Bilancování ke konci roku rozhodně patří a hudební redaktor TÝDNE Antonín Kocábek předkládá desítku zahraničních hudebních alb, která letos rozhodně stála za pozornost.
1. Nick Cave & The Bad Seeds: Push The Sky Away
Nejlepší Caveovo album za posledních asi patnáct let je svou křehkostí a něžností pravým protikladem dryjáčnického projektu Grinderman a skutečným návratem kapely The Bad Seeds. Uhrančivá atmosféra a krásné, až šansonově sametové melodie, střídají podprahové energetické proudy a ukazují zpěváka, který nestárne, ale zraje, v životní formě.
2. Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
Zábavná a žánrově barevná deska, která má stejně blízko k rocku, k popu i nezávislé scéně, a je ideální k oddechovému poslechu. Proč se pokoušet o něco nového, když stačí míchat to už objevené a ono to působí svěže a funkčně? Vtipný, chytrý a ve všech směrech hravý výlet, stejně tak přímočarý, jako schopný nabízet nová a nová zákoutí k objevovaní.
3. Arcade Fire: Reflektor
Když kanadská parta dostala za svou předchozí nahrávku cenu Grammy za album roku, byla z toho mezi fanoušky mainstreamových interpretů málem revoluce. Co si to ti alternativci dovolují? Jenže kapela, která dozrála za desetiletí své existence na stadiony, si už je sebou natolik jistá, že letos předvedla oslňující žánrový přemet a propojila rock s tanečními rytmy - jamajsky houpavými, funky retrem, a dokonce došlo i na klasické disco. Efektní i ambiciózní potvrzení faktu, že recyklace je dnes v kurzu.
4. David Bowie: The Next Day
Ačkoli to na koncertní návrat nevypadá, nečekaný studiový backhand legendární postavy světového popu, která sice nikdy nepřišla s ničím inovativním, ale zároveň dokázala to, co jiní vynalezli a jen nakousli dokonale zpracovat a dotáhnout, byl rozhodně příjemným překvapením. Do poslední chvíle utajovaná nahrávka je možná mile staromilská, ale zároveň ani trochu předvídatelná a plná výtečných nápadů.
5. My Bloody Valentine: MBV
Po faktickém comebacku po dvaceti letech přišla výborná nahrávka, která s hlukovými rockovými stěnami zachází podobně jako impresionisté se štětcem. Ačkoli doba vazbících kapel je už dávno pryč, tahle nahrávka ani nezní vyčpěle ani nesází jen na nostalgii. Má svou sílu i melodický potenciál a i kdyby měli její tvůrci po tomhle počinu nakrásně zas na dvacet let usnout, přesto by šlo o událost.
6. Kanye West: Yeezus
Excentrická ikona hip hopu si vzala k ruce producenta Ricka Rubina a hromadu hostů a výsledkem je výborná deska, kterou by měli ocenit i ti, kteří jinak o podobný žánr ani nezavadí. Jde o temné i futuristicky znějící album, které je stejně tak mainstreamové jako se mainstreamu vysmívá. A skvělé beaty i dotažená produkce ukazují většině kolegů záda.
7. Arctic Monkeys: AM
Chvíli se zdálo, že britské "kytarovky" to už mají za sebou. Ale poslední album Arctic Monkeys dokazuje, že není třeba ještě všechno vzdávat. Zatímco Franz Ferdinand či Strokes se sice probrali ze zimního spánku, ale zůstali na půli cesty, tady kromě rockové nostalgie nechybí silné riffy, nápadité melodie i vtipné pointy. Není divu, že kapela bude patřit k častým headlinerům festivalů příštího roku.
8. Lorde: Pure Heroine
Mladičká zpěvačka z Nového Zélandu svým debutem opět připomněla, že "pop" nemusí být sprosté slovo. A co víc - nejde o náhodnou trefu jediného hitu, ale o vyrovnanou, chytrou a až filozofující kolekci vyzrálých písniček. Chytlavých, uvěřitelných a natolik melodicky silných, že se jejich interpretka na rozdíl od mnohých kolegyň ani nemusí svlékat, aby si jich všichni vůbec všimli.
9. Goldfrapp: Tales Of Us
Londýnské duo je až chameleónské v tom, jak žánrově odlišné nahrávky dokáže natočit. Letošní poklidná, komorní a koncepčně pojatá deska je možná až příliš nenápadná na to, jakou sílu v sobě skrývá. Elektronická dvojice na něm předkládá folkově křehké písničky, plné smyčců a zvuku akustických kytar, až terapeuticky uklidňující zpěv, intimitu a upřímnost. Potemněle krásný celek znamená dosud nejlepší položku v diskografii.
10. Neko Case: The Worse Things Get, The Harder I Fight, The Harder I Fight, The More I Love You
Šesté album americké písničkářky (a členky The New Pornographers) všemi směry přesahuje úzkou škatulku alternativní country. Introvertní výpověď je tu melancholická i ironicky štiplavá. Mrazivě jednoduchá i vznešená zároveň. Coververze Nico není zařazena náhodou, stejně jako její další písně zní album uhrančivě a místy až nebezpečně. A zdánlivý tradicionalismus s opakovanými poslechy snadno bere za své.
A jak to vidí zahraniční tisk:
NME:
1. Arctic Monkeys: AM
2. Kanye West: Yeezus
3. Queens of the Stone Age: ...Like Clockwork
4. Foals: Holy Fire
5. Savages: Silence Yourself
Billboard:
1. Beyoncé: Beyoncé
2. Kanye West: Yeezus
3. Disclosure: Settle
4. Lorde: Pure Heroine
5. Drake: Nothing Was the Same
Rolling Stone:
1. Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
2. Kanye West: Yeezus
3. Daft Punk: Random Access Memories
4. Paul McCartney: New
5. Arcade Fire: Reflektor
Q Magazine:
1. Arctic Monkeys: AM
2. Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
3. David Bowie: The Next Day
4. Daft Punk: Random Access Memories
5. Jon Hopkins: Immunity
Uncut:
1. My Bloody Valentine: MBV
2. David Bowie: The Next Day
3. Nick Cave & The Bad Seeds: Push The Sky Away
4. John Grant: Pale Green Ghosts
5. Laura Marling: Once I Was an Eagle
PopMatters:
1. Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
2. Neko Case: The Worse Things...
3. The Knife: Shaking the Habitual
4. Disclosure: Settle
5. Jason Isbell: Southeastern
Pitchfork:
1. Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
2. Kanye West: Yeezus
3. Disclosure: Settle
4. My Bloody Valentine: MBV
5. Danny Brown: OLD
MOJO:
1. Bill Callahan: Dream River
2. Daft Punk: Random Access Memories
3. David Bowie: The Next Day
4. Arctic Monkeys: AM
5. John Grant: Pale Green Ghosts
musicOMH:
1. John Grant: Pale Green Ghosts
2. Nick Cave & The Bad Seeds: Push The Sky Away
3. The National: Trouble Will Find Me
4. David Bowie: The Next Day
5. Arctic Monkeys: AM
