Domácí hudební tipy
Středomořská romantika i úspěšné vykročení na novou cestu
22.04.2012 16:30 Zápisník
Jestliže je moderní hudba zcela charakteristická střídáním módních vln a častými rozpory těch, kteří se pachtí stále za domněle novým, a těch, kteří naopak dávají přednost tradici, vždy tu budou ti, kteří se dogmatům z obou pólů vyhýbají velkým obloukem. Není pak divu, že ani nestojí v hlavním proudu, ani nemusí živořit v undergroundových sklepích.
Braagas: Fuerte (Indies Scope)
http://bandzone.cz/braagas
Scéna world music byla ještě před pár lety u nás jistotou plných sálů a nejrůznější fúze folklorních prvků s rockem či popem či inovované interpretace folkloru se daly počítat na desítky. S opadnutím boomu se opět vše posunulo do roviny hudby pro žánrové nadšence, přičemž těch interpretů, kteří jsou schopni nabídnout něco s přesahem, je jen pár. Dnes už jen skoro dívčí formace Braagas mezi ně ovšem rozhodně patří a dotažené čtvrté album to potvrzuje v praxi.
Ačkoliv míří na jih a nabízí písňový průlet od Portugalska přes Balkán až po Izrael, působí až překvapivě kompaktně. Živelné písně se skvěle doplňují se středomořskou romantikou. Upravené originály byly vybrány pečlivě a neméně dobře poskládány do řady, takže tu chybějí slabší místa. Nahrávka téměř postrádá temnější tóny, pohybuje se v energickém a optimistickém duchu. Jasně - k věci patří židovské i cikánské lkaní, ale většina nahrávky by klidně mohla posloužit jako hudební doprovod k pozvánce na romantickou dovolenou - ať už na Pyrenejském poloostrově nebo třeba na srbsko-makedonské putování.
Z písniček jasně vystupuje vášeň, s jakou je k nim přistupováno, a spolu s plnokrevným podáním a přirozenou prácí s cizokrajnými rytmy posluchač dostává přesvědčivý tvar. Ten nenabourávají ani tři implantované remixy, které respektují ducha nahrávky a nevnášejí do ní umělé prvky. Spolu s živočišností, pestře vybranou paletou (zvukem i častostí používání) netypických nástrojů tak deska Fuerte znamená skutečně pádnou odpověď na úspěchy předchozího alba Tapas.
Braagas i dnes patří k tuzemským souborům, které více oceňují posluchači za hranicemi než ti místní. Posun, který s aktuální nahrávkou udělali a v němž se promítla i proměna personální sestavy, jehož výsledkem je i aktuální nahrávka, jim opět dává za pravdu. Skvěle se u ní relaxuje, je na ní co objevovat a je důraznější ve svém vyznění než její předchůdci. Kdo měl o kapelu strach v souvislosti s loňským zdařilým debutem elektro-latino projektu Carnem v čele s duší Braagas Kateřinou Göttlichovou, může být v klidu.
Irena Budweiserová: Hlavně ne klid (Indies MG)
http://www.budweiserova.com
Rok a půl po svém odchodu ze Spirituál kvintetu, kde působila 30 let, se Irena Budweiserová přihlásila s dalším sólovým albem. To je sice celkem už osmé, ale jako by se opuštění dlouhá léta zajetých kolejí tentokrát projevilo víc než kdykoli předtím. Nahrávka totiž působí, jako by šlo přinejmenším o start nové etapy. A není to tím, že by se zpěvačka snažila všechny přesvědčit, že je někým jiným.
Přibylo autorských písní - třetině převzatých zdatně konkuruje třetina těch, ke kterým si zpěvačka napsala hudbu i text, u dalších je spoluautorkou. Nejvýraznější změnou je ale přístup ke zpěvu. Pryč je "spirituálovské" ječení; značná část nahrávky se nese v komorním duchu, bluesově-soulových náladách, s umírněným, vyzrále zadumaným projevem. Ale i tam, kde dojde na energicky svižné polohy (To se nehodí nebo titulní Hlavně ne klid), působí protagonistka jako vyrovnaná osobnost, která nepotřebuje křečovité pózy, které k minulosti pevně patřily.
Výsledkem je nesrovnatelně větší přirozenost, autenticita a hlavně uvěřitelnost, že to, co zpívá, není pro interpretku jen maska, kterou odloží ihned po odchodu z pódia. Ať už zamyšleně vypouští slova se sametovou hebkostí a nebo je ze sebe chrlí s kadencí na posledním stupni před rapem (Běž dál), pocit, že tohle všechno je součást jejího života, něco, za čím si skutečně stojí, je všudypřítomný.
Novinka Ireny Budweiserové je tak typickým překvapením tam, kde už ho nikdo příliš nečeká. Přes převažující poklidnost je zároveň pestrá a samozřejmá. Pohrává si s náladami a jak muzikantsky, tak skladatelsky působí promyšleně, ne jako výsledek náhody. Vlastní skladby rozhodně nezaostávají za převzatým repertoárem a příjemným zpestřením je i zpěvaččina hra na klavír, který se občas nenápadně vynoří z přediva kytar. Ne že by Irena Budweiserová v minulosti neměla možnost ukázat, co v ní je, ale tak jako tentokrát se jí to dosud ještě nepovedlo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.