Filmová recenze
Sezn@mka: Pátrání po dnu české kinematografie

K létu patří nezávazné a lehké letní komedie o vztazích. Mají být kořeněné smíchem, sluncem, vlahými nocemi a špetkou romantiky. I když to pro někoho může být kýč jako bič, pokud se dobře natočí a sálá z něj pohoda, ani recenzent nemůže být nespokojen. Romantické veselohry jsou s prázdninami neodmyslitelně spojeny stejně jako pompézní blockbustery. No jo... ale to bychom se nesměli pohybovat v českém filmařském rybníčku. Ještě přesněji v těch amatérských vodách.

"Vůbec jsem nevěděla, jak má scénář vypadat. Teprve když byl na světě a já v knihovně náhodou objevila knížku Škola filmaření, zjistila jsem, že jsem ho celý intuitivně napsala správně," prohlásila režisérka (?) a scenáristka (?) filmu Sezn@mka Zita Marinovová. Není lepšího dokladu o naprostém fušerství a amatérské snaze celého štábu při pokusu točit film. Když před lety bratři Kučerové měli tu drzost svou amatérskou a primitivní vykládačku Vřískotu a dalších slasherů Poslední výkřik dostat do kin a ozdobili ho jmény jako Irena Máchová, Miro Šmajda a Iveta Bartošová, ještě to dávalo smysl. Jak ale do podobného dobrodružství Marinovová namočila Jiřího Langmajera, zůstává záhadou.

Bulvár

Zita Marinovová je dlouholetá redaktorka různých webů a také autorka několika knih. Pokud jste četli jakoukoli z nich - třeba Deník (všeho) schopné ženy nebo Důvěřuj, ale pak se moc nediv -, asi tušíte, odkud vítr vane. Děj snímku na "fenoménu doby - internetové seznamce", jak tvrdí propagační materiály k filmu. Přenesme se přes skutečnost, že webové seznamky byly dobovým fenoménem někdy před patnácti lety, a podívejme se na příběh majitele takové seznamky. Ten s tváří Jiřího Langmajera napravuje pověst mužskému pokolení, když vyzbrojen vědomostmi, které o sobě samy napsaly, svádí své klientky a vesele s nimi spí. A reputaci muži napravit potřebují, protože to jsou zoufalí ňoumové, ženatí záletníci a prostě hlupáci. Jenže pak svede i nejlepší kamarádku své manželky (která ho samozřejmě nikdy předtím neviděla, a to ani na fotografii, což je velice věrohodné) a ženy se spojí, aby se nevěrnému seladonovi pomstily.

Jako anekdota by to možná nebylo špatné. Jako celovečerní, hodinu a půl trvající film je to k nepřežití. Opomineme-li zásadní technické nedostatky - například mizerné ozvučení, takže postavám je chvíli rozumět, a chvíli zase ne (přičemž není jisté, jaká varianta je lepší), podivuhodné osvětlení s barevnými filtry, které nejsou stejné skoro v žádném záběru, anebo chaotický střih, jenž v divákovi nutně musí probouzet nejistotu, co se to vlastně děje - zjistíme, že vizuál filmu se chvílemi podobá klipovitému pořadu o celebritách. Ne nadarmo byla autorka Sezn@mky jeden čas redaktorkou Top Star Magazínu.

Dopis pro Sally

Inspirace seriálem Sex ve městě je natolik okatá, že ji nepřehlédne ani slepý, ale do jeho kvalit mu chybí světelné roky. Stejně zjevná je inspirace lifestylovými časopisy a jejich rubrikami o vztazích. Celý film je totiž jen ilustrací proslulé poradny, která začínala dotazem Milá Sally... Respektive jejích aktuálních mutací v současných ženských časopisech. A jelikož v nich jsou vztahy mezi muži a ženami líčeny především jako bitva pohlaví, i tady se dočkáme titulatur jako "kráva", "kretén střídá kreténa" či "hajzl". O to smutnější je, že podle Marinovové bylo prvotním impulzem napsat cosi jako Kristiána zasazeného do dnešní doby.

Herecké obsazení je kromě Langmajera založeno na estrádních účinkujících, takže nechybí Langmajerova partnerka v reálném životě i ve filmu Adéla Gondíková, Lukáš Pavlásek, který se pokouší o vtipnou hlášku "stačí jedna schůzka a je dole blůzka, nebo Petr Vondráček, jenž se zase snaží "vtipně" napodobit homosexuála. Nemastnost neslanost hereckých výkonů, z jejichž šedi se nedostal ani Jiří Langmajer, pak už vůbec nezachrání Zuzana Kajnarová, Šárka Vaculíková nebo Marie Doležalová.

Kinematografické dno blízko

Je dnes až příliš snadné označit poslední filmy Zdeňka Trošky jako to nejhorší v českém filmu. Tradici vážně špatných snímků máme u nás hodně širokou, ale i sebevětší nesmysly jako všechny porevoluční filmy Víta Olmera (s čestnou výjimkou Tankového praporu, ale zato s perlami jako Waterloo po česku, Playgirls I a II nebo Bony a klid 2) či některá díla Jaroslava Soukupa (z Jak ukrást Dagmaru jsem několik nocí nemohl usnout) jsou v pořádku alespoň technicky. U Sezn@mky neplatí ani to. Ta se může vesele postavit vedle jiných amatérských nechutností, třeba otevřeně rasistické trilogie Bastardi samozvaného režiséra Tomáše Magnuska. A to mi vůči Marinovové přijde škoda.

Není to hyperbola, když řeknu, že při sebevětší snaze nevypisovat jenom negativa, ale přijít i s něčím pozitivním je nad divácké síly. Několik hezkých tvářiček půvabných hereček prostě nestačí. Snad jen skutečnost, že jde o debut nejen režisérky, scenáristky a producentky, ale prakticky všech členů štábu, takže lze předpokládat, že s dalším filmem Zity Marinovové to už může jít jedině nahoru. Dál padat už totiž nemá kam.