Hrát hudbu, která nejenže nejde v hlavním proudu, ale dokonce si i vybírá z menšinových posluchačů, nikdy nebylo lehké, a to i v dobách, kdy poslech hudby byl spojujícím článkem především mladé generace a záležitostí většího významu i zájmu. Dnes jde v její produkci o činnost téměř donkichotskou. Přesto stále vzniká a není bez zajímavosti ji občas vyzkoušet. A nejen proto, že ji dělají půvabné, mladé dámy.
BraAgas: Yallah! (Indies Scope)
http://bandzone.cz/braagas
Převážně dámská kapela, zdá se, nalezla řešení, jak ani po pár letech existence neskončit v bludném kruhu a neuvíznout ve stereotypech. Její střídání dvou verzí repertoáru - tedy interpretace středověké hudby a vlastních úprav world-music - způsobuje "neunavenost materiálu" a výsledkem je už páté album během necelých osmi let. Pobídka Yallah!, kterou ho pojmenovala, pochází z arabsky mluvících zemí znamená prý ostatně česky něco jako "Jedem!" nebo "Pohni sebou!"
Jako výchozí materiál i tentokrát BraAgas zvolili středomořské židovské písně, od Španělska až po Turecko. Pojaty byly oproti minulosti trochu konzervativněji, ubyla elektronika, důraz zůstal na použití exotických nástrojů, které dodávají atmosféru nevšedního zážitku, a především obvyklou živelnost, která tvorbu provází od začátků. Spolu s ženskou vyzývavostí i zdravě optimistickým přístupem k životu nabízí album svého druhu "dovolenou", výlet do cizokrajných končin, který občerství mysl a dokonale zrelaxuje.
Nahrávka nikde neklesá pod dřívějšími alby (to minulé dostalo Cenu Anděl, to předcházející pak na něj bylo nominováno) nastavenou úroveň. Co se změnilo je fakt, že k nejsilnějším místům tentokrát nepatří svižné jízdy, ale komornější skladby jako je Dere Gelyior nebo střední a na rytmech hodně postavená místa (La Comida, Mi Suegra, Bil Bil Pile). Naopak galícijská Agarrado trochu svou předvídatelností připomene s kýčem koketující umělost pojetí kdysi svěžího folklóru, jak ho předvádějí v ulicích našich měst peruánští indiáni a ukazuje, že svěžest není ani samozřejmá ani nevyčerpatelná.
Mnohem častěji i z pátého alba BraAgas ale dýchá to nejdůležitější: muzikantská radost, skvělá souhra a chuť se podělit i přenést objevené zdroje i na posluchače. Šestice zúčastněných (vedle původního kvarteta jsou tu i dva minule noví, dnes již trvale usazení spoluhráči) prokazuje opakovaně schopnost se inspirovat vzájemně a své nadšení i zaujetí vetknout do atmosféry skladeb, která dokáže navodit živost koncertu i panelákovém obýváku. A co víc - spolu s nápaditými aranžmá umožňuje i s opakovaným poslechem objevovat harmonicky i rytmicky zajímavé momenty, stejně jako se zcela pasivně oddat poslechu, aniž by brzy ona kulisa zněla lacině a nudně.
Yallah! je po předchozím Fuerte další pestrou porcí sefardských písní, plných života, temperamentu a romantiky, zároveň ale i výmluvným varováním, že ani tato hudební nádrž není bezedná a že opakování sebe sama, může přijít nečekaně. Na druhou stranu - invence s jakou jsou ty písně zpracovány a podány, je důraznou lekcí, že s inspirací budou mít BraAgas problém jen stěží.
Azaret: Azaret (vlastní náklad)
http://bandzone.cz/azaretband
Zasněná porce zhudebněné poezie. Původní dvojice zpěvačky, recitátorky a flétnistky Terezy Holušové a kytaristy Jakuba Vanka se na debutovém albu rozrostla o violistku, cellistu a perkusistu, a jako host vypomohla na klavír i písničkářka Bára Zmeková. V jedenácti skladbách se výsledek nikde nepřibližuje klasické písničce, ale funguje formou melodramu. Pokorně podané texty jsou nejčastěji recitované, s počtem tónů minimalisticky pojatým hudebním doprovodem. Nahrávka má folkovou průzračnost, nabízí relaxaci s intenzitou buddhistických manter, libuje si v tajuplných, exoticky znějících zvucích jak vystřižených z tvorby nějaké world music kapely a nechybí jí komornost šansonové výpovědi - ale ve skutečnosti se nepřibližuje ani jednomu ze zmíněných směrů.
Něžná hudba a pocitové i lyrické texty si razí svoji cestu. A také se pohybují na hraně. Mohou totiž oslovovat svou přirozenou krásou ale zároveň i snadno vyvolat výsměch tím, jak se vzdávají kontaktu se syrovou (a surovou) realitou a nechybí jim ani patos. Vyžadují pozornost, co největší klid a soustředěnost. Nebojí se hledání a otevřenosti, což s sebou nese i slepé uličky. Pokud ovšem vše do sebe zapadne a hudba nejen podpoří poetiku textu, ale i se sama projeví, třeba důmyslnou gradací (tak jako ve skladbách Milenka nebo Úplněk), je výsledek velmi přesvědčivý a určitým způsobem magický.
Pásmo zhudebněných příběhů, poeticky nadnesených a zamyšlených, někde může připomenout atmosféru rozhlasových her či dávné Televizní chvilky poezie. Tím, jak nikam nespěchá, je trochu až provokativní vůči dnešní uspěchané době i obvyklé snaze zaujmou co nejrychleji. Jenže tady nikdo o posluchačský zájem nebojuje. Podobně jako ve snech, jejichž vyprávění také album připomene, tu čas plyne svým tempem. A pokud se mu posluchač nepřizpůsobí, jen těžko k nim pronikne. Odměnou je nejen autorčin citlivý pohled na vnější svět, ale i ochota nechat nahlédnout do niterných myšlenek.
Debut formace Azaret je netypickou nahrávkou, jaké se rozhodně neobjevují každý den. Probouzí obrazotvornost, nabízí zvukomalebnost i nečekané hudební barvy. Záleží jen na potenciálním příjemci, zda ho emoce a citlivost mladé autorky zasáhnou. Skutečnost, že se ale podobná nahrávka objeví i dnes, kdy se většina hudební tvorby podřizuje jen zábavnosti, nenáročnosti, popřípadě se naopak vůči nim důsledně vymezuje za každou cenu, je sama o sobě pozitivní.
