Říká si Toy Box a zakládá si na tom, že se o ní málo ví. Přesto s ní spolupracuje nejedno české médium. Miluje psy, pečuje o ně za všech okolností, má ráda lidi, je příznivkyně squatování. Nadaná kreslířka, která se ve skutečnosti jmenuje Klára, vydává svou první knihu. Knihu, ve které přátelství a fantazie dokážou porazit i smrt. Vypráví příběh kluka, který píše knihu o svém indiánském hrdinovi, co neumře, a pak příběh mladé squaterky ne nepodobné jí samé. Traveleři, sprayeři, dětství, hry i mejdany v Evropě bez hranic...
Proč jste se rozhodla vydat komiks Moje kniha Vinnetou?
Byl to vlastně nápad mého kamaráda Petra Lubojackého. Jednou za mnou přišel a řekl mi: Hele, a proč ty vlastně nevydáš komiksovou knížku? Řekla jsem mu, že to se asi zbláznil, protože jako ilustrátorka, která si nechce umazat ruce s reklamou, se musím dost otáčet, abych se uživila. Nabídl mi, že mě po dobu, co budu pracovat na knize, bude podporovat.
V příběhu se potkává dějová linka malého chlapce a jeho indiánského hrdiny, co neumírá, a mladé squaterky. Co mají ti dva společného?
Mají společné to, že oba napsali knížky. Kamarád Fontán, když mu bylo osm, dopsal Vinnetouovi od Karla Maye svůj konec, v němž jeho oblíbený hrdina neumře. Squaterka Semtexdesign zase napsala knihu básní a zápisků z cest a spolu jsme si řekly, že ji někdy s mými ilustracemi vydáme. Přestože moje kamarádka krátce nato zemřela, v mé knize bude žít už navždy, tak jako Vinnetou v dětské knize Vinnetou.
Je vám hrdinka podobná?
Přála bych si, aby byla! Po pravdě jsem zažila málo tak vnitřně odvážných lidí, jako byla ona a její přítel. Dokázali se svému osudu postavit s hrdostí a důstojností. Byla to hrozně báječná holka, když si na ni vzpomenu, dodnes mi to dává sílu. Pokaždé, když se mi děje v životě něco těžkýho, řeknu sama sobě, koukej, vzpomeň si na Semtexdesign, byla to přece tvoje kamarádka a ta se nebála ani smrti, když jí stálá tváří v tvář, tak se laskavě seber a přestaň fňukat.
Jaká je ta knížka?
Je postavená na schématu staré řecké tragédie, takže je smutná, ale má dobrý konec. Jinak jde o dvě stě stran akvarelových maleb.
Pro koho je?
Když jsem byla na návštěvě v holandském squatu ADM a vyprávěla jsem místním o tom, jakou knihu chci dělat, řekli mi: jsou příběhy, které bychom neměli zapomenout. Takže je to kniha, která popisuje jak bitky s policajtama, tak třeba naši víru v to, že na světě bude líp, pokud přestaneme jíst zvířata a přestaneme přehlížet chudobu. Jinak doufám, že se bude líbit, jak lidem zevnitř komunity, tak třeba mé babičce.
Co obnáší připravit takový projekt?
Na knížce jsem pracovala tři roky, z toho dva opravdu intenzivně, zvlášť v poslední fázi jsem kreslila víc než deset hodin denně. Spolubydlící se mě myslím skoro začali bát, protože jsem se pomalu měnila v průsvitného ducha, co si potichu chodí celou noc měnit vodu na štětce. Práce na knize vás pohltí, víceméně jsem svět kolem přestala úplně vnímat. Vždycky když jsem šla ven, dost mě překvapilo, že tam vlastně ještě je. Ale i díky podpoře lidí kolem jsem se z toho naštěstí nezbláznila. Jsem jim za to moc vděčná.
Plánujete další?
V hlavě mám samo sebou nápadů hned na další tři komiksové knížky, ale nejsem si úplně jistá, jestli tohle chci v nejbližší době zopakovat. Práce komiksového kreslíře je krásná, ale také osamělá dřina. Chtěla bych malovat obrazy, ilustrovat, ráda bych teď pracovala na menších projektech a možná i veselejších. Těším se na to, že budu spolupracovat s lidmi.
Kniha je na světě a bude pokřtěna v pondělí 26. ledna. Bez podpory státu, bez grantů, Toy Box na tu svou knihu vysbírala peníze sama.
|
Toy Box |
