Patří mezi nejznámější umělce dnešní doby - nizozemský houslista André Rieu (68) se v květnu znovu vrátí do České republiky. Jeho vystoupení jsou známá především díky neopakovatelné romantické atmosféře. V rozhovoru pro TÝDEN.CZ Rieu uvedl, že hudba se musí dotknout srdce.
Kdy vás poprvé napadlo mít orchestr?
To bylo mým snem, už když jsem byl malý kluk. Vždycky jsem si přál, abych měl vlastní orchestr, se kterým bych podobně jako Johann Strauss mladší cestoval po světě a dělal svou hudbou lidi šťastnými.
Váš sen se roku 1987 stal skutečností. Jaké byste popsal vaše začátky?
Ano, v roce 1978 jsem založil Maastrichtský salonní orchestr. Po několik let jsme vystupovali v Nizozemsku, Belgii a Německu. Ale já stále myslel na něco většího. A tak v roce 1987 vznikl orchestr na počest Johanna Strausse. Tehdy nás bylo na jevišti pouze dvanáct. Každý rok jsme ale vydávali nové album s hudbou Straussů a pořádali turné po celé Evropě. Postupně jsme se rozšiřovali a nyní je nás šedesát.
Když plánujete koncerty, odkud čerpáte inspiraci?
Inspiruji se vším, co je kolem mě: mou krásnou zahradou, mou milou rodinou, hudbou, která mi zní v hlavě, a v neposlední řadě srdcem. Myslím si, že vše, co se dotkne mého srdce, se může dotknout srdcí publika. A to je pro mě nejvíce inspirující.
Podle čeho vybíráte skladby do vaší show?
Většinou tohle probíráme v rodině. Společně se ženou Marjourie a syny diskutujeme na různá témata. Navrhujeme nápady, odkazujeme se na dané místo, kde se má koncert uskutečnit, co je pro něj typické a co má tamější publikum rádo. Například v roce 2012 jsme poprvé zavítali do Sao Paula. V téhož roce brazilský zpěvák Michel Teló uspěl se svým hitem Ai se eu te Pego. Když jsem později vystupoval v Brazílii, rozhodl jsem se tuto skladbu zahrát jako přídavek. Můžu vás ujistit, že publikum se mohlo zbláznit nadšením.
Se svým orchestrem se chystáte také do České republiky, jejíž klasická hudba je poměrně známá. Co si o ní myslíte vy?
Česká republika je krásná země a tamní klasická hudba je skutečně báječná. Mám mnoho oblíbenců, ale pokud bych si měl vybrat jednoho, byl by to určitě Antonín Dvořák. Jeho devátou symfonii Z Nového světa jsem si prostě zamiloval. I můj otec často dirigoval skladby, které složil. Rovněž bratr Robert, který hraje na violoncello, ho nesmírně obdivuje.
Co je podle vás pro českou klasickou hudbu charakteristické?
Znám opravdu jen málo zemí na světě, které by měly tak bohatou folkloristickou tradici. Krásné tance, kostýmy a samozřejmě spousta nádherné hudby... Jen málokdo na tohle může být opravdu hrdý.
Vyrůstal jste v rodině plné hudebníků. Kdo měl na vás největší vliv?
Myslím si, že to byl právě můj otec. Byl totiž známým dirigentem symfonického orchestru. Když jsem byl malý, brával mě, sestry i bratry na různá vystoupení a koncerty. Pokaždé to byl úžasný zážitek, který mě poznamenal. Zvlášť, když hrála hudba například od Mahlera nebo Brucknera. Často ale vybíral valčík od Johanna Strausse. Když od něj zazněla hudba, stalo se v sále vždycky něco nepopsatelného, na co nikdy nezapomenu. Publikum bylo sice po celý večer potichu, ale na svých židlích jako by tančilo.
Je tento zážitek důvodem, proč se stal rakouský hudební skladatel Strauss vaším vzorem?
On je mým vzorem hned z několika důvodů. Prvním z nich je fakt, že během svého života složil tolik krásných, silných melodií, které si najdou cestu přímo do vašeho srdce. Dalším bodem je, že kromě krásných skladeb často také cestoval po světě se svým orchestrem. Během každého svého vystoupení zvládal nejen hrát na housle, ale zároveň dirigovat. A to máme podobné.
Jak jste začínal vy?
Všichni moji sourozenci dostali minimálně jeden hudební nástroj, na který se učili hrát. Mě moji rodiče přidělili v pěti letech housle. Maminka si totiž myslela, že právě ony jsou pro mě ty pravé. V té době mě na ně učila osmnáctiletá blondýnka, do které jsem se okamžitě zamiloval, a houslím tak podlehl.
To ale nebyla vaše žena, ne?
Ne, ne. Tu jsem poprvé spatřil na slavnosti Sinterklaas, když mi bylo třináct let a jí bylo v té době patnáct. Byla dobrou kamarádkou a zároveň spolužačkou na střední škole mé sestry Terezie. V té době jsem byl velmi plachý, což slýchávám doposud. Marjorie po střední škole odešla na vysokou, mě později čekala konzervatoř. Opět jsme se po letech setkali a hned se do sebe zamilovali. Musím přiznat, že mě zachránila - donutila mě dostudovat. Bez ní bych nejspíš ležel někde v příkopu a nedokázal nic.
Takže se dá říct, že vaše žena Marjorie je vaše spása?
Ano. Je pro mě tou největší podporou. Jsme spolu více než čtyřicet let a pořád se strašně milujeme. Ve všem, co mě kdy napadlo, mě podpořila.
|
Nizozemský houslista André Rieu André Rieu je nizozemský houslista, skladatel a hudební producent. Se svým orchestrem hraje skladby většinou od Johanna Strausse. Narodil se 1. října 1949 v nizozemském městě Maastricht. Jeho otec byl dirigentem tamějšího symfonického orchestru. André Rieu se hře na housle věnoval již od pěti let. V roce 1968 - 1973 studoval na konzervatoři v Maastrichtu a později absolvoval také hudební akademii v Bruselu, kterou úspěšně ukončil v roce 1973. Odjakživa měl sen mít svůj vlastní orchestr, se kterým by vystupoval po celém světě. Toto přání si splnil v roce 1987, kdy založil vlastní dvanáctičlenný orchestr na počest Johanna Strausse, který se postupem času rozšiřoval až na dnešních šedesát hudebníků. Společně vystupovali například v USA, Japonsku, v Evropě a Austrálii. André Rieu hovoří plynně holandsky, anglicky, německy, španělsky, italsky a francouzsky. Má ženu Marjorie a dva syny Marca a Pierra. |
