Rostoucí katalog nahrávek všelikých „etnických" fúzí se stává stále lákavější alternativou k převládající angloamerické produkci. V jarní nabídce distributorů potěší například Almasäla, Khaled či Mamer.
Stále větší „samozřejmost" tzv. world music pochopitelně přináší i určitou ztrátu neobvyklosti, ztrátu exotické příchutě. Jenže to není žádná škoda. Globálně sdělná populární, lidová i „klasická" hudba ze zemí, které šoubyznys odsunul do postraní zájmu, alespoň konečně začíná dostávat zasloužený prostor.
Almasäla: Ahora
(Ventilador Music/P&J Music)
Nic pro konzervativce. Španělský projekt Almasäla, který naživo vystoupí i v Praze (20. června na Střeleckém ostrově v rámci festivalu United Islands), vychází sice z tradičního flamenka, ale dodává mu současnou podobu funkčním využitím elektroniky a koketními doteky s nu-jazzem a soulem.
Zpěvačka Paloma Poverado Díaz alias Almasäla posbírala zkušenosti díky členství v kapele Ojos de Brujo, považované za průkopnický akt elektro-flamenkových fúzí. Ovšem ve vlastním projektu se ubírá trochu jiným směrem. Na rozdíl od Ojos nevyužívá hip hopových prvků, elektronický podklad zní jemněji a spíš příjemně ambientně mlží, než aby dusal. Zpěv působí méně expresivně než v tradičním flamenku, Almasäla obrací vášeň do jakési „niterné" podoby, místo aby ji vykřičela. Vedle zpěvu uchvátí i virtuózní akustická kytara (Josete Ordóñez).
Druhé album Ahora je snad ještě pestřejší než prvotina Eolh. Almasäla se vydává za inspirací do západní i saharské Afriky (píseň África) či na Kubu (Guajiro). Ale protože kořeny arabské a španělské, španělské a latinské, potažmo africké a latinské hudby jsou odpradávna přirozeně propleteny, daří se muzikantům bez problému zajistit soudržnost nahrávky.
Khaled: Liberté
(Universal Music)
Khaled Hadj Brahim, asi nejslavnější alžírský a vlastně i severoafrický zpěvák, velký učitel Rachida Tahy, popularizátor žánru raï a trn v oku islámských fundamentalistů, se pět let po výtečném, „akustičtějším" albu Ya-Rayi vrací s neméně silnou, pro změnu opět „elektrickou" novinkou. Hodně svobodomyslnou, jak má Khaled ve zvyku a jak název napovídá. V titulní písni se například průhledným dvojsmyslem pouští do kritiky vojenské služby v Alžírsku. Mezi řádky textů opět prosvítá i podpora rovnoprávného postavení žen a mužů v rámci islámského světa.
Samotný Khaled mluví o novém albu jako o návratu ke zlatým časům raïe v 80. letech, o čemž svědčí taneční tah rytmiky, kombinace syntezátorů a orientálních trylků smyčců, loutna oud přirozeně komunikující s elektrickou kytarou. Khaled navíc znovu natočil i několik písní z 80. let, které kolovaly po Alžírsku vydané na magnetofonových kazetách a postupně se staly kultovními hity. Ale nebyl by to Khaled, kdyby nevyzkoušel nějaké novinky, například málem hip hopový vzdor ve skladbě Yamina. Překvapením a navíc půvabným symbolem jsou sbory v písni Raikoum. Khaled je natočil na Jamajce - s Ritou Marley, vdovou po Bobu Marleym a sboristkou řady Bobových nahrávek.
Mamer: Eagle
(Real World/Indies Scope Records)
Folkař z Číny? Ano, a výborný. Alternativní hudba „Říše středu" je pro okolní svět velkou neznámou, byť je jasné, že Čína musí mít krom režimem protežovaných „národních umělců" i svoje rebely. Mamerův sólový debut umožňuje nahlédnout za úplně jiný záhyb Velké zdi a vypadá to, že se v budoucnu dočkáme příjemnějšího importu než horkou jehlou šitých spotřebních výrobků a pošahané ideologie.
Mamer pochází z travnatých plání severozápadní Číny, z čínsko-kazašsko-ruského pomezí. V jeho hudbě zaslechneme drnkání pastevecké loutny dombry i ohlasy alikvotních zpěvů šamanů Sibiře a buddhistických sborů. Nečekejte ovšem žádný autentický asijský folklór, Mamer píše vlastní, „moderní" písně a zdůrazňuje svoji poučenost západním písničkářstvím i rockem. Jeho „asijský freak-folk" je hymnicky vzletný a pro evropské ucho snadno přístupný, přestože těžko budeme rozumět textům (Mamer zpívá v dialektu kazašštiny). Nadnárodní dojem podporuje hostování virtuózního amerického banjisty Bely Flecka, jednu píseň stihl ještě před smrtí remixovat legendární francouzský skladatel a experimentátor Hector Zazou.
Různí: Playing For Change/Songs Around the World
(Universal Music, CD + DVD)
Album Playing For Change patří z hudebního hlediska spíše k nahrávkám popularizačním, obsahujícím „world pop pro posluchače, kteří (ještě) nemají rádi world pop". Důležitější než samotná hudba je společenský dopad projektu, stále potřebné, byť třeba naivně působící protiválečné a protirasistické poselství. Což ovšem neznamená, že by se nahrávka neposlouchala příjemně.
Věhlasný filmový producent Mark Johnson (produkoval třeba Rain Mana a v poslední době Narnii) se rozhodl, že objede svět a doslova na ulici či v přírodě živě natočí hudební film a desku, kde budou „angažované" písně z pera Boba Marleyho, Tracy Chapman či Petera Gabriela hrát nejneuvěřitelnější kombinace umělců. Snadno přesvědčil třeba Bona z U2 či bluesmana Keb‘Mo‘a, se kterými zpívá jihoafrický sbor Sinamuva. Další zvukové stopy a etnické barvy přidávají během spanilé jízdy po planetě izraelský houslista Radvin Nizar, bubeníci z Konga, hráči na tabla či sitár z Indie, kytarista Louis Mhlanga ze Zimbabwe, pouliční muzikanti z USA, ruský violoncellista, hudebníci z Itálie, Argentiny, Nepálu atd. atd. Nic objevného, ale pozitivních vibrací plný dům. Pozor, nic pro sarkastické skeptiky.
Foto a reprodukce obalů: P&J Music (Almasäla), Real World/Indies Scope (Mamer) Universal (Khaled, Playing For Change)
