Nesleduje mě pod vodou něco? Kdo říká, že mu tahle otázka při plavání v moři nikdy neprobleskla hlavou, tak nejspíš lže. Zvlášť po Čelistech, v nichž lidi ve vodě terorizoval velký bílý žralok. Ten má nyní políčeno i na plavovlasou Blake Lively v nástupci Spielbergova hitu. Do hlubin na plátně vás ale nechtějí stáhnout jen žraloci...
Nejlepší žraločí thriller od Spielbergových Čelistí. Pochvala od amerických recenzentů, s nímž vstupuje tento týden do českých kin film Mělčiny, vzbuzuje velká očekávání. A do značné míry je také naplňuje. Pokud jste letos zklamáni z množství posledních nepodařených blockbusterů a pokračování, o něž se nikdo neprosil, Mělčiny vám léto možná zachrání.
Na ploše střídmé, ani ne devadesátiminutové stopáže dokonale naplňují jasně daný koncept. Sexy hrdinka. Obří žralok. Kdo s koho?
Vrtulník jako kamera
Režisér Jaume Collet-Serra je Spielbergovým dobrým žákem. Hlavní potvoru, jíž se musí postavit mladá surfařka Nancy, odhaluje postupně, čímž šikovně stupňuje napětí podobně, jako to dělal jeho učitel před šestačtyřiceti lety. Nancy v Mělčinách uvízne na kameni asi dvě stě metrů od liduprázdné mexické pláže. Kolem ní krouží obří predátor, jenž už slupnul dva kluky a pořád ještě nemá dost.
Pokousaná dívka musí vymyslet, jak se dostat zpět na břeh, a to hodně rychle, protože se blíží příliv. Režisér těží napětí z jednotlivých překážek, která musí sympatická hrdinka překonávat. Jako nedostudovaná medička si občas sice počíná jako ještě šikovnější MacGyver, ale jinak se o ni většinou bojíte. Třeba když pluje rojem žahavých medúz.
Digitální žralok je uspokojující odpovědí na famózního medvěda z DiCapriova oscarového Revenanta, kamera v detailech i širokoúhlých záběrech točených vrtulníkem je nápaditá a šikovně prodává maličký Ostrov lorda Howa uprostřed oceánu mezi Austrálií a Zélandem. Stočlenný štáb se tam skoro ani nevešel, chvílemi se navíc musel obejít i bez internetu. Ironií je, že při natáčení používal zábrany proti skutečným žralokům.
Opravte toho žraloka!
Peripetie při vzniku Mělčin však nejsou nic proti tomu, čím procházel Steven Spielberg při natáčení Čelistí (1975), které zpočátku vůbec nevypadaly na film, jenž doslova změní kinematografii.
"Začínali jsme bez scénáře, bez kompletního obsazení a bez žraloka," vzpomíná Richard Dreyfuss, představitel oceánografa, jenž se s šerifem Roye Scheidera a lovcem Roberta Shawa vydá na strhující, skoro hodinový lov predátora. Rozpočet Čelistí se třikrát navyšoval, točilo se 159 dní místo původně plánovaných 59 a Spielberg "rostl" z toho, že se mechanický, složitými pumpami poháněný model žraloka jménem Bruce každý den porouchal. Doslova.
To se paradoxně nakonec vyplatilo. Predátor - i kvůli častým poruchám - není ve výsledku moc vidět a film pracuje se spíše s tušeným nebezpečím, kdy nebohé plavce sledujeme z pohledu žraloka. Když však přes všechny technické problémy, napjaté vztahy na place i hrsti prášků na uklidnění Spielberg Čelisti dokončil, změnil všechno. Film se stal prvním blockbusterem - tedy letním trhákem - v historii.
A to i proto, že neodstartoval jen v několika velkých městech, jak bývalo zvykem, ale že producent udělal "kobercový nálet" ve čtyřech stovkách kin najednou.
CELÝ ČLÁNEK SI PŘEČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 8. srpna 2016.