Slavnostních okamžiků zažilo filmové studio na pražském Barrandově ve své historii mnoho. Žádný však nepřekonal významný mezník prvního natáčecího dne detektivní rošády Vražda v Ostrovní ulici, kdy novotou vonícím ateliérem zazněl ostrý zvuk klapky. Nesla nápis Muž a stín - I. film Barrandova. Stalo se tak 25. ledna 1933, tedy před 80 lety. Toho roku bylo v ateliérech vyrobeno dalších 28 českých titulů a čtyři mezinárodní velkoprodukce.
Režisér Svatopluk Innemann natočil Vraždu v Ostrovní ulici podle románu Emila Vachka Muž a stín. Už 24. března měl film premiéru. V pražských kinech Kotva a Lucerna se promítal dva týdny. Obnovená distribuční premiéra se uskutečnila v roce 1958, kdy film v kinech zhlédlo na 356 tisíc lidí. Detektiva Klubíčka ztvárnil Jindřich Plachta, v dalších rolích se objevili například Theodor Pištěk a Ljuba Hermanová. Filmaři tehdy natáčeli i na Hlavním nádraží, na Letné a ve Stromovce. Barrandovský historik Pavel Jiras ve druhém pokračování knihy o "filmové továrně" na barrandovském kopci nazvaném Zlatý věk uvádí, že o otevření studia a prvním filmovacím dni referovala spousta novinářů. Předseda společnosti A-B a majoritní akcionář Miloš Havel jim dal dokonce k dispozici dvě kanceláře s telefony, aby mohli všichni oznámit, že na Barrandově se natáčí.
Slavnostní výkop základů ateliérů se odehrál 23. listopadu 1931. Kniha připomíná i těžkosti spojené s výstavbou ateliérů, kdy Havel musel za některé položky rozpočtu ručit rodinným majetkem. Paradoxně však pomohla všeobecná hospodářská krize, protože obrovský rozsah prací zaměstnal značný počet lidí bez práce. "V Havlovu myšlenku věčného filmového města uvěřili především ti, kdo s ním začínali ateliéry budovat. Osobnosti celonárodního a někdy i nadnárodního významu jako Karel Čapek, Vítězslav Nezval, Ivan Olbracht nebo Vladislav Vančura, příslušníci umělecké avantgardy, ale také další osobnosti vědy a umění si po otevření ateliérů a jejich organickém zapojení do moderní obytné čtvrti uvědomily dalekosáhlý význam Barrandova pro kulturní život Prahy a Československé republiky," uvedl Jiras.
Popsal i možnosti, které tehdy moderní Barrandov nabízel. Například v pravém křídle objektu sídlila správa a administrativa. K tomu přiléhal kinosál pro 300 osob a dvě studia pro synchronizaci a mixáž. V prvním patře byla noblesní restaurace a moderní kantýna. Herci a zahraniční hosté mohli využívat patnácti komfortních hotelových pokojů. Jednotlivá apartmá sloužila některým hereckým osobnostem jako maskérna a šatna. Dále tam byly šatny pro herce, kompars, zkušebny a pracoviště střihačů.
K ateliéru číslo jedna přiléhala místnost, ve které bylo zařízení pro zadní projekci - projekční plocha byla umístěna na pohyblivém podvozku. Šlo o významnou novinku, které se sem dostala z Francie. Poprvé byla dokonale využita až ve Fričově politické veselohře Hej rup.
Výrobní kapacita ateliérů byla proponována na produkci asi osmdesáti celovečerních filmů ročně. Naplnit ji domácí tvorbou bylo nemožné. Proto se přijímaly zahraniční zakázky a práce na reklamách. Bylo mezi nimi také aranžování alegorických reklamních vozů a výloh velkých obchodů.
Vzniklo tak skutečné centrum filmového průmyslu a kultury, ve své době jedno z nejmodernějších studií na světě. Vyrůstalo jako dokonale promyšlená stavba, u níž byly uplatněny znalosti a zkušenosti získané v předních evropských a amerických studiích a společnostech.
