Náš život je rychlejší než vzpomínky na něj, říkal Jan Němec (1936-2016), režisér, který patřil k předním představitelům československé nové vlny. Ve světě byl oceňován pro svůj dokument o jaru a létu 1968 a invazi armád Varšavské smlouvy. V roce 1974 nuceně odjel do exilu. Žil a tvořil především v Západním Německu, v USA, ve Velké Británii a ve Švédsku. Po návratu domů roku 1989 se vrátil k filmové tvorbě.
Svůj poslední film Vlk z Královských Vinohrad natočil podle vlastních autobiograficky laděných povídek. Bohužel, nebylo mu dopřáno film dokončit. Po jeho smrti se toho úkolu ujal druhý režisér Tomáš Klein a snímek byl zařazen do hlavní soutěže 51.ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který dnes končí.
Rozhovor s Tomášem Kleinem
Víte, co mě překvapuje? Že si vás Jan Němec vybral jako druhého režiséra pro svůj film Vlk z Královských Vinohrad aniž byste se předtím nějak důvěrně znali. Předpokládala bych, že sáhne po svém oblíbeném studentovi z FAMU nebo po někom, s kým cítí nějaké profesní či osobní souznění. Vy jste se ale na FAMU údajně potkali všeho všudy dvakrát.
Jan Němec nebyl z těch pedagogů, kteří by se studenty vysedávali po hospodách. Stejně jako Věra Chytilová měl přirozenou autoritu. Když přišel na klauzury, podíval se na filmy a řekl tři věty. Ty jsem si samozřejmě vepsal do paměti, protože mě jimi zaujal. Byl to živel, který se nedá někam zařadit a tím mi imponoval. Když pak vznikal tento film a hledali druhého režiséra, který nějakým tvůrčím způsobem vstoupí do spolupráce s ním, a který to také vydrží, tak zavolali mně, takže tam asi nějaké podobné charakteristiky jsou. On se pak seznámil s mými krátkými filmy a bylo to. Jan Němec se na lidi podíval a věděl, jestli si s nimi sedne. Stejné to bylo s Jiřím Mádlem, kterého do filmu obsadil. On zase nebyl takový stratég, aby si támhle zkusil sednout s Jiřím Mádlem, támhle s jiným hercem a spekuloval. Když se pro něco rozhodl a cítil z toho tu správnou energii, tak do toho šel. A stejně tak se se na to uměl vykašlat.
Pochopila jsem správně, že ještě než se začalo točit, tak se vědělo, že je Jan Němec je nemocný a film nedokončí?
To se rozhodně nevědělo. Všichni jsme předpokládali, že ho dokončí. Když začal Jan Němec točit tento film, řekl bych, že byl v plné formě. Až mě tím překvapil. Když jsem ho viděl naživo, řekl jsem si: Wow, to je energie! A musím říct, že za celou dobu natáčení padla jediná věta, že pokud by došlo na nějakou vyšší moc, tak ten film dokončím já pod jeho jménem dle jeho instrukcí. Pak si z toho dělal srandu, že čekám, kdy "odejde", abych si mohl vzít jeho film. Ale to byl vtip. Jan Němec byl, jak sám říkal, pořád na frontě. Připravoval další projekt a měl takovou energii...
Takže jste si neuvědomoval v určitý okamžik: teď ho asi vidím naposledy?
Ne, přitom jsem s ním byl neustále v kontaktu. On nebyl člověk, který by se loučil. Samozřejmě vidíte, že síly ubývají, ale nevíte... Bylo evidentní, že má tuhý kořínek. Pro nás ta smutná zpráva byla stejným překvapením jako pro všechny ostatní.Bylo to bolestivé, na druhé straně nebyl čas truchlit, což si myslím, že by si Jan Němec ani nepřál. Všechny nás zaměstnal tím filmem, který nám tady nechal a on je v něm, takže žije dál.
Co jste měl na mysli, když jste říkal, že se k němu hledal režisér, který by to s ním vydržel?
Jan Němec byl komplikovaná osobnost. Křičel, řval...podobně jako Věra Chytilová, i když trošku jiným stylem. Ale když to snesete a berete to jako jeho živelnost, tak záhy pochopíte, že je to jakási zábava, nadsázka, způsob, jak lidi udržet ve střehu, nenechat je zpohodlnět, takže já si myslím, že všechny ve štábu to bavilo. Ale samozřejmě jsou lidé, na které když se zakřičí, tak si to vezmou osobně a rozsypou se. Ti by film s Janem Němcem dělat nemohli.
Měl jste odvahu Janu Němcovi v profesních záležitostech oponovat?
Ano, on tohle, myslím, vyžadoval. Rád se obklopoval lidmi, kteří řeknou, co si myslí. Zároveň ale tvrdil, že film není demokracie, a okamžitě vás umlčel. Já jsem samozřejmě zkoušel dle svého svědomí v rámci castingu a dalšího prosazovat to, co jsem si myslel, že je nejlepší, ale když Jan Němec zakřičel: "Takhle to bude!", tak jsem ustoupil. Mám stejný názor. Film není demokracie, kde by nějaká parta lidí musela mít shodný názor. Pak by to nebyl výrazný film Jana Němce.
A když zemřel, měl jste pořád ten respekt a úctu, nebo jste do filmu propašoval něco svého?
Jan Němec by asi řekl, že jsou chvíle, kdy se už musíte rozhodovat sám, podle toho co je nejlepší a ne hledat a pátrat u ostatních, jak by to udělal Jan Němec. Musíte jednat rozhodným způsobem. Ale my jsme v žádném případě z toho nechtěli dělat náš film. Já své filmy vyprávím jiným způsobem. Snažil jsem se udržet tu energii, které v něm bylo dost. Bylo to jako rozjetý vlak. Říkali jsme si, musíme to udělat teď, rychle, aby se z toho nestalo nějaké filosofování, přemýšlení, a když je tam nějaké prázdné místo, tak ho tam nechat, protože všichni vědí... Součástí filmu je i to, že ho Jan Němec nebyl schopný dokončit a divák to ví, takže nikomu nebude vadit, že tam bude pás černé, to tam prostě je, takové věci.
Jak vnímáte jeho život, o kterém vlastně Vlk z Královských Vinohrad vypráví.
Byl to odvážný člověk, který se často v těžkých životních chvílích snažil zachovat správně, i když věděl, že spadne z nějakého piedestalu. Natočil tanky, záběry propašoval někam do Rakouska, čímž si způsobil nucený exil, což pro něj jako patriota, který vyrůstal na Vinohradech, bylo velmi těžké. Němec nebyl člověk, který by se v exilu zorientoval tak dobře jako Miloš Forman. On to udělal a přišly následky, se kterými se potýkal řadu let, a to mi přijde obdivuhodné. A to v tom filmu je. A je zajímavé, že to nějakým specifickým "janněmecovským" způsobem kopíruje historii českého národa, jeho nejpodstatnější okamžiky. Jan Němec je osobnost a lidé vidí, jakým způsobem se v těch situacích chová, a to si myslím, že by mohlo být i návodem pro život. Nemusíte se před nikým pitvořit, můžete každému říkat, co si myslíte a lidé vás za to ještě mají rádi. Musím říct, že i to se mi na něm líbilo.
Vy sám v sobě takovou odvahu či rebélii máte?
To nevím, já jsem takovými zkouškami neprošel. My jsme generace, která nebyla vystavena podobnému tlaku, takže to se ještě ukáže, ale doufám, že obstojím.
