Tenorista Rolando Villazón nadchl vyprodaný Obecní dům v Praze

Písně italských mistrů bel canta v podání mexického tenoristy Rolanda Villazóna nadchly vyprodaný Obecní dům v Praze. Velký aplaus sklidil také doprovodný komorní orchestr z Bolívie Nuevo Mundo Chamber Orchestra s dirigentem Guerassimem Voronkovem.

Moskevský rodák Voronkov, který od roku 1991 žije v Barceloně, na úvod se svým orchestrem nabídl Předehru G dur Luigiho Cherubiniho a poté uvedl na pódium hlavní hvězdu večera.

Usměvavý tmavovlasý Mexičan Villazón na úvod zazpíval Belliniho písně Torna vezzosa Fillide a Vaga luna che inargenti. Muž, který je jedním z nejvyhledávanějších tenorů současné generace, si rychle bezprostřední komunikací s orchestrem i diváky získal sympatie přítomných.

Části nadšených diváků trochu pokazil zážitek s nedostatkem programů, kterých se nepodařilo vytisknout potřebné množství, takže se někteří museli spokojit s okopírovaným seznamem písní.

V programu nazvaném Poklady bel canta zazněla díla Giuseppe Verdiho, Gaetana Donizettiho, Gioacchina Rossiniho a Vincenza Belliniho.

Na svém turné zahájeném 30. března v Baden-Badenu představuje Villazón písně v nově zkomponovaném orchestrálním aranžmá namísto původního klavírního doprovodu. "Zkoumat tyto písně je podobné jako studovat méně známé kresby velkých malířů. Pokud jsou zapomenuty, tak především proto, že velká plátna jsou slavnější. Ta zdánlivě malá dílka představují přesto zcela výjimečné skladby a zaslouží si naši pozornost," komentoval před časem program Villazón.

Čtyřicetiletý rodák z Mexico City zazpíval mimo jiné Donizettiho Il sospiro a L’amor funesto, Rossiniho L’esule nebo Verdiho Nell’orror di notte Oscar a Non t’accostar all’urna. Nuevo Mundo Chamber Orchestra prokázal své mistrovství v předehrách k Mercadanteho opeře Elena da Feltre či Rossiniho Popelce.

Villazón v Praze naposledy zpíval v únoru 2007, poprvé v roce 2005. Jako vítěz vyhledávané soutěže Operalia Plácida Dominga v roce 1999 vstoupil velmi úspěšně na mezinárodní operní scénu. Jeho evropským debutem byla role rytíře des Grieux v Massenetově Manon, kterou zpíval ještě téhož roku v Janově. Brzy poté následovaly debuty ve dvou operních domech, které se staly jeho domovskými scénami - Pařížské národní opeře a Berlínské státní opeře.