Na konzervatoř ji přijali až na podruhé, v Národním divadle ji odmítli. A tak to zkusila ve světě. A uspěla. Teď se Dagmar Pecková vrací do vlasti s mimořádným programem velkých kabaretních revue a vlastním festivalem Zlatá pecka.
V dubnu zahájíte v Lucerně sérii sedmnácti koncertů Wanted. Co vás přivedlo k představení složenému z hudby německého skladatele dvacátých let Kurta Weilla?
Vracím se ke svým začátkům: v roce 1992 mě totiž Ruth Berghausová - což byla východoněmecká propagátorka Bertolta Brechta, sice rudá až po kořínky vlasů, ale jezdící mercedesem a pracující v západním Německu - angažovala pro roli mladé prostitutky Jenny v opeře Vzestup a pád města Mahagonny od Kurta Weilla. A já se do jeho muziky úplně zbláznila.
Ruth Berghausová je ta dáma, která vám předpověděla velkou pěveckou kariéru?
To je ona. To se stalo v době, kdy se jednalo o obsazení Così fan tutte, kde jsem měla zpívat Dorabellu. Nicméně ona do svých projektů obsazovala lidi podle typů, takže každého nejprve chtěla vidět zpívat. A tak jsem jí vystřihla první árii Dorabelly a ona povídá: "Dost - to stačí! Jste úžasná - už vás vidím, jak si to špacírujete v norkovém kožichu po Salzburgu!"
| Dagmar Pecková |
|
* vydala přes 25 desek s nahrávkami z tvorby Gustava Mahlera, Antonína Dvořáka či Richarda Wagnera, zatím posledním albem jsou Hříšnice - árie osudových hrdinek, jako jsou Máří Magdalena, Herodiada, Dalila, Medea, Elektra či Salomé
* v dubnu letošního roku odzpívá 17 představení v pražské Lucerně, složených z tvorby německého skladatele Kurta Weilla, u této příležitosti vyjde i stejnojemnné CD Wanted * v současnosti je provdána za německého hudebníka a pozounistu Klause Schiessera * má dvě děti - syna Theodora, jehož otcem je violoncellista Aleš Kaspřík, - a ze současného manželství dceru Dorotheu. |
Proč jste se k zamilované hudbě Kurta Weilla dostala až nyní, po tolika letech?
Předtím jsem byla obsazovaná hlavně do Wagnerových oper, takže jsem vůbec neměla čas věnovat se Weillovi. Až jsem někdy před dvěma lety jela v Německu autem a poslouchala SWR 2, kde zrovna běžel pořad o dílech Kurta Weilla a Bertolta Brechta. A já se z toho úplně rozložila - jakmile jsem přijela domů, okamžitě jsem si objednala klavírní výtahy ze všech jejich oper snad za pět set eur. Kurt Weill je fascinující osobnost. Ač Němec a Žid, ve Francii ho považují za svého skladatele kvůli šansonům, které dokázal psát lépe než francouzští autoři, v Americe zase patří k zakladatelům muzikálů. I když se o tom moc neví, tak jeho písně jedou po celém světě - vždyť třeba u nás je zpíval Miloš Kopecký nebo Hana Hegerová s texty Jiřího Suchého a Pavla Kopty.
Není odklon od Richarda Wagnera k Weillovi přece jen úkrokem od opery? Jak si vlastně dneska u posluchačů stojí opera?
Opera dobře, zpěváci špatně - každého dneska zajímá výprava a režie, hudba nikoho. Muziku lidi považují u opery za samozřejmou, je pro ně něco jako kulisa k hezké režii a výpravě. Když to řeknu pitomě, tak za mých mladých let jsme se přece jen trochu víc snažili přetáhnout posluchače na naši stranu. Oproti tomu dneska, kdy o většině věcí rozhodují bohatí zelináři, se umělci po celém světě ve snaze vydělat začali přizpůsobovat obecnému vkusu. Místo abychom se snažili lidi dostávat do jiných sfér a zvelebovat, což je podle mého náš úkol, tak se naopak lidem nejrůznějšími blbými crossovery podbízíme.
* Kdy nastává v opeře průšvih?
* Kdo jí řekl "Paní Pecková, vy přece nechcete zabírat místo mladým, talentovaným..."?
* Jak vztah k hudbě mají děti Dagmar Peckové?
* Jaký bude program nového festivalu Zlatá pecka?
* Jak vznikalo představení Carmen v Ypsilonce?
Odpovědi na tyto a další otázky najdete v nejnovějším vydání časopisu INSTINKT, které je právě na stáncích.
