Ztraceni v Mnichově
Jak jsem hrál sám sebe v novém filmu Petra Zelenky

Zprvu to vypadá jako úplně normální tisková konference. V salonku Autoklubu v Opletalově ulici s výhledem na pražské Hradčany je připraveno dvacet židlí a na každé leží tiskové materiály, které si prohlížejí pomalu se trousící novináři. V jednom rohu jsou připraveny džusy a chlebíčky k občerstvení. A u dlouhého stolu naproti novinářům sedí herecká sestava nového filmu Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově: Jana Plodková, Martin Myšička, Tomáš Bambušek, Vladimír Škultéty, Edita Levá a diplomat Stanislas Pierret.

Jenže herci se film Petra Zelenky propagovat nechystají a na odpovědi novinářům se nepřipravují. Tedy ne doopravdy. V parném letním pondělí se minulý týden točila scéna tiskové konference, na které režisér (hraje ho Tomáš Bambušek) představuje novinářům film, ve kterém Martin Myšička (v roli Pavla) unese mluvícího papouška pamatujícího okolnosti podepsání mnichovské dohody.

Zelenkův snímek Ztraceni v Mnichově se bude skládat ze dvou částí. Jedna je příběhem Pavla a papouška, druhá (obsahující scénu tiskové konference) bude jakýmsi "filmem o filmu", v němž herci vystoupí z rolí.

Z rolí chtělo každopádně na place vystoupit více lidí. Vládlo nesnesitelné vedro a maskérky po každém záběru přiběhly k hercům, aby jim setřely pot a upravili vlasy. Staraly se i o mé tři kolegy - novináře, kteří dostali "mluvící" role. Filmový štáb čítající asi třicet lidí totiž na natáčení tiskovky pozval do malých rolí i novináře ze skutečných médií, kteří v salonku doplnili žurnalistické komparzisty. Ti od produkce vyfasovali zápisníky, diktafony a foťáky. "Kdo má blesk, ať jen dělá, že fotí!" instruoval je asistent režie.

Kolegy z konkurenčních médií vlastně musím pochválit. Scéna, ve které se ptají na film o Pavlovi, papouškovi a mezinárodním incidentu se jela asi jen natřikrát. Někdo se jen podíval do kamery a jeden novinář spletl otázku a do ostrého záběru za smíchu štábu pokračoval slovy "Já jsem to asi zblbnul". Také občerstvení v rohu střešního salonku zůstalo netknuté po celou dobu našeho natáčení; nutno říct, že to by se na skutečné tiskové konferenci nikdy nestalo.

Režisér Petr Zelenka, který se s celovečerním snímkem vrací po šesti letech, vše sledoval mimo scénu v takzvaném odkuku, který mu ukazoval kameramanovu práci. "Proč jsem na natáčení pozval skutečné novináře? Já si rád hraji s realitou a k tomu využívám skutečné tváře včetně novinářů. Je to navíc už tradice od roku 1996, kdy jsem točil dokument Mňága - Happy End. Tam byli skuteční autoři poprvé. Na tomhle místě jsme dokonce také točili tiskovou konferenci v Roku ďábla," řekl šestačtyřicetiletý Zelenka, který má za sebou divácky úspěšné tituly Knoflíkáři a Příběhy obyčejného šílenství i variaci na Dostojevského bratry Karamazovy. 

Bohaté zkušenosti s novináři má také herečka Jana Plodková, která v příběhu Pavla a papouška hraje sekretářku a francouzskou tlumočnici Janu, ve scéně tiskové konference však představovala samu sebe. "Nejraději mám, když skončí tiskovka a je prostor na dotazy. Nikdo se klasicky na nic neptá a to trapno mě strašně baví," sypala novinářům popel na hlavu Plodková, když si mezi záběry odběhla na cigaretu. "Ale jinak je to v pohodě, novináři si nás pak většinou najdou a na něco se nakonec zeptají," svěřila se svými skutečnými zážitky z tiskovek.

S kolegy jsme z placu odešli asi po třech hodinách, natáčení však zejména v pražských lokacích pokračuje až do konce srpna. Do kin by se Ztraceni v Mnichově v koprodukci Davida Ondříčka a České televize mohli dostat příští rok v létě. Petr Zelenka by podle svých slov rád film uvedl i na festivalech, třeba v Locarnu nebo v Benátkách.

Výsledný tvar by měl být dramatem s humornými prvky a nečekaným pohledem na události podepsání mnichovské dohody v roce 1938. "Náš film je i o tom, proč se o tomhle tématu nedá točit. Nepovedlo se to ani Miloši Formanovi s Václavem Havlem," sdělil Zelenka s tím, že si bude hrát s realitou, fikcí i českými povahovými stereotypy či mýty o národní povaze. České historické trauma se tak bude mísit s traumatem nedokončeného filmu a osobními problémy tvůrců. 

V popředí příběhu je každopádně devadesátiletý papoušek "sir P", který kdysi patřil francouzskému politikovi Édouardu Daladierovi, jež podepsal mnichovskou dohodu. Na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu se ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie. "Sir P" po Daladierovi ale dodnes opakuje některé důležité věty a prokahlášení. Papouška za dramatických okolností unese český novinář Pavel (Martin Myšička) a za pomoci syrových Daladierových citací rozpoutá mezinárodní skandál. Druhá část příběhu bude zmíněný "film o filmu" se scénou tiskové konference.