"Viděl jsem film o atentátu už jako dítě. Velký souboj a hrdinové zatopení v kryptě, doteď si to matně pamatuji," vzpomíná představitel Reinharda Heydricha, herec Jason Clarke, v novém zpracování atentátu na Reinharda Heydricha, filmu Smrtihlav, který právě promítají kina.
Smrtihlav je inspirován skutečným příběhem, podle režiséra je to ale hlavně hrdinský epický film.
Příběh tohoto filmu zachycuje jeden z největších momentů druhé světové války. Dva obyčejní chlápci dokázali zabít Reinharda Heydricha a nakonec kvůli tomu za neuvěřitelných okolností přišli o život. Pamatuji si, že jednou, když jsem byl jako malý nemocný, jsem nešel do školy a díval se doma na televizi. Viděl jsem film o tom, jak se parašutisté ukryli v kostele, všude se střílelo, pak ta voda... Pane bože, vždyť to je něco naprosto epického! Ani po několika letech jsem na to nezapomněl. Když jsem měl příležitost navštívit Prahu a podívat se na místo, kde k tomu došlo, byl jsem v šoku. Teprve tam mi opravdu došlo, že se to skutečně stalo.
Film Smrtihlav o atentátu na Heydricha je výjimečný tím, že sleduje také život a kariéru samotného Reinharda Heydricha. V jakém časovém úseku se film odehrává?
Děj začíná po první světové válce. V Německu a vlastně i celé Evropě propukají nepokoje. Hospodářská situace je špatná. Lidé jsou nespokojení. Reinhard Heydrich je zrovna na akademii námořnictva a postupně sledujeme jeho postup nahoru - nacistická strana, SS, Wehrmacht a nakonec atentát. V podstatě je to období vrcholu německé nadvlády a druhé světové války.
Kdo byl Reinhard Heydrich?
V prvé řadě byl Reinhard Heydrich velice nebezpečný muž, který spáchal jedny z opravdu nejohavnějších činů v dějinách lidstva. Byl symbolem nacismu, stal se ztělesněním toho, čeho se Hitler a jemu blízcí snažili dosáhnout. Měl toho mnoho na svědomí. Musíme si ale uvědomit, že se jedná o trojrozměrnou postavu. Pro to, co udělal, musí existovat nějaký důvod.
Na to se ve filmu hodně zaměřujete, na to, jaký byl, jak žil . . . Jaký byl Heydrich jako člověk a ne jako postava z učebnic?
Musel si do jisté míry uvědomovat, že to, co dělá, není správné. Fakt, že to stejně udělal, vymyslel ještě něco navíc, zdvojnásobil úsilí... to všechno vypovídá o tom, kým byl. Jsem rád, že to dobře vychází najevo nejen v knize, ale díky Cédricovi také ve filmu. Heydrich měl děti, hrál na piano, stejně jako každý obyčejný člověk si rád dal šálek čaje a k tomu kousek dortu, měl rád klasickou hudbu. Jeho otec byl skladatelem. Nejspíš by se s ním dalo o spoustě věcí dobře pokecat. Proto by si neměl nikdo z nás myslet, že skutečná monstra jsou úplně jiná než my. Nebo že by se takovým monstrem nemohl stát kdokoliv z nás.
Nehrozí, že když představíte Heydricha jako člověka, že ho budete svým způsobem omlouvat?
Ve filmu nemáme v nejmenším úmyslu snažit se zachránit Heydrichovi tvář, ale chceme se zakousnout do všech slabých stránek jeho osobnosti. Nechceme, aby se zapomínalo, že to byl obyčejný člověk. Nešlo o nějakého záporáka z filmů od Marvelu, ale o muže, který existoval, měl rodiče a sourozence a v hrudi mu bilo skutečné lidské srdce. Zítra byste mohli projít kolem úplně stejného chlapa na ulici a ani byste si toho nevšimli.
Všichni oceňují, že jste se do role opravdu položil a soustředil se na ní. Vžít se do role nacistické monstra mohlo být docela složité. Režisér tvrdí, že z vás šel strach i mimo záběr.
Přípravu na roli mám hrozně rád. Nejraději si čtu všechno, co se dá přečíst, ať už to nakonec použiji nebo ne. A pak nastane chvíle, kdy to musíte vypustit ven.
Na place a jsme se snažil opravdu navodit atmosféru strachu a nekonečné agrese. Pohybovat se kolem mě tentokrát nebylo moc příjemné. Ne, že bych se záměrně choval nepřátelsky. Ale do takového rozpoložení se nedostanete jen tak uprostřed scény. Existuje jenom tenká hranice mezi tím, kdy jste na place, kdy se chcete dostat do role a držíte to v sobě, a kdy to pustíte ven. Bylo mi jasné, že se producíruju v nacistické uniformě.
Velkou roli má i Heydrichova manželka. Věděla, co je její muž zač?
Od první chvíle, kdy ho Lina spatřila, věděla, že Heydrich je někdo, kdo se dokáže postarat o její rodinu, poskytnout ji to, po čem touží, a zároveň navrátit Německu jeho původní velikost. A tvrdě na tom pracovat.
Prý to byla právě ona, kdo ho vlastně postrčil do kariéry v SS.
Reinhard byl typem muže, který dokázal uspět ve všem, na co sáhnul, a já si myslím, že si toho Lina všimla. Měl disciplínu. Lina ho pak postrkovala do nacistické strany až do chvíle, kdy se se konečně rozjel a stal se tou nepřehlédnutelnou postavou moci.
Jak se Vám spolupracovalo s herečkou Rosamund Pike, která Linu Heydrichovou hraje?
Mám Rosamund hrozně rád. Dlouho jsme se snažili najít něco, na čem bychom mohli dělat společně. Rosamund je typem člověka, který ví přesně, co dělá, a navíc je v tom velice dobrá. Vždy je připravená na to, co se bude dít. Máme spolu pěkný vztah, takže jsme si natáčení opravdu užili. Cédric a Lorenzo s námi pracovali takovým způsobem, že jsme se mohli nechat klidně unést scénou a tím, jak na nás působila. Prostě: já jsem Reinhard, ty jsi Lina, tak to rozehrajeme. Přesně tak to bylo se scénou ve vlaku, která se odehrává na začátku filmu. Máloco je lepší, než když máte spolu s nějakým dalším hercem pocit, že se nemůže nic pokazit, že jste v tom společně a je to jenom na vás.
Jaký je Cédric Jimenez režisér? Jaký přistupuje k práci s herci?
Opravdu dobrý režisér podle mě dokáže určit tón filmu, aniž byste si to ve skutečnosti uvědomili. Vůbec se nemusí chovat nějak zvlášť dominantně. Prostě je u toho. Tak jako Cédric. Myslím, že všichni herci ve filmu jsou díky němu vynikající, včetně malých rolí. To proto, že jsme se všichni cítili v práci tak dobře. Cítili jsme, že je to naše práce, naše scéna a náš film. Každý z nás mohl dát do role něco vlastního. A díky tomu si ty postavy zapamatujete.
Jaké bylo natáčení s Jackem Reynorem a Jackem O'Connellem, kteří hrají československé parašutisty?
Přidali se k natáčení, když jsem já prakticky končil. Spolupracovali jsme spolu asi týden během natáčené scény atentátu na Heydricha. Naše postavy jinak prožívaly naprosto oddělené příběhy. Byli to pro mě dva neznámí mladí týpci s obrovskou energií. Cítil jsem se v jejich společnosti celkem staře.
