Vybírání filmů na festival je nekončící dobrodružství, říká 27letá Lucia Kajánková, programová ředitelka Queer filmového festivalu Mezipatra, který začne v Praze 6. listopadu. Představí 73 snímků z celého světa, jež tematizují alternativní sexuální či genderové identity. Festival s tématem "Dokud nás smrt nerozdělí" potrvá v Praze do 13. listopadu, pak se přesune do Brna, kde bude od 15. do 22. listopadu. Proč na festival vyrazit, nastiňuje Kajánková v rozhovoru s on-line deníkem TÝDEN.CZ.
Na letošní Mezipatra jste s týmem "nakoukala" stovky filmů. Na jaký film jste nejvíc pyšná?
Mám ráda všechny filmy, které uvádíme. Mojí velkou srdcovkou je nicméně film Ti, kteří mě mají rádi, pojedou vlakem od Patrice Chéreaua, který uvádíme v retrospektivě. Chéreaův snímek se velmi hodí k našemu tématu "Dokud nás smrt nerozdělí", protože jej odstartuje smrt malíře, který pro všechny ostatní postavy hrál důležitou roli. Ještě na smrtelné posteli požádá své bývalé milence, spolupracovníky, přátele, aby na jeho pohřeb jeli vlakem. Film nádherně kombinuje obrovské množství postav, je to také cynická úvaha o rodině, o vztazích, o realitě a o tom, jaká rozhodnutí děláme. Je to takový krásný chaos v jedoucím vlaku.
Týká se vás nějaký snímek osobně?
Velmi osobně se mě týká film Iry Sachse Ta zvláštní láska o dvou starších pánech, kteří jsou spolu 39 let. Poté, co je uzákoněno zrovnoprávnění manželství ve státě New York, rozhodnou se, že se konečně vezmou. Film jsem viděla na Berlinale a psala jsem si o něm se svoji přítelkyní. Chvilku poté jsme se zasnoubily. Moc mě dojalo, jak je krásné, když jsou spolu dva lidi celý život.
Museli jste o uvedení nějakého snímku bojovat?
Programová práce je velké a dlouhé dobrodružství. Pro můj tým začíná brzy poté, co Mezipatra skončí. Program sestavuji šestým rokem a vždy mě překvapí, jaké nové problémy mohou vyvstat. Letos jsem se stala takovou noční můrou novozélandské filmové komise, kterou jsem vždy kolem půlnoci atakovala telefonáty. Chtěla jsem, aby nám poskytla retrofilm Nebeská stvoření od režiséra Petera Jacksona. To je totiž film, který se vůbec nepromítá na festivalech, a my se o něj pokoušíme už několik let. Byla jsem tak neoblomná, až se všichni členové komise nakonec vzdali a film naprosto exkluzivně Mezipatrům poskytli.
Ještě nějaké noční telefonáty?
To víte, že ano. Moc jsme chtěli zbrusu nové korejské lesbické drama Dívka u mých dveří, což je film mladé režisérky, který měl velký úspěch v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Nechtěli jsme kopii s francouzskými titulky, proto jsme volali do Koreje. Tentokrát v různých denních, nočních i ranních hodinách, protože nešlo rozšifrovat, kdy tam vlastně pracují. Asi nonstop, jako program Mezipater (smích). Diváci si každopádně užijí neobvykle vystavěné drama s westernovými prvky s českými i anglickými titulky.
Je pravda, že v programu je letos více lesbických filmů?
O něco víc, i když přesná čísla nemám. Každý rok se nás diváci ptají, proč nedáváme více lesbických filmů, proč jsme festival zaměřený na gay filmy. To ale není pravda. Lesbických filmů jako takových vzniká mnohem méně. A vybrat z nich tituly, které považujeme za kvalitní, které se nám líbí a které se hodí k tématu, je občas těžké. Letos máme každopádně více transfilmů: dva v hlavní soutěži - 52 úterků a Něco se musí zlomit a diváckého miláčka Jak kluk potkal holku mimo soutěž. Z toho mám velkou radost.
Proč?
I filmy zobrazují posun ve veřejném mínění i medicínském diskurzu, který přestává lidi striktně rozdělovat podle binárních kategorií muž a žena. Potkávají se s tím i mí trans přátelé. Postavy v našich filmech navíc hraji trans herci a herečky: Michelle Hendley nebo Saga Becker. To je velká novinka.
Projevuje se vývoj společnosti v queer kinematografii ještě nějak?
Gay, lesbické či trans filmy už nevypráví ten samý příběh o tom, že někdo je homosexuál a on nebo jeho okolí to nepřijímají. Dříve se celá zápletka točila okolo faktu, že někdo má menšinovou sexuální orientaci nebo identitu. Teď je to jinak. Posouvá se veřejné mínění a už není třeba někomu vysvětlovat, že je možné, že někdo je homosexuálem. Pro nás to znamená, že máme queer, bisexuální, gay, lesbické i trans postavy, jejichž sexualita již není hlavní téma. Tyto postavy teď prožívají velmi zajímavé dramatické, komediální či napínavé příběhy, které nejsou jen o jejich identitě.
Kdy se to takhle zlomilo?
Přispívá k tomu i vlna coming-outů celebrit populárních lidí, kteří jsou prefesně úspěšní a otevřeně mluví o tom, že jsou queer. Máme o tom v programu dokument, který se jmenuje Liga vyoutovaných a o svých zkušenostech tam mluví třeba Neil Patrick Harris ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku nebo bavička Ellen DeGeneres. Queer filmy už také nejsou záležitostí specializovaných festivalů - promítáme filmy z hlavních soutěží Cannes, Sundance či Berlinale. Máme i filmy, které jejich země nominovaly na Oscara za nejlepší cizojazyčný film - V jeho očích, Mami! a Kruh.
Přijedou svoje filmy na Mezipatra uvést jejich tvůrci?
Režisér Mami! a Toma na farmě, náš miláček Xavier Dolan, připravuje svůj další film, takže nakonec nepřijede. Přijede ale třeba Monika Treut, jež platí za naprostou ikonu feministického filmu a uvede u nás svůj nejnovější milostný trojúhelník tří mladých dívek O holkách a koních. Přijede také dvojice režisérů z Ruska, Askold Kurov a Pavel Loparev. Přivezou vynikající a mrazivý dokument Putinovy "Děti 404" o queer teenagerech, kteří se v současném Rusku setkávají s naprosto šokujícím ponížením a šikanou. Snímku se v Torontu aplaudovalo ve stoje. Přivítáme také delegaci k vítěznému filmu festivalu v Rotterdamu s názvem Něco se musí zlomit. Scenárista, režisér a herec Eric Schaeffer uvede romanci Jak kluk potkal holku a režisérka Petra Clever romantické drama Šťastný konec?!
Co děláte kromě Mezipater?
Nic (smích). Ale dobrá. Když se zrovna nevěnuji Mezipatrům, tak se starám o naši kočku Tallulah a pracuji jako odborná asistentka na katedře scenáristiky na FAMU. Jsem sama filmařka, scenáristka.
