Velkou potopou, která se stala v černomořské oblasti před zhruba 8700 lety, a nejstaršími civilizacemi se zabývá kniha Historie potopy světa německého lingvisty Haralda Haarmanna. Publikaci o 220 stranách s mapami, plány a vyobrazeními vydalo v těchto dnech nakladatelství Paseka.
Objev velké potopy, která kolem roku 6700 před našim letopočtem vytvořila dnešní Černé moře, byl jednou z vědeckých senzací konce 20. století. Geologové zjistili, že se tehdy prolomil pevninský most mezi Středozemním mořem a sladkovodním Euxeinským jezerem. Ničivý příval slané mořské vody zahubil či vyhnal obyvatele nížiny kolem jezera a vytvořil nové moře. Jeho existence nejen ovlivnila osudy a myšlení lidí, ale i vývoj klimatu v této oblasti.
Německý jazykovědec Haarmann ve své knize tuto událost začleňuje do širšího dějinného kontextu a přichází s mnoha odvážnými tvrzeními. Tvrdí, že objev dávné katastrofy, která inspirovala nejstarší mýty o potopě světa, vyžaduje nejen změnu pohledu na černomořskou oblast před osmi až devíti tisíci lety, ale také přehodnocení vžitých představ o vzniku a vývoji civilizace na pomezí Evropy a Asie.
Pomocí argumentů z dějin písma dokazuje, že okolo Černého moře vzkvétala civilizace dávno před starověkými Sumery a Egypťany. Vytvořila systém písemných znaků a svým uspořádáním představovala alternativu starověkých říší. Neznala totiž stát a s ním spojenou moc soustředěnou do jednoho centra.
Vyzařování staroevropské civilizace zničené potopou je podle Haarmanna patrné ještě ve 2. tisíciletí před našim letopočtem, kdy už existovala v Egyptě Nová říše, moře ovládala Kréta a na evropské pevnině vznikalo starověké Řecko.
Haarmann (1946) žije a pracuje ve Finsku. Je viceprezidentem Archeomytologického institutu a koordinátorem jeho evropské sekce. Napsal více než 40 knih, například Dějiny písma (2002), Světové dějiny jazyků (2006), Základy kultury (2007), Světové dějiny čísel (2008) či Úvod do podunajského písma (2010).
