Filmová recenze
Pasažéři: problematika vesmírné osamělosti

Novodobý Robinson ve vesmíru, kosmická lovestory, něco morálních dilemat a blockbusterový závěr, tak lze asi nejsnáze shrnout s napětím očekávanou spolupráci mezi norským režisérem Mortenem Tyldumem (autorem oceňovaného Kódu Enigmy), scenáristou Jonem Spaithsem, podepsaným pod Doctorem Strangem nebo Prometheem, a dvou současných mladých hvězd hollywoodského nebe Chrise Pratta a Jennifer Lawrenceové. Přestože výsledek mohl být dechberoucí, realita bohužel tolik nedopadla; i tak se ale jedná o zábavný film.

"Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili, jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí, a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená ve skladišti. Takže po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky." Dobře, takovou zábavu jako v legendárním britcomu nečekejte, Pasažéři nejsou ani komedie, přesto se mu minimálně v první třičtvrtě hodině podobají. Jim Preston je totiž v útrobách kosmické lodi ztracený podobně jako Dave Lister v pilotním díle Červeného trpaslíka.

Jak byste se zachovali vy?

Celkem 120 let má trvat cesta vesmírného korábu Avalon společnosti Homestead ze Země na novou planetu, kterou hodlá kolonizovat na 5000, v hibernačním spánku cestujících pasažérů. Je mezi nimi i technik Jim Preston (Chris Pratt), který po svém probuzení zjišťuje, že se technickou poruchou vzbudil o 90 let dřív, než měl. Dostat se zpátky do stavu hibernace neumí a představa, že zbytek života prožije na neosobní lodi úplně sám, jen ve společnosti robotického barmana Arthura (Martin Sheen), se mu kupodivu vůbec nezamlouvá. Nudí se a snaží bavit všemi způsoby, jaké luxusní loď umožňuje.

Mezi dosud spícími cestujícími si všimne krásné Aurory Laneové (Jennifer Lawrenceová) a postupem času, když se snaží všemožnými způsoby zabít čas a nezešílet, řeší zásadní dilema: může si dovolit někoho probudit, když ho tím de facto odsoudí k smrti na osamělé lodi? Jim to vydrží dlouho, hodně dlouho. Nakonec se Auroru rozhodne probudit, předstírat, že to byla taky porucha, a doufat, že se pravdu nikdy nedozví. Čeká na ně láska jako trám, ale potíže, které nevyhnutelně přijdou, ohrozí nejen jejich vztah, ale hlavně život - a spolu s nimi i celou loď.

Na pohled výborné

Právě morální dilemata - vedle již zmíněného Jimova problému dojde na konci ještě k jednomu - jsou spolu s pasážemi nudícího se osamělého pasažéra nejzajímavějšími momenty z celého filmu. Může za to zajímavý, byť ne bezchybný Spaithsův scénář, který celé roky ležel v hollywoodských studiích ladem, roku 2007 byl označen jako jeden z nejlepších nerealizovaných scénářů roku. Škoda toho, že vztah stojící na hereckých osobnostech Lawrenceové a Pratta se nepodařilo ukočírovat a stala z něj taková vesmírná červená knihovna. Podobně lze lát nad zbytečně zařazeným akčním závěrem, který by místy působil směšně i v béčkových produkcích dob dávno minulých.

Naštěstí je tu perfektně zvládnutý vizuál, který z Pasažérů činí skvělou podívanou. Nemůžou za to jenom technické vychytávky a okouzlující triky lodi budoucnosti, podpořené výbornou hudbou Thomase Newmana. Je to i v propracovanosti misanscény do všech detailů. Týká se to třeba beznohého barmana-robota a jeho technických záchvěvů v tváři Martina Sheena. A taky maličkosti, které potěší každého milovníka kinematografie: například když Jim bloumá prázdnou lodí a poprvé spatří osvětlený bar s usměvavým barmanem, mechanicky čistícím prázdné sklenice (i na toto klišé padne vtipná hláška), nelze si nevzpomenout na Osvícení a první setkání Jacka Torrance s přeludem hotelu Overlook. A scéna, kdy se při náhlém výpadku gravitace Aurora koupe v bazénu, takže se nemůže dostat z vězení vznášející se vodní koule, bere dech. Doslova.

Two men show

Jak je v herecky komorním příběhu důležité trefit správný casting, asi není třeba zmiňovat. Na plátně si užíváme Chrise Pratta a Jennifer Lawrenceovou, mohli to ale také být Keanu Reeves, Emily Bluntová, Rachel McAdamsová nebo Reese Witherspoonová, o těch všech se uvažovalo. Ale při vší úctě k ostatním, je zatraceně dobře, že to takhle dopadlo. Chris Pratt se po Strážcích Galaxie a letošních Sedmi statečných dere mezi hereckou elitu a daří se mu to, zejména v pasážích, kdy je na lodi sám a řeší stejné potíže jako Lister na Červeném trpaslíkovi, je maximálně přesvědčivý. O Jennifer Lawrenceové je skoro zbytečné hovořit, ve svých šestadvaceti má za sebou čtyři oscarové nominace (z nichž proměnila tu za Terapii láskou) a řadí se k nejzářivějším mladým talentům.

Ansámbl doplňuje ještě vždy usměvavý barman Martina Sheena, který svým nevtíravým gentlemanským způsobem vytváří nejvtipnější okamžiky; dožiju-li se doby, že pití někdy budou rozlévat androidi, moc bych si přál, aby vypadali a chovali se přesně jako on. Naopak hodně plochým způsobem se představí Lawrence Fishburne, ale scénář mu víc prostoru nedává. Naopak jeho figura lodního důstojníka Mancusa je dokladem příběhové bezradnosti, když jeho zjevení v závěru pomůže vyřešit to, na co by jinak obyčejní cestující nemohli stačit; škoda, že to působí násilně a nepřirozeně.

Vánoční blockbuster

Asi nebude úplnou náhodou, že se Pasažéři dostávají do kin právě v mezisvátečním období. Ve výsledku jde spíš o takovou příjemnou pohádku než hard sci-fi, jakkoli to v první půli snímku působí opačně. A efektní explozivní závěr je zase posouvá někam mezi blockbustery. Ve sci-fi záplavě závěru letošního roku tak Pasažéři zůstávají za Příchozími, ale třeba na míle daleko před odfláknutým Rogue One z rodiny Star Wars. Prostě příjemné koukání na Vánoce. A nemylte se - to není málo!