Michal Pavlíček. Po uvedení do síně slávy přijde i nové album

Český král rockové kytary Michal Pavlíček oslavil šedesátiny. K narozeninám si nadělil koncert s mnoha hosty zvučných jmen a pilně se připravuje na velkolepý návrat Pražského výběru. Jeho vyvrcholením má být nové album natočené po dvaceti letech. "Tu desku uděláme, i kdyby čert na koze jezdil," říká. 

Na obzoru je návrat Pražského výběru. A to nejen na pódiích, ale máte vydat i novou desku. Pokud se nepletu, album Er jste avizovali už krátce po vydání Běr, ale dojde na něj teprve letos. Co máme čekat?

Novou tvář Pražského výběru. Bude to deska po dvaceti letech, i když pro její zrod nejsou úplně ideální podmínky. Každý jsme hudebně někde jinde a domluvit se na textech nebude vůbec snadné. Ale přesto je to pro nás přece jenom zásadní výzva. Překonali jsme už horší peripetie, takže si myslím, že se s tím porveme a dostaneme do toho ten starý ropotámovský škleb. Tu desku uděláme, i kdyby čert na koze jezdil.

S texty na Běru vám pomáhal Vlasta Třešňák, slyšel jsem, že na Er by se měl podílet František Ringo Čech, který napsal Pražákům, těm je hej, Zubatou a další klasické hity. Je to pravda?

Dostali jsme od Ringo Čecha několik textů a teď právě řešíme, jestli nějaké použijeme.

Když už je řeč o Ringo Čechovi, jak jste vnímal vzedmutou vlnu diskusí, která se objevila krátce po jeho vyznamenání prezidentem Zemanem? Berete ho jako umělce, který si podobné vyznamenání opravdu zaslouží, nebo se stavíte na stranu těch, kdo hovoří o tom, že prezident prostě dekoroval svého kamaráda?

Možné je všechno. Panu prezidentovi do hlavy nikdo nevidí, ale kdoví, třeba je Miloš Zeman v hloubi duše rocker a Ringo to dostal právě za Pražáky, Zubatou nebo za slogan "Krysy už jsou tady" z písničky Hrabě X.

Ještě chvíli zůstaňme u Běru. Podle mě je to výborná, ale pořád jaksi nedoceněná deska. Jak se na ni s odstupem času díváte vy?

S Michaelem Kocábem na ni máme velmi podobný názor, a právě proto chceme na chystaný koncert Pražského výběru zařadit několik věcí z Běru v úpravách pro symfonický orchestr. Budou to například skladby Stín, Aeroplán, Nekonečnej mejdan a další. Díky harmonické a melodické barevnosti se k podobné úpravě přímo nabízejí.

Není tajemstvím, že vztahy mezi vámi a Kocábem byly v rámci kapely vždycky tak trochu napjaté. Ostatně, kdo viděl film Pražákům, těm je hej, ví. Jak spolu vycházíte teď?

Myslím, že naše vztahy jsou v lecčems pevnější, než byly předtím. Ta hluboká krize, kterou jsme si prošli, byla zároveň i určitým restartem našich vzájemných vztahů a vazeb.

Zmínil jste - podle všeho bombastický - koncert Pražského výběru, který proběhne sedmého prosince. Co všechno pro fanoušky chystáte?

Měla by to být jedinečná akce, velká podívaná. Těšte se na obří stage s propracovaným designem. Koncert bude mít tři části. V první zazní písně Výběru v podání Českého národního symfonického orchestru za naší decentní asistence, potom bude následovat sólový blok Pražského výběru, v jeho rámci se objeví velmi překvapivý host, a na závěr se do mohutné salvy spojí Výběr, orchestr a velký pěvecký sbor. Na aranžích se podílejí světově uznávaní profíci, přípravy jsou v plném proudu a moc se na to těšíme.

Jak se cítíte coby čerstvý šedesátník?

Díky za optání, musím zaklepat, ujde to. Jen stále teskně hučí Niagara v uších a tinnitus (nemoc mnoha hudebníků - zvonění, šelest nebo pískání v uších, pozn. red.) maskuju, jak to jde. Nejlíp nařvaným kytarovým zvukem.

Na oslavu jubilea chystáte koncert nazvaný Pět tuctů Čombeho. Na co se můžeme těšit?

Na narozeninový rockový koktejl ochucený o velký dechový orchestr. Pozval jsem na něj své hudební souputníky - a vedle Hudby Hradní stráže a Policie České republiky vystoupí například Stromboli, BSP, Tomáš Hajíček, Andrej Šeban, Načeva, Michael Kocáb, Vilém Čok a další. Doufám, že to bude příjemný happening.

Zastihl jsem vás na turné Fiat Lux, na němž hrajete s obnovenými Stromboli. Jak reaguje publikum na návrat vaší srdeční kapely?

Myslím, že velmi pozitivně. Naskočilo to v nás, jako kdyby neexistovalo těch třicet let, a co je podstatné, naši fanoušci cítí, že nás to opravdu baví a nabíjí. Bára Basiková je ve skvělé formě. Samozřejmě, některý koncert nám sedne líp, někdy to jde ztuha, ale myslím, že celkově se comeback zdařil, a jsem rád, že jsme to zvládli na úrovni.

Zapadají nové písničky mezi staré osvědčené kousky?

Myslím, že i tohle funguje. Pro mě je aktualizace Stromboli zásadní, chtěl jsem, aby nešlo jen o vzpomínku na minulost, ale hlavně o současné vyjádření. Samozřejmě není jednoduché po dlouhé době navázat, ale rukopis se mi tak zásadně nezměnil. Hodně mi v tom pomohly texty Vlasty Třešňáka, ty byly silnou inspirací. Reakce na album Fiat Lux byly dobré, a pokud jde o prodeje, bylo oceněné zlatou deskou. Na koncertě z něj hrajeme čtyři věci a myslím, že k těm starým docela zapadnou. Nějak dramaticky neřešíme ani budoucnost Stromboli. Dokud nás to bude bavit, bude to mezi námi správně jiskřit, a samozřejmě bude-li zájem, určitě nevyhasneme.

Nedávno se v médiích celkem bouřlivě diskutovalo nad koncertem kapel Ortel, Nová růže a Aleše Brichty, přetřásala se hlavně účast Nové růže a řešilo se, jak se může postavit na jedno pódium s kontroverzním Ortelem. Jak jste tuhle kauzu vnímal vy? Bavili jste se o tom s Vilémem Čokem?

Uprchlická krize rozděluje společnost. Něco podobněho prožíváme ve Výběru nebo ve Stromboli. Nikdo není nadšený, že se Evropa zaplňuje uprchlíky. Na tom se shodneme všichni. Ale zastávám názor, že v takových dramatických a vypjatých situacích musíme apelovat v první řadě na lidskost a nenechat v sobě antipatie proti uprchlíkům přerůst v nenávist, co pak v xenofobním podhoubí může snadno přerůst v rasismus. Tahle nenávist paradoxně napomáhá radikalizaci extremistů IS. To je přesně to, co oni chtějí. Jakmile se vypustí antiislámský džin z lahve, máme na obzoru další svatou válku, a ta by byla definitivní. Situace je vážná a v žádném případě není jen černobílá. Je velký problém zachovat se jako člověk, a přitom nevystavovat své bližní nebezpečí, které hrozí od terorismu infiltrovaného do Evropy.

A když už jsme u těch palčivých témat, jak jste svého času reagoval na "projekt" Pražský výběr II?

Jak bych reagoval. Vilém mne a Michaela kdysi ve vámi zmíněném filmu Pražákům, těm je hej označil za tátu a mámu Výběru. Zachoval jsem se jako máma a rozzlobil jsem se. Byl to z Michaelovy strany velmi necitlivý krok a definitivně se tím zabetonovaly naše vztahy. Zaplať pánbůh, že je to za námi a mraky zmizely.

Nedávno jste společně s Richardem Müllerem a Michalem Horáčkem natočil album Sociální síť. Čím vás práce s nimi obohatila?

Pro mě je hudba barevný horizont, nikdy jsem se stylově neomezoval. Baví mě různé výlety i hudební setkání. Tohle byl ojedinělý projekt tři osobností. Vznikl rychle, spontánně, bez velkých okolků. Michal Horáček napsal obsah, já mu dodal hudební emoci a Richard Müller výrazovou. Já jsem to pak ještě celé zprodukoval a natočil. Pro mě to bylo velmi zajímavé setkání. Poprvé jsem psal věci pro Richarda Müllera a myslím, že jsme si padli do oka. A zhudebněním villonských balad Michala Horáčka jsem se snažil naše světy propojit.

Mimochodem, jak jste na tom se sociálními sítěmi vy sám?

Facebook používám velmi decentně, Viber občas, ale obecně jsem na internetu denně aspoň chvíli.

Návrat Pražského výběru by měl být podle všeho zároveň rozloučením. A co Stromboli? Bude po Fiat Lux další album?

Tak daleko se nedívám. Rád bych si udělal po Výběru zase nějaké kytarové album a pak se uvidí. V naší branži se nedá moc plánovat dopředu.

A když jsme u těch comebacků, nelákalo by vás zkusit si ještě někdy něco s Kamilem Střihavkou a Otou Balagem? Koneckonců Země vzdálená je šlágr, který se hraje dodnes.

S klukama jsme se o tom bavili, ale nechci sedět na třech židlích najednou. Myslím, že přijde chvíle, kdy se i BSP opráší a zkusíme udělat novou desku, na tom jsme se rámcově domluvili, ale nebude to v dohledné době.

Jak se díváte na současnou českou hudební scénu? Je tam něco, co vás zaujalo, případně co dlouhodobě sledujete?

Abych se přiznal, moc ne. Mám pocit, že celkově je český popový a rockový mainstream v krizi, nevidím nic natolik silného, co by mě lákalo. Celé je to na můj vkus tak nějak přifouklé, já bych radši, kdyby se objevilo něco tvrdšího. Pro mě je pořád jedna z nejlepších českých rockových kapel Krucipüsk, i když to samozřejmě nejsou nováčci. Mnohem víc mě třeba baví sledovat britskou scénu.

Dokážete si představit, že byste se podobně jako třeba Radim Hladík v rámci nějaké kapely obklopil mladými muzikanty?

Tak to už jsem vlastně před časem udělal, když jsem pro sebe objevil tehdy devatenáctiletého vynikajícího bubeníka Miloše Meiera, s kterým pravidelně spolupracuju. Takže ano, propojení s mladšími muzikanty rozhodně vítám, a když jsme u toho, tak momentálně spolupracuju s oběma staršími syny. Míša, který je taky muzikant (Michal Pavlíček ml., hraje na bicí v kapele Gang Ala Basta, pozn. red.), mi dělá manažera a Honza se mi stará o zesilovače, krabičky a kytary. Takže jsem obklopen potomky a náramně si to užívám.

Je před vámi ještě něco, co jste nestihl a co byste ještě rád zrealizoval?

Rád bych letos konečně vyrazil s nejmladším synem Matyášem na hory. Je mu už osm let a ještě ani jednou jsme nebyli lyžovat v Alpách. Tak to chci konečně napravit.