Jeho poslední snímek Ghoul se stal nejnavštěvovanějším hororem v českých kinech a tleskali mu i v zahraničí. Promítal se už v bezmála třiceti zemích. Herci a režisérovi Petru Jáklovi přinesl mimo jiné nové obchodní partnery. S nimi hodlá natočit akční historický film, jehož hrdinou je Jan Žižka.
Na karlovarský festival jezdíte pravidelně, ale teď asi za jiným účelem než před deseti patnácti lety.
Dříve jsem sháněl co nejvíc kontaktů a partnerů, to jsem tu býval celých deset dní, ale postupně jich ubývalo a teď už jezdím jen na dva. Nasát atmosféru, potkat se s lidmi, které znám... Už nehoním žádné kontakty nebo obchodní partnery. Beru to jako relax, nikoliv byznys.
Který film vás v poslední době v kinech zaujal?
Mně se líbil Revenant s Leonardem DiCapriem. Totálně jsem si ujel na té scéně s medvědem. Ta mě dostala podstatně víc než sám film. To, jak byla udělaná, bylo neskutečné. Je vidět, že když herec svou roli dobře zahraje, tak i příběh o ničem může být strašně zajímavý.
Můžete z těch filmů, které sledujete, stále ještě něco nasávat, učit se z nich a inspirovat se jimi? Vnímáte je jako studijní materiál?
Já jsem se vlastně všechno naučil tím, že jsem koukal na filmy, a pak hlavně z natáčení, když jsem byl jeho součástí. Teď ale nakoukávám filmy kvůli Žižkovi, kterého se chystám točit. Respektive, já ty filmy všechny znám, ale vzpomínám, co se mi kde líbilo.
Jsou mezi nimi i zahraniční snímky?
Když chcete točit tak, aby to bylo pro celý svět, musíte se inspirovat i v zahraničí. Takže Gladiátor, Statečné srdce, Poslední samuraj, to jsou pro mě reference filmů, jakým způsobem bych chtěl Žižku udělat. Samozřejmě jsou to filmy s rozpočtem sto milionů dolarů a člověk si musí najít svoji cestu, aby to bylo zvládnutelné.
Budete točit na hradech, ale kde vezmete dobové zbraně?
Plno zbraní pro hlavní hrdiny budeme vyrábět a použijeme i ty, které už někde hrály. Ale moc toho není. Z Vávrova filmu, který natočil před 60 lety, se toho v barrandovském fundu zachovalo hrozně málo.
Vy jste se tam byl už podívat?
Ano, prošli jsme si to a našli nějaké obleky i zbraně. Kostýmy byly ušity z kvalitních nových látek a za ta léta chytily patinu, což bereme jako výhodu. Vezmeme si je jako doplňky. Když to člověk sestaví jinak, než to použito původně, tak to může být super.
No, hlavně aby se to líbilo historikům. Spolupracujete s nějakým?
Jaroslav Čechura, jeden z našich nejuznávanějších historiků, se mnou prochází scénář a dává mi informace o tom, jak co bylo a nebylo, co můžeme či nemůžeme použít. Takže historicky správné to bude, jen ten příběh Jana Žižky, takové to jeho pocitové, bude filmová fikce.
Kolik verzí scénářů jste už napsal?
Pět zcela rozdílných scénářů a každý měl přibližně pět verzí, takže dohromady jsem jich už vytvořil asi dvacet. A dál se přepisuje. Je to prostě nekonečný příběh a myslím si, že se bude měnit až do samotného natáčení.
Vaším koproducentem jsou Američané. Jak moc jste nucen podvolovat se jejich požadavkům?
S koproducentem jsme na stejné lodi, tam jsme už dávno spokojení. Teď jde o to, že velkým zahraničním hercům můžete dát přečíst scénář jenom jednou. Buď řeknou ano, nebo ne. A můj agent, který zastupuje známé herce, musí být natolik soudný, aby mi řekl, kdy je ta správná chvíle jim ho nabídnout. Teď jsme ve fázi, kdy ho stále ještě předěláváme.
O kterých hereckých hvězdách uvažujete? Můžete už nějaké jméno prozradit?
Ještě ne. Kdybych ho vyslovil, tak by to určitě nedopadlo.
O čem váš scénář vypráví, jak bude vypadat příběh o Žižkovi ve vašem podání?
Kdybych to měl říct jednoduše, tak je to příběh člověka, který jde za něčím, čemu věří a čemu je ochoten přinést oběť. Jde o část jeho života z doby, kdy byl ještě mladý. Pro mě je ten film také o tom, jak se Žižka stane vojevůdcem, který nikdy nebyl poražen. Protože to se člověku nestane ze dne na den. To je díky zkušenostem, které nasbíral za života předtím.
