Český národní symfonický orchestr a členové Divadla Járy Cimrmana uvedli v pražském Obecním domě společnými silami světovou premiéru Cimrmanovy operety Proso. Hudebníci a herci si za nadsázku i za odvahu prolnout odkaz fiktivního génia se seriózním prostředím koncertních sálů vysloužili ovace vestoje. Přímý přenos z vyprodané Smetanovy síně sledovali i návštěvníci 54 kin.
Charitativní koncert, který se uskutečnil v rámci hudebního festivalu Prague Proms, vycházel z myšlenky, že "ukradené" slavné operetní melodie musejí po 120 letech zaznít pod jménem svého skutečného autora - "největšího českého umělce a největšího světového smolaře" Cimrmana.
Ve svižném dvouhodinovém programu se střídaly známé skladby Johanna Strausse, Oskara Nedbala či Franze Lehára s dávno zlidovělými "odbornými" výklady cimrmanologů v podání Zdeňka Svěráka, Miloně Čepelky, Petra Bruknera a Roberta Bárty. Herci mimo jiné připomněli, že Cimrmanův první hudební počin byl klavírní výtah - coby kulisák totiž v jednom z divadel sestrojil výtah pro stěhování klavírů. Následně prý mimoděk vynalezl operetu.
Skutečnou hvězdou večera se stal Čepelka, který se s orchestrem za zády ujal některých tenorových sól a v šestasedmdesáti letech si tak odbyl svou koncertní premiéru. V čistotě intonace a uvolněném jevištním projevu si nijak nezadal s dalšími sólisty, sopranistkou Adrianou Kohútkovou a tenoristou Tomášem Černým. Píseň Blondýnky něžné z Nedbalovy operety Polská krev dokonce doprovodil náznakem tanečních kreací, kterými už dlouhá desetiletí baví diváky cimrmanovské divadelní hry Hospoda Na Mýtince.
Smysl pro humor prokázal také dirigent Libor Pešek. Po poslední skladbě si místo s prvním houslistou podal ruku se Svěrákem, který seděl mezi violoncellisty. Když potom orchestr přidával Straussův Radeckého pochod a posluchači v sále začali tleskat do rytmu, s úsměvem je dirigoval.
Vedle Svěráka a Čepelky se do hudební produkce zapojili i zbylí cimrmanologové - Brukner se chopil činelů, Bárta na chvíli usedl mezi houslisty.
Celým koncertem se jako červená nit táhlo pátrání po ztracené karmínové punčoše sopranistky. Posluchači se nejprve dověděli, že tato část kostýmu se ztratila před dámskými šatnami. Zpěvačka následně skutečně vystupovala ve večerní róbě jen s jedinou punčochou a až při závěrečné "děkovačce" zjistila, že hledaný kus oděvu odcizil Svěrák a má ho jako trofej na svém violoncellu.
Osudy operetní fresky Proso byly podle cimrmanologů vskutku pohnuté. Cimrman svým sedmihodinovým dílem obeslal soutěž vypsanou u příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského Riesenradu. Protože byl drobný škudlil, nepodal zásilku doporučeně, což prý umožnilo Lehárovi, Straussovi, Nedbalovi a dalším členům odborné poroty, aby si geniální dílo rozebrali.
