Netypické publikum tvořené desítkami diplomatů působících v Praze a Bratislavě zhlédlo nový film Julia Ševčíka Masaryk. Jeho hrdinou je syn zakladatele Československa, diplomat a politik Jan Masaryk. Film sleduje Masaryka v bouřlivém období kolem Mnichova, kdy působil jako velvyslanec v Londýně, ovšem líčí jej také jako bonvivána se slabostí pro jazz, ženy a kokain.
Diplomati snímek viděli v brněnském kině Scala v anglické verzi. Masaryka hraje Karel Roden. Ve filmu vystupuje také mnoho dalších skutečných osobností českých a evropských dějin, třeba Edvard Beneš ztvárněný Oldřichem Kaiserem nebo Konrád Henlein v podání Jiřího Vyorálka.
"Člověk je v současnosti spíše zvyklý na zjednodušování historie. A tady naopak se otevírá obrovský prostor toho domýšlení, co se vlastně tehdy odehrálo," řekl po projekci český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Film jej prý nadchl, otevřel totiž spoustu témat, která jej zajímají.
"Jan Masaryk byl vlastně náš kolega. Diplomat, velvyslanec, ministr zahraničních věcí," uvedl ještě před promítáním Zaorálkův slovenský protějšek Miroslav Lajčák. Dnešní setkání zástupců diplomatických sborů působících v Česku a na Slovensku bylo podle Lajčáka prvním svého druhu, možná však ne posledním. Na rok 2018, kdy uplyne sto let od vzniku Československa, připravují obě země mnoho akcí.
Filmový příběh začíná úmrtím prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, pokračuje přes vzrůstající tlak Německa k Mnichovu. Masaryk jako filmový hrdina se pak na čas ocitá v ústraní jako zlomený člověk v americkém sanatoriu. Závěr jej zastihuje v Londýně, znovu ve službách československé myšlenky a exilové vlády.
Natáčení začalo před rokem v Bratislavě. Snímek se v kinech objeví 9. března 2017. Už v prosinci jej ale bude týden promítat pražské kino Lucerna.
Do prodeje se v prosinci dostalo nové vydání knihy Pavla Kosatíka a Michala Koláře Jan Masaryk - pravdivý příběh. Podle Kosatíka Masaryk mezi politiky vynikal svým charisma. "Ten muž byl neskutečně emotivní, v žádném případě se o něm nedá říci, že sám sebe zvládal. Měl po své matce de facto uměleckou povahu, s kterou byl nucen pohybovat se ve světě konvencí, všem na očích. Vlastně musel velkou část své přirozenosti po celý život potlačovat," uvedl Kosatík.
