Do Prahy poprvé dorazil poslední z bývalých Beatles. A ve studeném hlavním sále Kongresového centra ve středu 29. června způsobil, že i přítomní důchodci nadšeně poskakovali jako pubertální fanynky.
Ringo Starr, bývalý bubeník nejslavnější party z Liverpoolu, nedorazil ovšem sám. Přivezl Ringo Starr and His All Starr Band, a jakkoliv podobné názvy občas bývají diskutabilní, tenhle rozhodně nelže. Díky tomu se pražskému publiku nedostalo vzpomínkového, občas unaveného přehrávání letitých hitů pro pamětníky, kteří leccos odpustí a kdy se všichni jen tváří, že ona stárnoucí celebrita doprovázená stárnoucími muzikanty je stále ve formě, ale pravý opak. Už dlouho totiž Praha neviděla koncert, kde by hlavní hvězda večera tak potlačila svoje ego na úkor celku.
Skalní Ringovi fanoušci se tak mohli možná i cítit zklamáni a podvedeni tím, jak málo jejich idol odzpíval písniček. V dobré polovině večera totiž dal prostor svým spoluhráčům a sám se uchýlil "jen" za druhé bicí. Přesto měl koncert spád a na průměrný věk hudebníků až nečekaný drajv.
Scéna byla pojata střídmě, zdobila ji jen velká hvězda a obraz lánu slunečnic, celkem nezvykle minimalistické bylo i nasvícení. Sám Ringo naběhl na podium až nečekaně křepce, poprvé a zdaleka ne naposledy padla věta o tom, že Praha je "Beautiful City" a vše mohlo vypuknout. Většinu večera tvořily cover verze jiných. Do celého konceptu koncertu, který nebyl exhibicí jedné hvězdy, ale jakousi revuální show, kde dostali prostor všichni zúčastnění, to však zapadlo zcela organicky.
Rokenrol Honey Don’t Ringo odzpíval ještě jako sólový zpěvák, ale už v průběhu následující Choose Love usedl za druhé bicí a předvedl, proč je jeho bubnování ceněno víc než jeho zpěv, souhra s Greggem Bissonettem byla famózní. Pak za bicími už zůstal a postupně dal prostor prakticky všem spoluhráčům: jediným z šestičlenného doprovodu, kdo si během večera nezazpíval, byl právě bubeník Gregg.
Sólový kytarista Rick Derringer se krom zpěvu blýskl i skvělým kytarovým sólem v Hang On Sloopy, skladbě, kterou kdysi sesadil z čela žebříčku beatlesovskou Yesterday, své hity si odzpívali i druhý kytarista Wally Palmar a multiinstrumentalista Edgar Winter. Jejich písně publikum přijalo uznale, ale pravá bouře nastala až ve chvíli, kdy Ringo poprvé vzpomněl na slavné Brouky a vytáhl I Wanna Be Your Man.
Skladba Dream Weaver, zpívaná klávesistou Gary Wrightem, prý bývala v roce 1974 velkým hitem, v Praze šlo bohužel o jednu z nejslabších položek programu v podobě unylého cajdáku, o mnoho lepší to nebylo ani s příspěvkem basisty Richarda Page, který byl pro změnu pompézní nafouknutou bublinou. A to i přesto, že Page jasně ukázal, kdo je ten večer na podiu technicky nejlepší zpěvák. V tu chvíli trochu večer ztrácel na obrátkách, ale naštěstí nebylo nic ponecháno náhodě a Ringo za nadšené reakce připomněl své loňské album Y Not skladbou The Other Side of Liverpool. A když přihodil slavnou Yellow Submarine, měl všechny v sále na lopatě.
Pak si dal jako správný šéf "oraz" a nechal všechny ostatní vyřádit při instrumentální vsuvce, při které došlo na nejrůznější sóla včetně klávesového a bicího – ve svém živlu byl především Edgar Winter, který poletoval od kláves k saxofonu, odtud k perkusím a pak zpět ke klávesám. Pak už večer jen gradoval.
Ačkoliv publikum tvořila nadgenerační směs, kde děti doprovázely rodiče a vedle usedlých pánů si pod pódium běhaly své idoly ulovit na mobilní telefon pubertální slečny, starší ročníky pochopitelně přece jen dominovaly. V závěru koncertu ovšem i mnozí z nich vyskočili, odhodili stud a chovali se jako teenageři. Vedle autora poskakoval zcela šedovlasý starý pán, tleskal rukama nad hlavou a provokoval svou vnučku, která na svého dědu hleděla se směsicí údivu a smíchu.
Závěr s Beatles a With a Little Help from My Friends, která následně přešla do Lennonovy protiválečné hymny Give Peace a Chance, byl dramaturgicky trefou do černého. To, že vše má své meze, napověděl fakt, že i přes velký aplaus nedošlo na přídavek.
