, ale také přesouváním předmětů, smýkáním lidmi neznámou silou a dalším strašením. Lovci duchů Warrenovi se rodině pokusí pomoci - a tím se ocitnou ve smršti událostí, které nezadržitelně eskalují až k nervydrásajícímu finále.

Tajemné řádění

Film popisuje případ tzv. poltergeista z Enfieldu, dobře zdokumentované události, která se v roce 1977 skutečně odehrála na severu Londýna. Řádění neznámé entity trvalo zhruba rok, než definitivně ustalo, a přes vyšetřování policie či různých psychotroniků a odborníků na paranormální jevy se nikdy nepřišlo na to, co za nevysvětlitelnými jevy stálo.

V zajetí démonů 2 se na tuto otázku pokouší dát odpověď - a navzdory tomu, že film má na horor nezvykle dlouhou stopáž (134 minut), nenudí ani na okamžik a udržuje divákovu pozornost od první do poslední vteřiny.

Děs v dívčím hrdle

James Wan už na svém kontě povedené horory má, a proto moc dobře ví, jak si pohrát s křehkou nervovou psychikou svého publika. Napětí dávkuje postupně, ale stále víc a víc. Ani v momentech, které divák v kině dostane na vydechnutí, ho neopustí mrazení v zádech a nepříjemný pocit, že se brzy musí zase něco stát. Atmosféricky je film zvládnutý na jedničku, pečlivě spočítané a odměřené lekačky plní svůj účel a tradiční Wanovy propriety, jako jsou dětské hračky, zrcadla, umrlčí hlas vycházející z hrdla mladé dívky a podobně, fungují bezchybně.

Zde je ovšem dobré říci jedno velké ALE. Filmu po formální stránce nelze nic vytknout, dějově je nabitý a navzdory slabšímu vyznění finále skutečně strhující. Pokud však Wanovu tvorbu znáte, při sledování se nemůžete zbavit dojmu, že něco podobného už jste viděli. Ne, Wan sám sebe nevykrádá a přichází se stále novými nápady, ale jede přesně podle osvědčené šablony, která sklízí úspěch. Pokud jeho snímek vidí divák poprvé, musí být v sedmém nebi, jak se krásně bál; ale po prvním V zajetí démonů a dvou dílech Insidious přece jen lze snadno vytušit, jak se příběh bude vyvíjet i jak to celé dopadne.

To je ovšem jediná výtka, která se proti filmu dá říct. Nebylo by špatné, kdyby se režisér pokusil v rámci žánru i o něco jiného než duchařinu, horor skýtá bohaté možnosti, ale zatím se to očekávat asi nedá. Připravované akční sci-fi Aquaman ambici strašit mít nebude a mezi duchy je Wan jako doma. Přesto se jeho další počin můžeme těšit s velkým očekáváním: v současnosti není jiný režisér, který by uměl děsit tolik jako on.