Je to film, který vzbuzoval největší očekávání konce roku. Vložený příběh univerza Hvězdných válek, který vyplňuje bílá místa v dějinách povstání Rebelů proti všemocnému Impériu. Tvůrci dopředu avizovali, že nejde o "plnohodnotný" příspěvek hlavní linie označené čísly 1-9, ale spíš o doplnění skládačky mezi díly 3 a 4, respektive o snahu ukázat, co předcházelo Epizodě 4. Podle toho to ale také dopadlo. Vznikla jen vata, jejímž cílem je z fanoušků vyždímat peníze.
A to se filmu bezpochyby povede, protože málokdo je merchandisingu značky Star Wars, nyní patřící továrně na peníze, konglomerátu Disney, věrný tolik jako právě fandové Hvězdných válek. Ti navíc budou spokojení, protože v příběhu bezejmenných hrdinů dostanou pár narážek na originální trilogii, camea některých hlavních postav série a na dvě a čtvrt hodiny se ponoří do svého světa. Jim to bude stačit. Ale co ti ostatní?
Jak ukrást plány
Základní premisa mimořádně prostinkého příběhu spočívá v tom, že Rebelové zjistí, že Impérium dokončilo tajnou zbraň obrovské ničivé síly - Hvězdu smrti. Jeden z jejích tvůrců, vědec Galen Erso (Mads Mikkelsen), pracující na projektu tak trošku proti své vůli, ale do obří lodi zakomponoval slabé místo. A tak je třeba z imperiálního archivu ukrást plány. Pokusit se o to mají Galenova dcera Ersa Jyn (Felicity Jonesová), šéf alianční tajné služby Cassian Andor (Diego Luna) a parta odvážlivců kolem nich. A dál... dál už nic. A to je ten problém.
Slaboučký děj, to je jeden z hlavních nedostatků Rogue One. Skutečně tam víc není, žádné vedlejší motivy, mikropříběhy vedlejších postav, nic - a bylo by kde brát. Třeba slepý Chirrut Imwe (Donnie Yen), zjevně využívající Síly. Jaká je jeho story? Je to někdejší rytíř Jedi? Co se mu stalo? Kdepak, nic se nedozvíme, prostě na plátně je, pak není a tím to hasne. A podobně by se dalo pokračovat. Navíc filmu neskutečně ubližuje fakt, že každý divák, který o původní trilogii jenom zavadil (a tím jsou snad všichni, kdo na Rogue One vyrazí do kina), dopředu ví, jak to celé dopadne, protože o zničení Hvězdy smrti je přece Epizoda 4. Takže pokud snímek selhává v těchto aspektech, musí to zachránit postavy a práce s nimi.
Kdo že tam byl?
A tady nastává průšvih největší. Postavy jsou zaměnitelné, nefungují, nevíme o nich nic a ani se nic nedozvíme. Ke všemu jsou skoro všechny nesympatické - výběr třeba Diega Luny pro hlavní mužskou roli Cassiana Andora nelze nazvat jinak než castingovým přešlapem. Jediný, kdo dokáže trochu bavit, je paradoxně robot (říkám paradoxně, protože existence R2-D2 a C-3PO je veskrze otravná) K-2SO. Jako jediný dokáže přijít s nějakou hláškou, která není trapná, a jeho osud zastiňuje všechny lidské postavy. A to není pro scenáristy a režiséra vůbec dobré vysvědčení.
Snaha o posun od pohádky pro děti k temnější a dospělejší verzi, kde by Rebelové nebyli jen parta ušlechtilých rytířů, ale naznačily se i jejich temné stránky, mohla být správným krokem, kdyby se neprovedla tak diletantsky. O tom, že někdy museli udělat i něco špatného, se zmíní mezi řečí, ale není to vidět, a tak klaďasové zůstávají jednorozměrnými klaďasy s naprosto nejasnou motivací. Proč se třeba Jyn Erso tak nadchla pro povstaleckou rétoriku, že se stala zapálenější než předsedkyně marxleninské schůze? Jenom kvůli otci? Proč někdejší imperiální pilot Bodhi Rook zběhl k Rebelům? Proč se dvojice Chirrut Imwe a Baze Malbus přidali k Alianci? Jen proto, že se náhodou s Jyn a Cassianem potkali při přestřelce na tržišti? Otázek mnoho, odpověďmi film ale šetří.
Temná strana síly
Pokud "ti hodní" jsou jednorozměrní a nezajímaví, o záporácích to platí dvojnásob. Síla hrdinů se pozná podle síly nepřátel, o to jsou vítězství cennější. A hlavní padouch tohoto filmu, ředitel Orson Krennic (Ben Mendelsohn), je postavou veskrze slabou, necharismatickou a zapomenutíhodnou. Děkujme proto za alespoň dvojí vystoupení Dartha Vadera, které je ukázkové - tak má pořádný padouch vypadat. Škoda že je ho ve filmu tak málo. Pobaví také "vystoupení" Petera Cushinga, který mohl být díky digitálním trikům i dvaadvacet let po smrti "přiveden zpět". Škoda jen, že vůbec nepůsobí jako člověk, ale jako rozhýbaná atrapa, byť geniálnímu Cushingovi velmi podobná.
S tím souvisí problematická otázka na camea některých postav. Nejde jen o digitálního Cushinga, ale třeba podobně stvořenou princeznu Leiu - tam se to, s přimhouřením očí, dá brát jako pomrkávání na fanoušky. Ostatní jsou podstatně horší. Naprosto zbytečné mihnutí dvojice R2-D2 a C-3PO se už nedá brát jinak než s trpkým pousmáním, o dvou větách na adresu nejmenovaného Obi-Wana Kenobiho ani nemluvě. To všechno jsou detaily, které pochopí každý divák, starwarsovští ultras si u toho "učurnou" (jak se lze dočíst v každé větší internetové diskuzi), střízlivému publiku to ale zákonitě musí přijít jako na sílu naroubované, nepřirozené a zavánějící trapností.
Prostě jen space opera
Že se průšvih dal čekat, bylo ale jasné po zveřejnění obsazení režisérského postu. Pro nezkušeného Garetha Edwardse šlo o třetí film, na kontě měl jen jako debut nepovedenou Zakázanou zónu a problematickou Godzillu, která sice potěšila "pravověrné" fandy tohoto monstra, ale masového diváka těžce zklamala. A něco podobného vyvedl i s Rogue One. Největší srdcaře potěšil (s tím, že je by potěšilo cokoli), ale objektivně pustil do světa nepovedený film. Jak jinak hodnotit snímek, kdy je vám osud hrdinů úplně ukradený, a to, jestli umřou, anebo ne, probouzí jen zvědavost, ne však nějaké obavy o ně, nebo dokonce emoce?
Samozřejmě se nedá říct, že by se tvůrčímu týmu nepovedlo úplně všechno. Po naprosto nezáživné první hodině a půl, kdy děj skáče z planety na planetu, klouže po povrchu a nudí, přijde závěrečná pasáž v imperiálním archivu. Konečně tam dojde na pořádné souboje a vesmírný battle je špičkový. Dýchne z něj i takový ten "old school feeling", rebelští piloti mají staré známé oranžové kombinézy a retro knírky pod nosem, čímž evokují módu sedmdesátých let, kdy vznikl první film. A trikově bylo Lucasovo studio vždycky na výši. Také obě využití ničivých účinků Hvězdy smrti jsou natočeny nádherně. Jenže tohle všechno se od Star Wars tak nějak čeká a přijímá automaticky, důležité je to, co Hvězdné války odlišuje. V případě Rogue One vůbec nic - zaměnitelná space opera, kterou do kapsy strčí i letošní Star Trek.
Potenciál byl...
... ale zůstal příliš nevyužitý. Kvalitních herců na soupisce Rogue One tolik nenajdeme, a když už, je člověku až líto, že nedostali odpovídající prostor. Dvě jediná velká jména - Mads Mikkelsen a Forest Whitaker - zůstala trestuhodně nevyužitá, ve Whitakerově případě v roli povstaleckého odpadlíka válčícího na vlastní pěst Sawa Gerrery působí dokonce zbytečně. Taky zamrzí nedostatek kvalitní hudby. Senzační Williamsovy motivy být v plné síle použity nemohly, divák dostal jen okleštěnou verzi doplněnou tuctovými vedlejšími skladbami.
Z očekávaného Rogue One se stala jen doplňková vata na obírání hejlů v podobě diváků pro mezidobí mezi Epizodami 7 a 8 (ta přijde za rok). Skalním fanouškům to nedojde, budou na to opakovaně chodit, a splní tak svou roli, ale u normálního diváka je takové zahrávání si se značkou Star Wars po slabé Epizodě 7 už na pováženou. Co si budeme povídat, v případě Hvězdných válek mělo zůstat u prvních tří filmů ze sedmdesátých a osmdesátých let a dál nepokoušet osud. Rozhodně ne stylem Rogue One.
