Padesátý ročník
Pískací hračka, utajené ceny. Zákulisí Slavíka, víc než ankety

Když se v roce 1976 zeptali Hany Zagorové, zda Slavík přežije rok 2000, odpověděla: "Kolik je Gottovi? Sedmatřicet? Tak přežije!" Nemýlila se. Karel Gott 28. listopadu může získat svého čtyřicátého. A Slavíci oslaví padesátý ročník, anketa bude vyhodnocena dnes, v sobotu. V posledním čísle Mladého světa, ročník 1972, byl otištěn článek nazvaný Takoví budou v roce 2000. Stránku zdobily dvě kresby od Káji Saudka: aktuální portrét Karla Gotta a představa o Mistrově podobě v posledním roce 20. století. Vedle nich byl smyšlený rozhovor vedený jakoby v roce 2000, v němž populární zpěvák odpovídal, jaké má pocity ze sedmatřicátého vítězství v anketě o nejoblíbenějšího zpěváka: "Předně to nebylo sedmatřicetkrát, ale pouze šestatřicetkrát. V roce 1997 mě, bohužel, předběhl IBM-7-3 s elektronickými souly. A k anketě samé: víte, mnoho lidí se domnívalo už před lety, že je to uzavřená záležitost. Ale já dnes cítím, že je to anketa stále mladá. Mám spoustu nových nápadů a těším se na Zlatého slavíka v novém tisíciletí..."

Ve skutečnosti převzal Gott v roce 2000 teprve svého šestadvacátého slavíka, milované i proklínané anketě ovšem kraluje i v novém tisíciletí. I když už se nejmenuje Zlatý, ale Český slavík. A o kontroverze v ní není ani nyní nouze.

Pískací hračka

Všechno to začalo v roce 1962. Na jedné redakční poradě časopisu Mladý svět tehdejší redaktor a pozdější cimrmanolog Ladislav Smoljak navrhl vyhlásit anketu o nejpopulárnější zpěváky. A ty odměňovat malou pískací hračkou, která se prodávala na poutích a které se říkalo slavík.

Znělo to dobře, a tak se v padesátém čísle objevil titulek Anketa Mladého světa - nejlepší písnička a nejlepší zpěvák roku 1962. "Chtěli bychom se lépe seznámit s názory, zálibami a vkusem našich čtenářů," oznamovala redakce. Napoprvé se s ní o svůj vkus podělilo pouhých 797 čtenářů. Nejoblíbenějším zpěvákem zvolili Waldemara Matušku a za šlágr roku píseň Láska nebeská od dvojice Suchý & Šlitr. Matuška získal zlacené dětské pískátko s vyrytým letopočtem a nová anketa byla na světě.

Už napřesrok hlasovalo téměř pět tisíc čtenářů, z nichž sedmdesát procent tvořily ženy. A tak se počínaje třetím ročníkem objevily kategorie zvlášť pro zpěváky a zpěvačky. Poprvé vyhrála Eva Pilarová, pak zvítězila ještě dvakrát.

Zlatý slavík podle Havla

Vzrůstající popularitu ankety ilustruje skutečnost, že od roku 1966 natáčela koncerty Zlatých slavíků televize a už napřesrok se hlasovací kupon objevoval i na stránkách deníků Mladá fronta a Smena a časopisů Československá televize a Melodie. O společenské prestiži svědčily i tipy na vítěze od tehdejších kulturních osobností, ať to byl národní umělec Karel Höger, či dramatik Václav Havel.

Hlasujících přibývalo, a tak výsledky ankety za rok 1972 prvně sečetl počítač Tesla 200. Redakce si libovala, že zatímco dobrat se výsledků tradiční cestou by trvalo mnoho týdnů, stroj to zvládl za pouhých pětaosmdesát minut. Tehdy ještě nikoho nenapadlo, jak snadné je podvádět právě s počítačem.

Dalším důležitým přelomem byl rok 1977, kdy lidé mohli volit i skupinu roku, údajně proto, že "zájem mnoha mladších čtenářů se začal obracet od sólistů k této kategorii". Těžko říct, jak to Mladý svět myslel, každopádně vyhrála Skupina Ladislava Štaidla - tedy doprovodný orchestr Karla Gotta. A vyhlášení proběhlo za přítomnosti kamer Československé televize v obývacím pokoji Štaidlova jevanského domu. Organizátoři prý chtěli, aby zpěváci po letech nablýskaných koncertů mohli v útulném komorním prostředí ukázat publiku svou "lidskou tvář".

Rudý pták

V letech 1979 a 1980 vyhrál kategorii skupin Katapult a dlouhovlasý bubeník Vítězslav Vávra se mezi zpěváky vyšplhal až na čtvrté místo, což kulturním orgánům způsobilo mírný šok, ale jinak neustále vyhrával Karel Gott. A příliš vzruchu nebylo ani v kategorii zpěvaček, kde v roce 1977 po pěti vítězstvích vystřídala Naďu Urbánkovou Hana Zagorová; ta následně vyhrávala dalších devět let.

O to větším překvapením bylo v roce 1982 ohromující vítězství Miroslava Žbirky. Následující rok se sice všechno vrátilo do gottovských kolejí, ale už v roce 1985 vyhrál Peter Nagy a další tři roky s přehledem vítězil Dalibor Janda. Už to vypadalo, že se něco začíná dít - zvláště když za rok 1991 získal Zlatého slavíka Pavol Habera. Jenomže současně s vyhlášením výsledků třicátého ročníku vyšel v Mladém světě článek s titulkem: Sbohem, Slavíku! Nemá cenu to protahovat.

V textu samém stálo: "Anketa o nejpopulárnější interprety československé populární hudby, zvaná Zlatý slavík, dospěla k třicátému ročníku a konci. Ať si člověk o Zlatém slavíku myslel leccos, nemohl mu upřít, že byl hrou, která veřejnost zajímala. Jenže o to právě jde: byl. Třicet let je ve XX. století hrozně dlouhá doba, během níž se proměňují kontinenty a smyslu pozbývají i daleko závažnější věci než jedna čtenářská anketa v jedné malé zemi..." Zlatý slavík tak skončil paradoxně v době, kdy se vymanil z politického tlaku, který ho svíral bezmála tři desetiletí.

Koncem srpna 1965 vyšel například z nejvyšších míst Komunistické strany Československa údajně tajný příkaz omezit popularizaci zpěváků Karla Gotta a Evy Pilarové. Mnohem silnější zásahy do ankety nastaly v roce 1970. Jedním z důvodů byla účast Alexandra Dubčeka na slavnostním předávání Zlatých slavíků za rok 1968 v salonku restaurace Pelikán v únoru 1969, kdy kategorii zpěvaček vyhrála Marta Kubišová. Na předání druhého Zlatého slavíka (za rok1969) si musela počkat dlouhých jednadvacet let.

Státní moc nejprve přiměla redakci Mladého světa zrušit kategorii Písnička roku - bylo nasnadě, že za rok 1968 by vyhrála hymna revolučního roku Modlitba pro Martu. Oficiální zdůvodnění ovšem znělo, že "písničky mají čím dál víc jepičí život a v době podzimního hlasování jsou už jarní hity většinou překryté novými". To pořád ještě ale neřešilo očekávatelné vítězství Marty Kubišové v kategorii zpěvaček. Jenomže pak si někdo vzpomněl na zmiňovanou statistiku hlasujících na základě pohlaví, a protože pořád ještě hlasovalo na sedmdesát procent žen a ty volily především zpěváky, přistoupilo se k původnímu modelu jediného vítěze. A jak se dalo očekávat, i tentokrát s přehledem vyhrál Karel Gott. Ke Zlatému slavíkovi dostal nádavkem i Cenu Socialistického svazu mládeže.

Utajené předávání

Výsledky za rok 1969 nebyly navíc na zákrok Českého úřadu pro tisk a informace zveřejněny. V Mladém světě se objevila jen malá zprávička, že hlasovalo 36 711 čtenářů a zmínka, že "vítězům byly tentokrát trofeje předány nikoli na veřejném koncertě, ale přímo v redakci".

Už následující rok se sice opět mohlo hlasovat pro zpěváky i zpěvačky, ale podle nových pravidel - každý nominovaný interpret musel v uplynulém roce veřejně vystupovat. A to Marta Kubišová po zákazu splnit nemohla. K modelu hlasování výhradně pro veřejně vystupující umělce se přistoupilo znovu i v letech 1982-1983, kdy bylo potřeba eliminovat sice zakázaný, ale mezi mladými lidmi neobyčejně populární Pražský výběr. "Ačkoli jsme na to dopředu upozorňovali, přišlo 291 hlasů pro zemřelého Jiřího Schelingera, 201 hlasů pro Michaela Kocába a 1167 hlasů pro Pražský výběr. Tyto hlasy byly shledány neplatnými," napsal Mladý svět.

Naposledy bylo na čtenáře apelováno, že smějí hlasovat pouze pro veřejně vystupující muzikanty, v roce 1986. Tentokrát to bylo proto, aby se v anketě popularity neobjevilo jméno historicky prvního vítěze Waldemara Matušky, který toho roku emigroval do USA. I když bývalý redaktor Mladého světa, textař Jan Krůta, který o historii ankety vydal knihu Klec na Slavíky, z níž pocházejí dobové citace v tomto článku, tvrdí, že "nikdy nebylo ovlivněno pořadí mezi nejlepšími", uvedené příklady dokládají, jak snadno se dalo s výsledky manipulovat.

Kupte si vítězství

S výsledky nemanipulovala jen státní moc. Jestli něco patřilo ke Zlatému slavíkovi stejně neodmyslitelně jako vítězství Karla Gotta, pak to byly nejrůznější podvody. Poprvé se pokusy o ovlivnění výsledků musel Mladý svět zabývat již při čtvrtém ročníku v roce 1965, kdy údajně došlo na hromadné odesílání stejných tipů, což redakci přimělo k zavedení anketních kuponů, jejichž publikování na stránkách týdeníku bylo stále sofistikovanější. V polovině sedmdesátých let byl například nejprve zveřejněn hlasovací lístek a v blíže neurčených budoucích číslech třikrát otištěn hlasovací kupon, přičemž na každém hlasovacím lístku musely být nalepeny alespoň dva z těchto kuponů.

Příliš to nepomohlo. Na jednu stranu musela anketa čelit útokům nejrůznějších recesistických skupin, které hlasovací lístky záměrně vyplňovaly jmény obskurních nepěvců, na straně druhé zde byly snahy jednotlivých hudebních stájí, fanklubů, podnikavých manažerů i obětavých tetiček, strýčků a sestřenic zajistit vítězství pro jejich favorita. Dodnes se traduje, že ti prostší obíhali trafiky a skupovali bezpočet výtisků Mladého světa, zatímco ti mazanější si v tiskárně dali za mírný úplatek rovnou vyrobit pár tisíc hlasovacích lístků a kuponů.

V roce 1984 Mladý svět napsal, že jeho redakce objevila 643 "pseudohlasů" (jména a adresy odesílatelů byly falešné), které vyřadila a předala kriminalistům. O rok později už bylo "pseudohlasů" dvanáct set. V roce 1988 dokonce do redakce přišel tento dopis: "Vzhledem k tomu, že bylo zahájeno vyšetřování v souvislosti s anketou Zlatý slavík a je téměř jisté, že bylo natištěno velké množství falšovaných anketních lístků, vzdáváme se tímto cti vystupovat na koncertě, kde budou neregulérní výsledky vyhlašovány. Týká se to Karla Gotta, Ivety Bartošové, Darinky Rolincové a Michala Penka. S přátelským pozdravem Ladislav Štaidl." Na to šéfredaktorka Olga Čermáková reagovala: "Nevím, odkud má zasl. um. L. Štaidl informace, ale jsou poměrně přesné. Vskutku jsme ještě před vyhlášením tohoto ročníku ankety požádali o spolupráci Bezpečnost. Část hlasovacích lístků došlých do redakce byla zadržena a ty ve výsledcích zahrnuty nejsou. Vyšetřování celé záležitosti ještě pokračuje." Žádný viník však nebyl nikdy odhalen.

Český fénix

Na kalendáři bylo datum 18. září 1996, když byl ve Vinohradském pavilonu oficiálně obnoven Český slavík; původní název si mezitím někdo dal zaregistrovat. Anketu sice opět vyhlásil ve spolupráci s časopisem Květy a agenturou Art Production K/2 týdeník Mladý svět, ale už napřesrok se hlasovací lístky začaly posílat na adresu soukromé společnosti Musica Bohemica, které anketa patří dodnes. V Mladé frontě se sice tenkrát psalo, že obnovení Slavíka je dráždění hada bosou nohou, ale v prvním ročníku Českého slavíka se sešlo rekordních téměř 137 200 hlasů. Více než za časů sjednoceného Československa.

Novou sošku z pozlaceného stříbra osázenou devětaosmdesáti českými granáty převzali Lucie Bílá, skupina Olympic a... Karel Gott. Staré dobré časy byly zpět, i když se noví organizátoři snažili o lehkou modernizaci této nejstarší české ankety. A to jak zavedením nových kategorií jako Objev a Skokan roku, Slavíci bez hranic, Nejoblíbenější píseň Rádia Impuls, Hvězda internetu, MTV Videoklip roku či Absolutní slavík, tak i novou formou hlasování pomocí esemesek a internetu.

Zaboduje xenofobní Ortel?

Ani Český slavík není bez kontroverzí. Skupina Kryštof na slavnostním předávání v roce 2001 vystoupila na protest proti zpívání na playback s páskami přes pusu, v roce 2012 se o pozdvižení postaral Daniel Landa, který na scénu přišel s kohoutem a představil se jako kouzelník Žito. A navzdory nejmodernějším technologiím nezmizely ani pohybnosti o manipulování s výsledky - stačí si vzpomenout na rok 2013, kdy byl z kategorie Hvězda internetu vyřazen raper Řezník. Na jeho obranu se následně postavili třeba Tomáš Klus, Matěj Ruppert, Xindl X či Michal David. Označili pořadatele soutěže za manipulátory s výsledky, kteří pošlapávají demokracii. Organizátorem kategorie Hvězda internetu je ovšem společnost Mattoni, která má právo stanovovat pravidla - a ta se rozhodla, že nechce, aby její produkt byl spojen s tvorbou rapera Řezníka.

Letos se vedou diskuse kolem účasti xenofobní skupiny Ortel, která kdysi propůjčila svou píseň Hadr zakázané Dělnické straně. Loni skončila čtvrtá a její zpěvák Tomáš Ortel devětatřicátý. Obě kategorie pořádá Musica Bohemica, která slovy jednatele Jaroslava Těšínského ctí demokracii a rozhodně o vyřazení Ortelu neuvažuje, byť podle některých novinářů nemá v soutěži co dělat.

Větší diskuse než tato kauza však na sociálních sítích vyvolává otázka, zda se slavnostního ceremoniálu 28. listopadu zúčastní nemocný Karel Gott a jestli při padesátém ročníku získá čtyřicátého Slavíka.

Mistr Slavík

Dnes je synonymem Slavíka, v prvním ročníku však získal pouhé tři hlasy. Už následujícího roku 1963 ovšem zvítězil a triumf slavila i jím zpívaná píseň Oči sněhem zaváté dvojice Suchý & Šlitr.

Textař a moderátor Vladimír Dvořák se tehdy nechal slyšet: "Není ošklivý, to ne. Ale není hezoun." A Ladislavu Smoljakovi se zase zdálo, že ve výškách zpívá trochu komicky. To ještě netušili, jak suverénně anketu ovládne. Dokonce natolik, že sama redakce Mladého světa svého času uvažovala, jestli by neměla Gotta ze soutěže nějakým způsobem odstranit.

Mistr pořadatele předběhl, když při dvacátém triumfu (za rok 1984) přinesl na pódium kazetu s devatenácti slavíky, zapíchl k nim jubilejního, zanotoval "zavřu teď krám s básněmi" a oznámil, že si přeje, aby ten krásný pocit z vítězství zažili i mladší kolegové, pročež už v anketě nadále soutěžit nechce. A když napřesrok opravdu zvítězil mladší Peter Nagy, nechal se Gott slyšet: "Při loňském předávání jsem prohlásil, že se dál nechci zúčastňovat. Myslel jsem si, že po získání dvacátého Zlatého slavíka byl ten správný moment, kdy bych měl uvolnit místo mladším... Přesto jsem letos skončil ve Zlatém slavíku třetí. Čtenáři rozhodli, že pro mě chtějí hlasovat dál. A protože anketa patří jim, nezbývá než to akceptovat." A přízeň svých fanoušků akceptuje dodnes, kdy je vzhledem k jeho nemoci větší než kdy jindy. Ostatně bez ohledu na to, co si kdo o téhle anketě myslí, ruku na srdce - kdo by toho čtyřicátého ptáka Karlu Gottovi nepřál?