Je velkou otázkou, zda k nahrávkám, vzniklým s nějakým konkrétním účelem a dobrým úmyslem, přistupovat jinak než k běžným řadovým albům skupin. Ale i ony vznikají a jisté je, že to mají díky tomu mnohdy těžší. O to je lepší, když nezůstane jen u toho dobrého úmyslu.
Pískomil se vrací: A kdy už tam budem? (vl.náklad)
http://www.piskomilsevraci.cz
Čtveřici Pískomil se vrací vytvořili muzikanti nejen s bohatými zkušenostmi z žánrově rozličných kapel, ale především se zkušeností ze společného působení v projektu Kašpárek v rohlíku. Ostatně Ondřej Pečenka alias Onďatra byl jedním z jeho iniciátorů a na prvních dvou albech kromě muzikantského vkladu i výrazným autorem písniček. Není tak divu, že ve smysluplné činnosti pokračuje nyní, po svém odchodu. Víc než jako konkurenci "Kašpárkovi", lze tyhle "pískničky" ale chápat jako určitou alternativu k němu.
Debut se shrekovskou otázkou, kterou znají všichni rodiče, v názvu, i s rizikem začínání od nuly, předkládá porci třinácti písniček. Jsou hravé, dětsky rozverné s důrazem na melodie i chytlavost, a také muzikantsky i aranžérsky dotažené. Rošťácké i lyricky něžné, bez zbytečného podbízení. V textech se ovšem vedle tradičních "dětských písniček" objevují i "písničky pro děti" - tedy texty vzniklé z pohledu dospělého směrem k dítěti, (nejvýraznější to je v úvodní Velký kulový). A nejsem si vůbec jistý, jestli ten pohled zčásti mravokárný, zčásti pro děti ještě nepochopitelný, není v poetice nahrávky vlastně cizím a kontraproduktivním prvkem.
Každopádně hned po zmíněném úvodu se to sype: Dospělácká, Fifinka, Topinka & Asta nebo Točená jsou výtečné hitovky, zpěvné a návykové, které mají velkou šanci získat si u dětských posluchačů stejnou pozici jako jejich předchůdci od Kašpárka. S opakovaným poslechem se zadírají pod kůži se stejnou intenzitou, čiší z nich stejná, ne-li větší radost, a také - proč to neříct nahlas - o trochu méně byznysu. Ačkoli se tu neoperuje s řadou populárních hostů (z bývalých kašpárkovských kolegů si přišel zazpívat jen Gipsy), vzhledem k tomu, že zpívají všichni čtyři protagonisté a vypomáhají jim jejich děti, pestrost zůstala zachována.
Pískomil se vrací působí neambiciózně, chvályhodně rozšiřuje nabídku dětských písniček, a je tak další vlnou kterou vyvolalo dřívější znechucení řady rodičů z Žížaly Julie a "rozverných" úprav Maxim Turbulenc. K tomu, aby tenhle sympatický hlodavec uspěl ani ne tak v široké konkurenci, jako u cílové skupiny, pro kterou je určen, má debutem položené základy víc než dobře. Teď už to bude záležet jen na samotných dětech.
Různí: Burácení (San Piego Rec.)
http://www.buraceni.cz
Kompilace Burácení volně navazuje na výběry PaCh resp. Aromaterapie, které se snažily zviditelnit a zpopularizovat východočeskou scénu, obzvláště tu operující v trojúhelníku Pardubice - Chrudim - Heřmanův Městec. Aktuální kompilace ovšem má primární účel jiný - vzpomíná na pardubického muzikanta a básníka Jana "Buráce" Buryánka, který předčasně ve třiatřiceti letech odešel v roce 2007. Sampler tak obsahuje jeho skladby, které hrával se skupinami Marná Sláva, K.R.K. (= přímým předchůdcem Vypsané fixy) a Spiknutí, a to v coververzích známých i méně známých regionálních interpretů. To, že kolekce v dalším plánu opět upozorňuje na pestrost a zčásti i nespravedlivé přehlížení řady lokálních spolků, je tentokrát spíš jen bonus.
Nezasvěcený posluchač pravděpodobně bude přistupovat k materiálu jako neznalý jeho originální podoby (což ale snadno může napravit na webu projektu). Pozoruhodné tak je, jak v odlišných podobách písničky znějí netuctově, vystupují z nich občas zajímavé skladatelské nápady a vůbec ne špatné texty, a to přestože - nač se tvářit jinak - značná část interpretů jen sotva disponuje kvalitami, které by jim dovolily opustit lokální scénu. Co je ale na výběru skvělé, že společný úmysl smazal v Česku tolik oblíbené partičkování a uzavírání se do dobrovolných ghett nějaké té "scény". Zní tu tak rockové kytary, popové klávesy, elektronické samply i beaty, písničkářské vybrnkávání, rap a hospodský punk - a to vše bez řevnivosti, podřízeno záměru.
Vedle sebe tu tak figurují obyčejné písničky i pozoruhodné úpravy v podání populární Vypsané fixy, přinejmenším ve svých žánrových oblastech známých Alef Zero, Volant, Chocolate Jesus, Patricka Bergmana či Dukla Vozovna. A také zahrané jmény (zatím?) zcela utajenými. Mnohdy je výsledkem jen vata, která prošumí, ale dojde i na úpravy, které dokáží zdůraznit podstatu materiálu, a dokonce i ho povýšit nápaditou interpretací. Rozepisovat "co, kdo, jak" se jeví nesmyslné: důležité je, že "vůbec". Jako celek dává na dvou discích rozprostřená kolekce prostě dobrý pocit, že na některé lidí si stojí za to vzpomenout, a nejen cesta vpřed, ale i ohlížení má svůj smysl.
Album lze ale i oprostit od sympatického úmyslu a brát ho i jen jako pouhou ukázku domácího klubového podhoubí. Takového, kde ještě převažuje radost nad ambicemi, prostá chuť hrát nad potřebou sdělovat celému světu pocity i velké myšlenky nebo se i jen vymezovat vůči ostatním. Protože bez něj mohou jen sotva vzniknout ty výjimečné věci, nad kterými se všichni pak tak rozplýváme.
