Další ročník Cen Akademie populární hudby Anděl 2009 dospěl včera do finále. To přineslo jen minimum překvapení a všeobjímající atmosféru ve stylu "Všichni jsme přece kamarádi a máme rádi muziku". Ve skutečnosti však nešlo ani tak o svátek hudební, jako o svátek českého hudebního šoubyznysu. Což naštěstí pořád ještě není totéž.
"Proč já jsem tam vlastně chodil? Jako bych si to nepamatoval z minulých ročníků! Mohl jsem si klidně sedět doma, poslouchat si to nové cédéčko Hendrixe... Taková ztráta času!" A "Hele, myslíš, že ta Pergnerová v něčem zase jede? Pořád se tak přihlouple pochechtávala..." Dva výroky, odposlechnuté náhodně v davu při odcházení, nejen vcelku výstižně charakterizovaly nesourodou směs byznysmenů, českých celebrit, mediálních tvářiček i ojedinělých hudebních posluchačů, kteří tvořili publikum, ale především fakt, že skutečná, reálná hudba, byla i letos jaksi na vedlejší koleji.
ČTĚTE TAKÉ: Ceny Anděl: Charlie Straight, Rottrová v Síni slávy
Ono ve své podstatě bylo vše jasné už se zveřejněním nominací, které přesně odpovídaly složení akademie. Následná hra "dostane to Ewa, nebo Aneta?", předstírající, že tu o něco jde, už byla jen úsměvnou fraškou. Výborně to bylo slyšet také na většinou značně vlažných potlescích, kdy ten opravdový a nadšený sklidila hlavně jednu z cen předávající Anna K. a do Síně slávy uvedená Marie Rottrová. Večer měli ale pořadatelé plně v ruce - jak se také ukázalo třeba u kategorie Objev roku, kdy mediálně neznámí nominovaní vůbec nemohli vystoupit a nahradil je jeden z hostů večera.
Zajímavé bylo sledovat, jaký přístup zvolili samotní vystupující. Mladé popové hvězdy zářily nepředstíraným nadšením, že jsou konečně v tom velkém hudebním světě. Někteří starší zvolili pohodlně poloakustické vystoupení, Monkey Business namísto celé kapely na ceremoniál vyslali jen oba zpěváky, které doprovázel na klavír osamocený Ondřej Brousek, Vypsaná fixa naopak zahrála komplet a naplno jednu z nejpunkovějších skladeb své loňské desky a pravděpodobně poprvé v její historii tak ukázala (jistě poděšeným) divákům Novy, jak zní vazbící zkreslená kytara.
Moc se nepovedlo vystoupení Kláře Vytiskové - jednak jako doprovod k písni z repertoáru Nerezu zvolila nečekaně kapelu Toxique, která se s poetikou někdejší skupiny Zuzany Navarové zcela minula, jednak ji zrazoval hlas a místy prostě na pěvecky náročný originál nestačila. Naopak v dobré formě se předvedla Aneta Langerová a přesvědčivě v rámci žánru působila i Ewa Farna.
Největšími zpestřeními ale nebyly momenty hudební - i když to, že Charlie Straight promění všechny své nominace, asi překvapilo i je samé. Hned v úvodu večera vsunul do závěru své písně prosbu "Volby se blíží, vyměňte politiky" Tomáš Klus, později tutéž prosbu k divákům a posluchačům směřovala ještě jednou i Aneta Langerová. Poněkud jako exot působil za klip Charlie Straight oceněný mladý režisér Vít Haratek, který při přebírání ceny působil poněkud přiopile či jinak intoxikovaně a všechny rozesmál svým nadšeným blábolením o tom, jak chce být jednou slavný jako "fakt hustý borci" Andy Warhol a Jiří Trnka. Svérázně své předávání pojal i Richard Müller, neboť si z něj udělal zdařilou reklamu na své nové album.
Drtivou většinu večera ale dokonale dokumentovaly promluvy Terezy Pergnerové, její převleky a vtipkování s hosty, kteří předávali ceny a mezi nimiž nechyběli Leoš Mareš, Vašo Patejdl, generální ředitel Novy Petr Dvořák či zástupce pořadatelské firmy Lešek Wronka. Zcela ve stínu toho všeho zůstal fakt, že ačkoliv ještě před pár lety nás všichni televizní pracovníci dokola přesvědčovali, že to bez playbacku v televizi nejde, letos všichni vystupující hráli naživo a po technické stránce celý ceremoniál proběhl v naprostém pořádku.
Z hlediska běžné televizní estrády a obvyklých neškodných revuálních show pro většinového diváka se letos jednalo o vcelku vydařený pořad, který svým tvůrcům zřejmě splnil to, co od něj očekávali. Ovšem na to, jak vypadá skutečný hudební svátek, při kterém se nemusí nic předstírat, bylo potřeba zamířit o den dříve do klubu SaSaZu, kde společnou "bitvu" svedli tentokrát kompletní Monkey Business s Tata Bojs. A nejen proto, že tam nainstalovaný přístroj změřil aplaus publika o síle 127 decibelů.
Foto: ČTK
