V 70 letech zemřel dnes dopoledne herec a režisér Jiří Ornest, který byl úzce spjat s pražskou divadelní scénou. Oznámila to jeho manželka herečka Daniela Kolářová. Ornest stál u zrodu řady alternativních divadelních projektů, známý byl i z filmu a televize.
Jiří Ornest byl více než dvacet let v angažmá v Divadle E. F. Buriana, od roku 1991 byl členem souboru Divadla Na zábradlí. "Na Poříčí u Burianů jsem byl věrný ze zbabělosti, protože se nic jiného nerýsovalo. Na zábradlí jsem zůstával, protože jsem měl pocit, že to stojí za to," popsal důvody své věrnosti oběma souborům Ornest. Působil nejen jako herec, ale také jako překladatel, autor a režisér například ve hrách Tragédie mstitele, V Altánu či Happy end. Uplatil se rovněž jako textař a bohatá byla i jeho spolupráce s rozhlasem.
V Divadle Na zábradlí spolupracoval v 90. letech s velkou a tragicky zesnulou režisérskou hvězdou Petrem Léblem i Janem Antonínem Pitínským - a prakticky pokaždé z toho byly výjimečné inscenace. Za ztvárnění role Lugwiga Vosse ve hře Ritter, Denne, Voss rakouského dramatika Thomase Bernharda v Pitínského zpracování získal Ornest v roce 1996 nominaci na divadelní cenu Thálie a v témže roce také Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.
"Potkal jsem za svou kariéru dva režiséry, s kterými jsem rád dělal. Jednak to byl Jan Kačer ve své vrcholné formě v Divadle E. F. Buriana a pak Petr Lébl na Zábradlí. On totiž patřil k těm několika režisérům, kteří se v té úžasné svobodě po roce 1989 nerozbředli," řekl před třemi lety v Lidových novinách Jiří Ornest o režisérovi, který byl jednou z největších nadějí českého divadla po roce 1989 a který před svou sebevraždou v prosinci 1999 jako umělecký šéf formoval Divadlo Na zábradlí.
Ornest patřil k lidem, kteří se vyjadřují ke společenské situaci, už v listopadu 1989 byl jako zástupce divadelníků u toho, když v ČKD vypískali šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána. "To byl ohromný okamžik, když lidé začali skandovat ,Nejsme děti!´" vzpomínal herec, který byl kritický například k prezidentu Miloši Zemanovi. "Nenapadlo mě, že se po čtvrt století znovu budu stydět za svého prezidenta," poznamenal k Zemanově odsouzení ruských aktivistek ze skupiny Pussy Riot.
Po vzoru rodičů
Jiří Ornest pocházel z umělecké rodiny, jeho otcem byl divadelní režisér Ota Ornest, matkou herečka Jarmila Smejkalová. Hercem byl i jeho strýc Zdeněk Ornest, dalším strýcem byl básník Jiří Orten. "Byl jsem jedináček, a tím byl náš vztah (s matkou) daný, protože Jarmila veškerý mateřský cit vyplýtvala na mě... Máma ze mě chtěla mít malého génia, zatímco já usiloval o to, aby se ze mne stal velký grázl," přiblížil své dětství, které z velké části trávil v divadelním zákulisí.
Rozhodnutí dát se po vzoru nejbližších k divadlu padlo v jeho případě v 15 letech, kdy se dal dohromady s Petrem Svojtkou. "My byli tak okouzleni divadlem, že nás jednou na lesní cestě u řeky napadlo - a nás takové blbosti napadaly stokrát za den -, že kdo sežere celý lopuch, dostane se na divadelní školu. List lopuchu je velký jako deštník a chutná nepopsatelně hnusně. Snědli jsme ho oba, na DAMU se dostali a já si dodnes nejsem jistý, jestli to za to stálo," vzpomínal Ornest s úsměvem.
Se Svojtkou stáli i za projekty alternativního divadla, v 60. letech společně založili divadelní skupinu Růžový palouček, později byl Ornest také u projektů Divadla ve Foyer a Náhradního divadla. Se svým přítelem, hercem a moderátorem Janem Krausem nastudoval jeho hru Nahniličko, pro kterou složil i texty písní.
Právě s Krausem a ještě hercem a spisovatelem Josefem "Žluťákem" Hrubým stál v 90. letech za satirickým televizním pořadem Dvaadvacítka, hrál v sérii příběhů Soukromé pasti či v seriálu Zázraky života. Ornestova filmografie sice čítá několik desítek snímků, na výraznější role ale neměl nikdy příliš štěstí. Objevil se mimo jiné ve snímcích Hanele, Golet v údolí či v komedii Mistři, ve které dostal asi nejvýraznější roli před kamerou, neurvalého hokejového fanouška.
Jiří Ornest byl dvakrát ženatý se stejnou ženou - herečkou Danielou Kolářovou. Mají spolu syny Šimona a Matěje.
