Pro někoho nejkrásnější svátky v roce, pro jiného symbol konzumu a nákupního šílenství. I když je floskule o "dnešní uspěchané době" jedno z nejhloupějších novinářských klišé, plná obchodní centra jsou před Vánocemi nepříjemně reálná. Proto bude dobré si uvědomit, že na vytrácení se pravého smyslu vánočních svátků si lidé stěžovali i před sto lety. A jelikož to letos se sněhovou nadílkou opět nevyšlo (nakažení tolika generací Čechů představou bílých Vánoc budiž největším hříchem Josefa Lady), existují i jiné způsoby, jak si tu správnou atmosféru navodit. Určitě však ne žádným filmem z následujícího přehledu.
1) Vánoční prázdniny (National Lampoon´s Christmas Vacation, 1989)
Chevy Chase a jeho Clark Griswold se stal symbolem toho nejhoršího, jak lze Vánoce prožít. Otec od rodiny, který chce svým blízkým i přes jejich vůli dopřát nezapomenutelné svátky, jaké si pamatuje z dětství, a ve skutečnosti pokazí, na co sáhne. To by nebylo tak nejhorší, sympatických nešiků je plná televize, ale Clark Griswold je jiný. Chová se jako šílenec, zničí prázdniny nejen své rodině, ale i sousedům, upachtěně se snaží dělat bláznivé věci - a ještě se neustále tváří do kamery, jaký je to chudák, a žadoní o špetku soucitu. Přesto má tento film početnou zásobu fanoušků, asi proto, že jsou rádi, že Clark Griswold je na tom ještě hůř než oni. A přitom nic spolehlivěji nezničí vánoční náladu jako Vánoční prázdniny.
2) Sám doma 2 (Home Alone 2: Lost in New York, 1992)
"Jak se mohlo stát, že tě rodiče nechali podruhé samotného?" zeptal se moderátor jedné televizní show dvanáctiletého Macaulaye Culkina před premiérou druhého dílu komedie Sám doma. "Protože studio si na tom nahrabalo 150 milionů doláčů," bezelstně odvětila tehdejší nejlépe placená dětská hvězda. Kromě toho, že Kevinův odhad byl o polovinu nižší, v odpovědi bylo všechno. Dvojka Sám doma byla čistým recyklátem jedničky včetně všech postupů a vedlejších postav (starý muž ze sousedství s divnou pověstí vs. bláznivá žena s holuby atd.). Vykalkulovanost ze Sám doma 2 natolik čiší, že to přebije i protivného Kevina a jeho příbuzné. A dokonce i Donalda Trumpa v jedné z minirolí. A kde je - na rozdíl od jedničky - vánoční atmosféra? Na tu se pod prvoplánovým dojákem zapomnělo.
3) Rolničky, kam se podíváš (Jingle All the Way, 1996)
Arnold Schwarzenegger v roli tatínka, který shání pro svého syna hračku Turbomana a musí u toho překonat nástrahy obchodních domů a jiných otců... Už jen tahle věta stačí, aby bylo jasné, že ani kouzelný čas odpuštění, jímž jsou Vánoce, nemůže stačit na prominutí této minely ve Schwarzeneggerově kariéře. Že se Arnold coby velmi špatný herec (jsou Vánoce, proto ten eufemismus) do komedií moc nehodí, je celkem známá věc. Když už se nějaká povede (Pravdivé lži), je dobré se s tím spokojit a nepokoušet osud. Ale to musel přijít Policajt ze školky, Dvojčata, Junior... a Rolničky. Kombinace vánoční nostalgie s akčním snímkem se nemohla podařit, zvlášť když se tam tvůrcům nechtíc vetřelo podprahové sdělení, že lásku dětí si je možné koupit nejlepší hračkou.
4) Vánoční skřítek (Elf, 2003)
Skřítkové potřebují přesvědčit svět, že Santa Claus existuje, aby se do něj mohla vrátit vánoční nálada a pohoda. To nezní špatně. Horší že, že to zjišťuje skřítek v podání Willa Ferrella, který vlastně vůbec není skřítek, jen byl skřítky vychován. Will Ferrell, rozumíte! Pokud jste s ním nějaký snímek viděli, dobře víte, že tento komik libující si v trapnostech všechny filmy staví v jednom mustru. Vedlejší linie o tom, jak jako-že-skřítek pátrá v New Yorku po svém otci nebo jak se seznámí s představitelkou elfky Zooey Deschanel, jsou ve Vánočním skřítkovi hlavně proto, aby se Ferrell mohl pokoušet o legraci. Jak se sluší na každý vánoční film, na konci přijde přeslazený kýčovitý happy end, ale předtím se divák musí protrpět 97 minutami Ferrellových vtipů. Nedělejte stejnou chybu.
5) Grinch (How the Grinch Stole Christmas, 2000)
Aby bylo jasno, nejde o zábavný animák z roku 1966, ani o jeho mladší a trochu slabší bratříčky, ani o připravovaný film z roku 2018, kde má titulní postavu namluvit Benedict Cumberbatch. Řeč je o strašlivé hrané verzi, kde se do hlavní role vžil Jim Carrey se svými škleby a pitvořením. Příjemný příběh o osamělém zeleném skřetovi, který až poté, co pochopí, proč Vánoce nemůže ukrást, dostane šanci vyrůst, Carrey společně s oscarovým a jinak velmi dobrým režisérem Ronem Howardem naprosto zničil svým teatrálním přehráváním. Nebyl sám, značně mu v tom pomáhá plejáda netalentovaných herců, a ti všichni mohou za to, že i u nás je Grinchův příběh známý ne jako citlivý příběh podle dětské knížky Theodora Giesela, ale zpotvořenina pro lidi s mizivým IQ.
6) Základ rodiny (The Family Stone, 2005)
Zatímco v předchozích snímcích svátky klidu a míru zničí přílišné bláznění, tady ho pokazí deprese a zmar. Panovačná ředitelka velké korporace z Manhattanu jede o svátcích navštívit rodinu svého snoubence, což jsou hodně odměření lidé, a tak si k nim dlouze buduje cestu. To nezní tak špatně. Ani to, že v hlavní roli se představí Sarah Jessica Parkerová, jejíž základna antifanoušků je po seriálu Sex ve městě nečekaně početná. V Základu rodiny je ale nejhorší depresivní vyznění (snoubencova matka trpící rakovinou), sáhodlouhé rozhovory o ničem, nesympatické postavy a otravná plíživá nuda, která 80 minut ze sta naznačuje, že tvůrci nevěděli, co vlastně točí. Až během poslední čtvrthodiny se snímek zvrtne do křečovité grotesky (jako kdyby si režisér až v tu chvíli uvědomil, že to má být komedie) a přijde nevěrohodný konec. Pokud se na film podíváte třeba před štědrovečerní večeří, spolehlivě vás přejde chuť k jídlu.
7) Už jsme tam? (Are We There Yet?, 2005)
"Děti jsou jako švábi, jen je nemůžeš zabít," říká hlavní hrdina buranské komedie Ice Cube. Myšlenka hezká a dvě dítka, která patří svobodné mamince, již si chce namluvit, skutečně dovedou být extrémně protivná. Jenže cesta k matčině srdci vede přes potomky, a tak zarytý starý mládenec souhlasí, že dva protivné spratky odveze na svátky do Vancouveru. Čeká ho ale - a s ním i diváky - cesta hrůzy. Komedie je to naprosto nevtipná a jen brnká na nervovou soustavu, protože chuť se nějak bolestivě zbavit dvou malých ničemů, kteří mimo jiné zdemolují hrdinovo auto nebo ho dostanou do oplétaček s policií, během každé minuty roste víc a víc. Jediné pozitivum nastane po nekonečné hodině a půl, když naskočí závěrečné titulky a vy s jistotou víte, že už je konec.
8) Santa je pořád úchyl (Bad Santa 2, 2016)
Letošní pokračování někdejšího neotřelého a nekorektního hitu o zlodějíčkovi v kostýmu Santy Clause, který nemá rád děti a baví ho jen chlastání a souložení, se v úrovni stupidity propadlo o několik pater pod první díl a jeho sledování doprovází nevěřícně výraz, v angličtině tak hezky vyjádřený slovy: "What the fuck...?!" Svět plný magorů, podrazáků a nadržených sexuálních maniaků je tentokrát nesnesitelný, protože pouze kadence vulgarit dobrou hlášku vážně neudělá, a to, co se publiku předkládá k věření, je tentokrát hodně přes čáru (třeba že by se slušňácká šéfka charity po dvou oplzlých větách neustále opilého a uváleného budižkničemu Willieho opakovaně stala jeho milenkou). Jedinou svatou (a vtipnou) postavičkou je retardované dospělé dítě Thurman Melman a to je vážně málo.
9) Otec rodiny (The Family Man, 2000)
Nicolas Cage v roli úspěšného a bohatého byznysmena, co zapomněl na svůj slib, který před třinácti lety dal své lásce Kate, když odjížděl na stáž, a žije si spokojeným staromládeneckým životem. Na to, že se chtěl za Kate vrátit a třeba s ní založit rodinu, vůbec nemyslí. Jednoho večera ale usne ve svém přepychovém newyorském apartmánu - a probudí se vedle Kate, je ženatý, má dvě děti a místo akcií prodává pneumatiky na předměstí. A vánoční svátky podobně kýčovitým příběhům prospívají. Jsme sice daleko od toho, abychom filmy mizerného neherce s věčně smutnýma očima Nicolase Cage hejtovali jen pro jeho účast v nich, ale v případě Otce rodiny nelze jinak. Přeslazenější příběh než tento v celém našem seznamu nenajdete. A je to dojímavé, samozřejmě. Hodně dojímavé. Vždyť co jestli se chlapík, jemuž se nová role zalíbila, další den probudí a zase bude sám, nechutně bohatý, úspěšný, svobodný, s ferrari v garáži a daleko od celou noc křičících dětí? Hrůza pomyslet...
10) Čtvery Vánoce (Four Christmases, 2008)
Poslední místo naší malé přehlídky nejhorších vánočních filmů zaujímá snímek, který tu je jen kvůli jednomu herci. Vince Vaughn totiž dostal sečtený účet za všechny špatné vánoční komedie, v nichž se objevil, a jedna reprezentativní se zde musela objevit. Stejně tak by to mohla být hrůza s názvem Santa má bráchu, kde hraje Freda Clause, který je... no, asi víte. Ale Čtvery Vánoce jsou mnohem podvratnější, protože na rozdíl od opilého Santova bratra nenabízí pohádkové postavy, ale "normální" lidi. Jeden pár totiž vinou nepřízně celé řady faktorů je nucen uspořádat hned čtvery oslavy svátků pro své příbuzné a po rádobyvtipných chvílích šílenství dospějí k názoru, že zatímco předtím před rodinnými členy spíše utíkali, být s nimi pohromadě je vlastně hrozně fajn. A nikdy nevěřte člověku, který má rád velké rodinné oslavy. To si potom potrpí na tuny kýče a hektolitry patosu a spoustu objímání a podobně. Jedno oko by nezůstalo suché. A přesto, že stopáž Čtver Vánoc ani včetně titulků nedosahuje hodiny a půl, cítíte se unavenější než po setkání s vlastními příbuznými.
